číslo 3
vychází 10. 1. 2005

Televize
a film

FILM

I banality mohou v manželství zraňovat

Francois Ozon (známe od něho například Pod pískem či Bazén) ve filmu 5 x 2 opět zkoumá nenápadné proměny citů. Dlužno doplnit, že režisér nepostihuje samotný proces manželského rozpadu, naopak se pokaždé soustředí na určitý statický výsek, na předestření jednotlivých etap ve vývoji milostného vztahu od jeho vzplanutí až po zánik - či přesněji: od stání manželů u rozvodového advokáta až po jejich seznámení na mořské pláži. Ozon se totiž v každé z pěti epizod vrací před následující, takže se příběh vlastně odvíjí odzadu.

Každý z minipříběhů, v nichž budeme Gillese a Marion (hrají je Valeria Bruni-Tedeschiová a Stéphane Freiss) sledovat, zaznamenává navenek nevzrušivý, ba smířlivý povrch jejich manželství, schopnost domluvit se i na sporných či citlivých záležitostech (například na střídající se péči o malé děcko). Ozona zajímají oba partneři v nejrůznějších a z mezí obvyklosti zpravidla nevybočujících situacích: při malé rodinné oslavě s přáteli, při prožívání těhotenství, během svatby, při dovolené u moře, kde se seznámili.

Neprožívali žádné mimořádnosti, jen je stíhala drobná zklamání, drobná traumata, která zanechávala sice malé, ale stále patrné jizvy. Ozon nenápadně vysvětluje, jak poznenáhlu narůstalo vzájemné odcizování, jak společné soužití naleptávaly neodčiňované prohřešky, rozličné zábrany a selhání. Ani jeden z partnerů není načrtáván v černobílých obrysech, jsou si vzájemně vstřícní, vždy schopni domluvy, ale ukrývají kořeny svých sporných jednání. Bruni-Tedeschiová utváří svou Marion jako bytost poddajnou, dokonce se sklonem k omlouvavosti, k hledání chyb především u sebe, ba k pocitům viny (o svatební noci, kdy novomanžel zmožen pitím tvrdě usnul, se sice nepříliš dobrovolně, avšak náruživě oddala náhodnému anglickému turistovi).

On zůstává osamocen s jakýmisi podivnými běsy v nitru, které mu zabrání třeba v tom, aby byl přítomen porodu svého prvorozence a radoval se spolu s rodičkou. Vzniká dojem, jako kdyby se obával přijmout odpovědnost, i když jinak vstřícnost a porozumění nepostrádá. Tady někdy už nejspíš začínala pozdější nezvladatelná roztržka. Výmluvná je v tomto ohledu domácká diskuse s několika dalšími kamarády o partnerské věrnosti, s dominující vzpomínkou na bisexuální večírek, jehož se kdysi oba účastnili.

I když se kamera Yoricka Le Sauxe vzdává jakýchkoli obrazových exkluzivit a snaží se též zvýraznit obyčejnost příběhu, výsledkem je určitá vizuální unylost, nevýraznost středostavovského prostředí i postav, soustředěných do jakéhosi sociálního bezčasí. Ozon nedospívá k tak silné a diagnostikující výpovědi jako třeba z televizního uvedení rovněž známý Pornografický vztah. Je daleko niternější, hledá nepatrné záchvěvy lidské duše. V tom je jeho síla i omezení.

(jš)