číslo 5
vychází 24. 1. 2005

Hudba

NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE

Jan Jiraský a Janáčkův klavír

V tvorbě Leoše Janáčka má komorní tvorba mimořádné místo jistě také proto, že jejím prostřednictvím svěřoval své intimní myšlenky, pocity a rozrušení mysli. Postupně tak vznikal osobitý hudební deník, jehož emocionalita působí na posluchače podmanivou silou. Plně to platí to i pro klavírní skladby. Jestliže jsou navíc hrány na nástroji, který byl dlouhá léta v Janáčkově vlastnictví a u nějž komponoval, pak je výsledný dojem ještě umocněn vědomím autenticity. A to i u laických posluchačů, kteří jen ztěží postřehnou rozdíl mezi nástrojem značky Ehrbar, darovaný skladateli jeho tchánem Schulzem, a dokonalým Steinwayem čerstvé výroby. Na toto kouzlo autenticity, byť zdaleka nejen na ně, vsadil mladý pianista Jan Jiraský (1973), absolvent brněnské JAMU a nositel cen z prestižních mezinárodních soutěží. Solidní ostruhy si už vysloužil interpretací řady předních klavírních děl (klavírní tvorba B. Smetany, souborné provedení Bachova Dobře temperovaného klavíru aj.) a nyní se dlouhodobě zabývá Janáčkem. Klavírní dílo Leoše Janáčka se stalo i tématem jeho doktorské disertační práce. Jiraský nahrál na Janáčkův klavír - který stojí v brněnském Památníku Leoše Janáčka na stejném místě, kde skladatel komponoval cyklus V mlhách a Vzpomínku - kromě těchto skladeb obě části slavného cyklu Po zarostlém chodníčku, Sonátu 1. X. 1905 a Zdenčiny variace. V bukletu CD vydaném Radioservisem Jiraský o nástroji říká: "Janáčkův avantgardní styl na počátku 20. století již značně převyšoval možnosti nástroje s vídeňskou mechanikou. Kožená kladívka starého Ehrbaru měla však i své výhody, které tvorbu skladatele jistě ovlivnily. Tón byl zvláště oduševnělý, relativně dlouhý v pianissimech, jadrný a správně drsný ve forte."

Pianista dokázal proniknout do Janáčkova citového světa a vyjádřit jej s empatií a jímavostí. Zvlášť pozoruhodného výkonu dosahuje zejména v cyklu Po zarostlém chodníčku; podařilo se mu zde vyjádřit skladatelův osobitý hudební jazyk, kreativně poznamenaný hlubokým studiem folkloru i dalšími podněty.

(ap)

Eva Henychová s kapelou i bez

Na třetím albu folkařky Evy Henychové Všechno je jinak (vyd. Islet Records) je skutečně ze dvou třetin "všechno jinak". Oproti starším nahrávkám tu autorsky soběstačnou písničkářku ve čtyřech skladbách doprovází rocková kapela Oboroh, v dalších čtyřech zní alespoň party elektrické kytary či saxofonu. Zbývající písně už zpěvačku zachycují tak, ji posluchači dobře znají - tedy jen s doprovodem akustické kytary. Každý majitel cédéčka, distribuovaného sítí prodejen Karmelitánského nakladatelství, si tak může vybrat, která z nabízených tváří Evy Henychové mu je nejbližší.

(miš)