číslo 6
vychází 31. 1. 2005

Názory, komentáře

ZKRAJE TÝDNE

Sólové pas de deux, tango nebo čtverylka?

Začal druhý měsíc letošní zimy a s ním se přiblížil i v Evropě stále populárnější orientální lunární nový rok, který bude letos ve znamení kokrhajícího ptáka. Pořád se nestačím divit, proč móda čehokoliv z Orientu, včetně astrologie se spoustou nesmyslných pověr tak ovlivňuje veřejnost, když nejzřejmějším faktorem současnosti je obrovský proud novinek technologické civilizace. Ale asi se tyto protiklady občas daří spojit. Tak jak se o to v minulých dnech v přítomnosti řady nejvyšších evropských státníků pokusil prezident Francie, tedy země, která má kohouta ve znaku. Bylo to při slavnostní prezentaci prvního super-obřího letounu A-380, na jehož křídla by se pohodlně vešly tři tenisové kurty - a v jehož útrobách v té nejúspornější verzi se klidně může usadit pres 800 pasažérů. Už teď, pár týdnů před prvním zkušebním letem, se ekonomové obávají, že tento nádherný stroj postihne osud Concordu - protože se aerolinkám prostě nebude rentovat. Jistě by taky stačila jediná havárie, aby superletoun skončil s tragickou přezdívkou třeba jako "Titanik vzdušného oceánu". Jenže úsilí o technický pokrok nelze zastavit. A nadoblačný super-omnibus má být, mimo jiné, i trumfovým esem Evropy v trvalém technologickém souboji se Spojenými státy. Cožpak čerstvý triumf v dobývání meziplanetárního prostoru úspěchem sondy Cassini-Huygens dostatečně neprokázal kapacitu evropské vědy, průmyslu a vynikající organizační schopnosti? Po desetiletích v americkém stínu se Evropa už chce rezolutně prosadit jako faktor nesporné globální veličiny, i když si USA stále ještě klidně tančí v politice a zejména v strategii dál své sólo. Ekonomicky však americké "pas de deux" už tak suverénně nevypadá pro velmi oslabený dolar, jehož v posledních letech musel podepřít - jaká ironie osudu - čínský juan. "Dolar a juan - jaké to směšné tango!" poznamenal jeden z expertů Světové banky a dodal: "Bude zajímavé, co udělá George Bush ve svém druhém období, aby vrátil dolaru aspoň něco z jeho někdejší světové pýchy."

Americkému prezidentovi druhé období právě začalo. Na rozdíl od toho prvního chystá se do Evropy prakticky hned dojednat lepší vztahy. Pro setkání s Putinem si trochu překvapivě vybral Bratislavu, kde si oba možná porozumějí rychleji než v dříve uvažovaném Kyjevě. Ten by se ale nyní pro takové rendez-vous málo hodil pro urputnou rivalitu, projevenou při fandění jednoho Janukovičovi a druhého Juščenkovi. Jak bláhové by bylo domnívat se, že už je historicky překonáno velmocenské myšlení v kategoriích, dělících svět na sféry vlivu.

Zatím málo povšimnutými nyní zůstaly v tichu uzavřené dohody o další spolupráci Ruska a Ameriky při dobudování Mezinárodní kosmické stanice a také na nejvyšší úrovni právě navázané kontakty americké NASA a čínské státní kosmonautiky. Čína zveřejnila záměr vybudovat svou vlastní trvale osídlenou vědeckou orbitální stanici a dost brzy také začít zkoumat Měsíc. To Spojené státy přimělo k úvaze, zda by se Čína přece jen nemohla podílet na práci nynější Mezinárodní kosmické stanice. Třeba i společně s Japonskem. Že by se odvěká animozita národu nejlépe překonávala mimo tuto planetu? Dost možná. Aspoň v něčem bychom byli svědkem vývoje od amerického sólového pas de deux až ke čtverylce, která ještě nedávno byla skoro nemyslitelná. Ale v řadě základních strategických koncepcí bude George Bush sotva méně umíněný a rezolutní než dosud.

(Zamyšlení J. Petránka vysílal ČRo 2 - Praha v neděli 23. 1.)