číslo 4
vychází 17. 1. 2005

Rozhlasová publicstika

POEZIE V ROZHLASE

Český rozhlas 3 - Vltava, 30.ledna, 9.30 hodin

Z Cerekve pěšky do Horní Vsi

Začátkem února oslaví jeden z nejvýznamnějších současných českých básníků Zbyněk Hejda 75. narozeniny. Při této příležitosti vznikl i rozhlasový Souzvuk, splétaný z Hejdových veršů, snů a deníkových zápisků. Důležitým "zdrojem" bylo také nedávné knižní vydání básníkových dosud neznámých prázdninových deníků (z let 1960-62) s názvem Cesta k Cerekvi (nakladatelství Triáda), které jsou plnou součástí Hejdova literárního díla. Nejsou doplňkem či doslovením k samotným básním - po svém (v obyčejnosti, nerafinovanosti a hutné stručnosti) vyprávějí a fixují. A tento srůst deníků s Hejdovými sbírkami je výrazný nejen v pletivu časově a motivicky příbuzné básnické prózy Nikoho tam nepotkám (ze srpna 1961), ale ještě subtilněji ve sbírkách Blízkosti smrti (1970) a Valse mélancolique (1995), ze kterých je pořad také sestaven.

Hlavním územím Hejdovy Cesty k Cerekvi i rozhlasového Souzvuku je letní zeměpíď Českomoravské vrchoviny, přesněji kraj kolem Horní Vsi, ze které pochází básníkův otec a v době deníků tam žil jeho strýc s tetou. Sám Hejda ve své básnické próze Nikoho tam nepotkám jakoby vymezil rodový horizont: V blízkosti Horní Vsi, kde se narodil můj otec, v Cerekvi a v Dubenkách, jsou naše hroby. Tam nás ukládají. Cerekví, Dubenkami a Bezděčínem je uzavřen obzor tohoto kraje, jehož srdcem je srdce zvonu v Horní Vsi, který se rozezněl v hodině smrti mého otce... A toto území je vtaženo do deníků s neobyčejnou důvěrností, vroucností a s až umanutou detailní přesností.

Hejda si zapisoval sny, jména lesů a luk, počasí, příjezdy a odjezdy vlaků a autobusů, cesty na nádraží, výskyt hub, sousedské příběhy, denní práce, četbu (např. Stepní vlk H. Hesseho, Stará milenka); zaznamenával hovory a vyprávění a dokonce na str. 45 je kresbička nádražních laviček, zachycující místa, na kterých seděl. Zápisky to však nejsou upovídané a rozmělněné - podobně jako v Hejdových verších zůstává jen nezbytná haluz, výrazná střídmost a zkratkovitost. A také - v Hejdových zápisech, snech a básních je hranice mezi živými a mrtvými velmi tenká, skoro prostupná. I to jej sbližuje s Jakubem Demlem. Vůbec celé Hejdovo literární dílo krouží kolem tématu zanikání, prchavosti a smrtelnosti. Na konci sedmdesátých let velmi přesně vhlédl do Hejdovy poezie Sergej Machonin ve svém textu Křik proti smrti, když napsal: "Všechno je u něho předznamenáno smrtí. [...] V onom neustálém napětí a vybíjení protipólů života a smrti jsou mu dána náhlá prozření, v nichž je mu dílo smrti zjeveno tak nesnesitelně ostře, že se v něm zvedne křik proti smrti, to stažení hrdla ve výkřiku: Smrti, ne!"

Rozhlasový Souzvuk je také možné uchopit jako cestu k rodovým a básnickým zřídlům Zbyňka Hejdy. I proto celý pořad ústí do autorových přesně vykroužených veršů: A teď: kde jsou a co, mí všichni, co tu byli. / Vracet se z prázdnin z blízka Jihlavy. / O tuto letní navečerní chvíli / kéž mi Bůh věčnost nastaví.

MILOŠ DOLEŽAL