číslo 3
vychází 10. 1. 2005

Titulní rozhovor

Roman Polanski:
Filmový Oliver Twist se narodil  na Barrandově

Jak se vám v Praze pracovalo?

Byla to pro nás skvělá zkušenost! Chtěl bych poděkovat České republice za to, že nám poskytla příležitost k této vzrušující práci. Někteří z nás tu strávili skoro rok, někteří čtyři měsíce, jako třeba já. Ale stačily, abych se přesvědčil, že ze všech měst, kde jsem kdy točil, byla pro mě Praha jedním z nejinspirativnějších míst. Možná vůbec nejzajímavějším. Velice si vážím toho, že kromě několika Němců, Francouzů a Poláků byla většina technické části štábu složena z Čechů.

Byl jste s nimi spokojen?

Velice. Byl to velmi zkušený, profesionální tým, pracoval naplno, měl motivaci. Postavil nám tu nádherné dekorace, jedna z nich představovala Londýn, ulice plné obchodů s každodenní zbožím, druhá vesnici, ze které Oliver pochází. V těchto kulisách vznikla většina filmu.

Je Oliver Twist zatím váš poslední film, nebo už máte v plánu další projekt?

Zatím neplánuju, že bych po natočení Olivera umřel, a pokud budu fungovat, určitě budu pracovat.

Čím se Twist liší od jiných vašich snímků?

Je to prostě Oliver Twist, takže jde o jiné téma, jiný příběh než předchozí či budoucí filmy. Jinak se v ničem významném neliší, snad jen v tom, že je to film určený dětem. Ale já jsem už i v minulosti natáčel filmy pro malé diváky - třeba Ples upírů.

Co vás přitahovalo právě na Oliveru Twistovi?

Především - mám ten příběh odedávna moc rád, možná v podvědomí jsem se zabýval i tím, že jej natočím. Viděl jsem snad všechny jeho filmové verze a připadaly mi dost nezajímavé, kromě muzikálové podoby z roku 1968. Ta se mi velmi líbila, viděl jsem ji několikrát. A když jsem se rozhodl zas po čase udělat film pro děti, vzpomněl jsem si na Olivera. Vlastně mě na tu myšlenku přivedla moje žena, která věděla, jak moc mám tuto knihu rád. Když zjistila, že chci natočit film pro děti, řekla mi: "A proč neuděláš Olivera Twista?" Namítal jsem, že už byl natočený, a ona se věcně zeptala, kdy to bylo naposledy. Hned mi došlo, že opravdu dávno, před více než pětatřiceti lety. Film tedy zná už jen starší generace diváků. Mimochodem, vůbec první filmová verze Olivera je o dvacet let starší - z roku 1948. Takže jsem se chopil příležitosti pustit se do toho.

Myslíte, že Oliverův příběh zaujme i dnešní děti, které jsou už přece jen zvyklé na jiné filmové podívané? Nebo jinak: snažili jste se vyjít vstříc současnému mladému publiku, které se přece jen hodně liší od diváka řekněme 70. let?

Víte co, zkuste si koupit v Anglii nebo jinde Dickensův román v knihkupectvích a asi zjistíte to, co já: že je velmi obtížné knihu sehnat, i když se pravidelně vydává. Je o ni pořád zájem - a to v původní podobě. Už je to prostě tak, že některé knihy, některé příběhy jsou velmi univerzální, nadčasové, působí na současné čtenáře stejně silně, jako v minulosti okouzlovaly jejich předky.

Vaše adaptace je spíš věrna předloze, nebo jste ji hodně upravovali?

Snažili jsem se, aby scénář co nejvěrněji kopíroval příběh knihy. Měl jsem štěstí, že se mnou opět spolupracoval Ronald Harwood, tedy stejný scenárista jako při Pianistovi. Ostatně také Pianista byl adaptací literární předlohy. Problém Olivera byl jen v tom, jak to celé zkrátit, protože kniha je velmi rozsáhlá. Kdybychom ji měli převést na filmové plátno celou, trval by film pět nebo šest hodin. Proto jsme eliminovali vedlejší dějové motivy románu, ale základní příběh jsme ponechali beze změn.

Koho jste obsadili do hlavních rolí?

Nejdříve jsme vybírali studio, kde bychom film natočili, hledali je na různých místech Evropy, nakonec jsme si vybrali Prahu. A teprve poté, když bylo rozhodnuto o místu natáčení, zahájili jsme konkursy na obsazení rolí. Byly uzavřeny jen krátce před tím, než v Praze začalo natáčení. Do hlavní role jsme obsadili jedenáctiletého Barryho Clarka, sir Ben Kingsley hraje Fagina.

Bylo vaše rozhodnutí o natáčení v Praze motivováno finančními úsporami a naším pobídkovým daňovým systémem?

Spíše je to důsledek zásadního přístupu: Už dříve jsem se rozhodl, že budu natáčet pokud možno výlučně v Evropě a s evropskými finančními prostředky. Mým prvním takto "evropsky" financovaným filmem, tj. bez ekonomické angažovanosti studií, byl Pianista. A protože projekt dopadl dobře, film byl úspěšný, rozhodli jsme se v tom pokračovat a se stejným finančním zázemím natočit další, ještě rozsáhlejší filmový projekt. Usiloval jsem o to, aby byl opět financován čistě z evropských zdrojů, bez jakékoliv spoluúčasti studií - samozřejmě s výjimkou distribuce. Tohle rozhodnutí ovšem s sebou nese mnohé problémy, protože v takovém případě za sebou nemáte bezpečí finančních "polštářů", které poskytuje studio. Ale na druhou stranu to má také důležité výhody: jste svobodnější, nikdo vás nehoní po nocích telefonem.

Co jste na Barrandově ocenil nejvíc?

Bylo to víc věcí. Především - poskytoval skutečně jedinečné pracovní prostředí. Myslím, že tak kvalitní dekorace by se sotva daly postavit někde jinde, vedle dobrých profesionálů hraje významnou roli i fakt, že v barrandovském studiu jsme našli i jinak skvělé zázemí: Jsou tu pěkně blízko sebe ateliéry, exteriérový pozemek, střižny, laboratoře i projekce, což umožňuje v průběhu jednoho jediného dne kombinovat práci v ateliéru a exteriéru. Jsem přesvědčen, že Barrandov je pro filmaře mimořádně vhodný. Mohu to říct se vší zodpovědností, protože jsem pracoval snad ve všech filmových ateliérech na světě, nebo jsem je aspoň navštívil.

Co říkáte tomu, že budoucnost ateliérů je pořád na vážkách?

Slyšel jsem nějaké zvěsti o tom, že barrandovské studio, nebo snad přinejmenším ten skvělý exteriérový pozemek, by měly být prodány. Myslím, že by to byla pro českou kulturu obrovská škoda. Studio i se svým zázemím a pozemkem je něco jako národní dědictví, perla v koruně českého národa. Nic takového ve světě neexistuje. A navíc, v poslední době se ve filmařské branži stále víc projevuje potřebnost právě takto vybavených prostor pro natáčení. Není tedy vůbec náhoda, že během těch dvou let, co zdejší studio znám, jsem tu neustále viděl pracovat plno štábů z různých zemí světa. Myslím, že Barrandov byste měli bránit zuby nehty, protože budoucí generace - a nejen filmařské - by velmi litovaly, kdyby o tento areál měly přijít.

V Oliverovi hraje dost dětí, neměl jste s dětskými herci problémy?

Když jsem studoval na filmové akademii v Polsku, hned zpočátku nám vštěpovali do hlavy, že režisér musí při přípravě pracovního harmonogramu svého filmu plánovat na scény, v nichž jsou zvířata nebo děti, o polovinu delší časový limit. Což může být i výhodné, protože to v podstatě znamená, že i váš rozpočet se díky většímu počtu natáčecích dnů navýší. Často to bývá pravda, ale neplatí vždycky. Když jsem teď například v Praze pracoval na Oliveru Twistovi, došlo mi, že to může být i jinak: Pokud jde o zvířata, měl jsem přidat ne padesát, ale sto procent, zatímco u dětí bych klidně mohl počet natáčecích dnů snížit. Děti, s nimiž jsme natáčeli, byly totiž skutečnými profesionály, nepřišli jsme kvůli nim ani o minutu plánovaného času. Často se s dětmi pracovalo dokonce rychleji než s dospělými. Měl bych k tomu ovšem dodat, že ty děti předtím prošly v Anglii určitým školením, ale ať tak či onak, šlo to s nimi výtečně.

Ale na něco jste si v souvislosti s dětmi přece jen postěžoval, ne?

Ano, ale v souvislosti s docela jiným problémem, nikoli s úrovní dětských herců. Jde o to, že České republice byl nedávno přijat nový zákon o dětské práci. Při natáčení Olivera jsme se jím ještě naštěstí nemuseli řídit, jinak by to bylo špatné. Podle toho zákona je totiž počet hodin, po které se dětem povoluje denně pracovat, velmi omezen. Obávám se, že kvůli němu už nadále nebude možno u vás natáčet filmy s dětmi. A tedy ani filmy pro děti, protože v nich přece obvykle děti hrají. Myslím, že ani Olivera Twista bychom nebyli schopni tady natočit, kdyby zákon vešel v platnost ještě před začátkem našeho natáčení.

Zřejmě se vám ten zákon nelíbí.

Samozřejmě, že ne. Nechápu, jaký má vlastně smysl. Určitě bych pochopil, kdyby byl přijat v zájmu dětí, které někdo vykořisťuje, které jsou například donuceny pracovat v uhelných nebo solných dolech, nebo na bavlníkových plantážích. Ale nechápu, proč se má týkat dětí, které pracují jako herci - natáčejí filmy nebo hrají v divadle. Vždyť i já sám kdysi začínal jako dětský herec; práce s dětmi na Oliverovi mi často připomínala moje vlastní dětská léta. Pamatuji se, že jsem měl velkou radost z filmování, užíval jsem si ho. Současné děti jsou na tom podle mých zkušeností většinou stejně. Pracují s chutí, nikdy toho nemají dost, občas je těžké dostat je vůbec z placu. Kromě toho si myslím, že při práci na filmu se děti naučí spoustu nových a užitečných věcí, získají znalosti a dovednosti z filmařské profese. To se jim může hodit, jako se to hodilo mně. Nevidím tedy žádný důvod, proč má být práce děti v takových specifických profesích, jako je herectví, omezována.

Říká se, že Česko v poslední době ztrácí pro zahraniční filmaře přitažlivost, protože tu prý podražilo, a tím rostou náklady. Myslíte si to i vy?

Je asi pravda, že v Rumunsku, Bulharsku či v dalších podobných zemích je pro filmaře momentálně levněji. I my jsme při zvažování místa, kde budeme natáčet, navštívili další země, například Rumunsko. Ale musím říct, že se vůbec nedají srovnávat s tím, co může nabídnout Česká republika. Především je to úroveň barrandovského studia, která je, jak jsem už říkal, velmi vysoká. Služby v jiných zemí nelze srovnat s vysokou kvalitou českého technického personálu, který tu máme k dispozici, ani s lokalitou. A nezapomínejte na další důležité kritérium, které při výběru spolurozhoduje: Praha je velmi evropské město, žije se tu pohodlně. To není vůbec zanedbatelný faktor. Při práci na tak rozsáhlém a náročném projektu, jakým je Oliver Twist, je totiž třeba myslet na zázemí a pohodlí všech členů štábu - a bylo nás tu na šest desítek -, které jsme přivezli ze zahraničí. Vždyť musíme strávit na jednom místě mnoho měsíců. Když to srovnám s možnostmi a zázemím měst, jako je například Sofie nebo Bukurešť, nevím, nevím, jak by se nám tam žilo. Určitě hůř než v Praze. A když chcete angažovat pro práci ve štábu opravdu kvalitní lidi - ať už jde o herce nebo technické pracovníky -, a vezete je na delší dobu do ciziny, musíte myslet i na tyhle věci. Takže odpovídám trochu oklikou, ale zato jasně: myslím, že tady v Česku můžete být zatím úplně klidní, nemusíte se bát konkurence jiných, finančně možná výhodnějších míst. Ještě to bude nějakou dobu trvat, než se ostatní města vyrovnají Praze a jiná studia Barrandovu.

AGÁTA PILÁTOVÁ

Foto archiv