číslo 5
vychází 24. 1. 2005

Názory, komentáře

MEDITACE JINDRY KLÍMOVÉ

Psáno exkluzivně pro Týdeník Rozhlas

Pozor na trendy!

Všimli jste si toho obdivuhodného triku? Kdepak, náš člověk je nad Copperfielda! Došlo vám, že plavete v proudu, který vám ještě před chvílí při střízlivém pohledu z břehu připadal opovrženíhodný? Ne? Tak já vám povím, jak se to stává. V životě, v kultuře, v politice. Zakoupíte vstupenku na program, moderovaný populárním člověkem, tak známým z prvních stránek časopisů, a obecně vydávaným za jednu z českých celebrit. Na celebrity jsme bohatí. Mohli bychom je vyvážet, kdyby o ně někde byl zájem. Není, ale my, domácí, je přece milujeme a jsme k nim štědří. Sedáme v řady sedadel vděčně a oddaně a necháme na sebe šplouchat vyměšující kulturu s fekálními vtipy. Kamera vděčně zabere svědectví - jak tleskáte, protože dav začal, a vy se přece nebudete chovat jak tetřev hlušec. Jindy jdete do kina. Sluší se znát nový český film, řekněme Pupendo. Však jeho vábných plakátů s vyvaleným pupkem byly plné Karlovy Vary a my jsme se jím prezentovali ve světové konkurenci. Estetický zážitek z obsahu filmu se nedostaví ani po půldruhé hodině, vlastně je vám z celého biografu špatně od žaludku, ale někde už bylo radostně zaznamenáno, že přibyli další diváci tohoto díla. Párkrát jste třeba sledovali Tele Tele na televizi Nova a řekli jste si dotčeně, že to snad není program pro vás. Ale vydrželi jste do konce v naději na zlepšení. A peoplemetry zaznamenaly, že jde o pořad sledovaný a žádoucí. Pro příště jste zvolili televizi veřejnoprávní. Třeba pořad s dlouhou tradicí Stalo se... Snad urodí vtip a chytrost střihů. Slepenec bezdůvodných urážek vás sice zarazí, ale ano, už je to tu, bez koření sprostých slov se to přece neobejde! Je to veselý dárek pro vaše uši. Odpočinete si tedy u rádia, myslíte si. Tam se zatím sprostě nemluví, tak lovíte stanici, která není agresivní. Žvatlavé telefonáty, jak paní posluchačka má ráda tu či onu moderátorku nebo moderátora, že jsou její sluníčko nejsluníčkovatější, patří do jiné kategorie. Ale do opačného extrému. Kdyby se tak našel zlatý střed! Jmenuje se profesionalita a soudnost. Pokud byste o nich věděli, vězte, že je vaší občanskou povinností oznámit to. Odpovědní zatím fandí trendům, kterými jsou žebříčky sledovanosti a poslechovosti. Ty přece říkají - co lidé chtějí a čemu tleskají. Tak tu žádanou nabídku bude třeba ještě zmnožit. A dál se tomu bude říkat kultura, neboť to odpovídá kultuře příjemců.

Trend je vládcem všeho. Samozřejmě i politiky. Trend totiž v českých poměrech v kouzelných formulkách říká - oč je zájem. Dovede copperfieldovsky přehodit černý plášť výsledků navrch přívětivější podšívkou. Byla lidem blíž. Trend je i brzda bojovných politiků, kteří hoří sliby, plány a prognózami. Před každou televizní nebo rozhlasovou debatou politických protivníků se ve studiu odehrává chvilka smlouvy o příměří. Alespoň tu hodinu, co budou vidět a slyšet, se nebudou častovat výrazy, které lítají otrlou sněmovnou. Ale to sebeovládání! Jenom lidi nevystrašit! Střídání pravicových a levicových vlád je ale občas naháč, který musí přiznat, že odvahu k těm tolik potřebným reformám, které by nás vyvedly z hospodářských problémů, nenašli při tom prostřídávání ani pravicoví, ani levicoví politici. Proto tak častá otázka: "Proč jste už tenkrát...?" Reforma, jedno zda financí, důchodů, zdravotnictví či prostředí podnikání, jakkoliv progresivní a logická, je jako dobře zkonstruované auto, schopné rychlé jízdy, které se najednou na té životní silnici dostane do "štrůdlu" za nějakým couralem. V tom pomalém autě sedí lidé. Ti, kteří se jako podnikatelé snaží vytvořit konečně ten žádaný kapitál a dobře vědí, jak spočítat daně. Ti, kteří si v padesátce kladou otázku - z čeho si tak uspoří k penzi na stáří a z čeho zaplatí tržní nájemné. Ti, kteří mají problém jezdit za prací, protože si z celoživotních úspor postavili domek a chtějí v něm žít. Ti všichni politikům, kteří mají svou vizi, začnou říkat: "To neuneseme, postupně, ne tak hrrr."

A je tu trend - zachránce. Umožní říct: ano, nesplnili jsme všechno, ale nabrali jsme lepší trend. Jenom nám ale, lidé, tleskejte! Potřebujeme, abyste nás znovu zvolili. Uděláme pro to všechno, co bude v našich silách: ponížíme soupeře až na kolena, necháme udělat billboardy, namalovat hesla, vypracujeme vize budoucnosti. Že jsme párkrát selhali? To víte, to dělají jednotlivci, jsou to taky jen lidé! A aparát neuhlídá nějaké ty podivné sponzory, vláda neuhlídá, má-li někdo moc rozdávat peníze ze státní a nebo alespoň z ministerské pokladny, aby neokusil ten slastný pocit! Ale příště si dáme pozor. Aby se to neopakovalo, nebo alespoň aby to tak nevybublalo.

Lidé jsou přece hodní. Jsou ochotní zapomenout, přehlédnout, chápat, že řídit takový stát není jen tak. Novým politikům sice nevěří, protože je neznají, a těm starým právě proto, že je znají. Ale volit se má a musí. Tak jaký je výběr? Bude to lepší?

Mirek Topolánek, předseda ODS, který už předem vzal na vědomí, že jeho osudem je stát se dalším předsedou české vlády, pracuje na vytvoření pracovního orgánu s názvem "Tým vítězství". To mluví jasně, ne? "Pokud chceme uspět, musíme už v lednu začít pracovat na realizaci nějakého plánu, strategii, jak oslovit voliče, jaké voliče oslovovat a čím je oslovovat. K tomu potřebuji já osobně nástroj, který mi umožní průřezově s jednotlivými úrovněmi komunikovat," řekl doslova. Já - osobně. Jájové vyrůstají ve straně, která si dělá naděje na příští politické vítězství, podle svého velkého vzoru, jako houby po dešti. Mají vůli vyhrát. A hodlají komunikovat. Budou nás zvát do sálů, abychom zatleskali. Aby bylo jasné - co lidé chtějí. Snad se někde z toho davu zvedne pan Trend. A řekne, že má-li tahle země vzkvétat, musí mít systém politického směřování vyrovnaný dlouhodobě napříč volebními obdobími, že jde o společnou odpovědnost vládnoucích stran i opozice. A ne o porážky v ringu. A k tomu je třeba moc a moc rozumu. A také tolerance, morálky a toho nejlepšího z lidských vlastností. Také něčeho tak obyčejného, čemu se říká kultura. To by byl trend! Ten kdyby prorostl vším, s čím se setkáváme...

Já vím, je to už dávno, ale Čechům k poučení řekl Tomáš Garrigue Masaryk už v roce 1918, že "...nový člověk homo Europaeus, nezrodí se pouze politikou vnější, nýbrž hlavně vniterní." Tak si to už tenkrát představoval, moralista jeden.