číslo 6
vychází 31. 1. 2005

Názory, komentáře

IN MEDIAS RES

Ne staří Čechové, ale mladí Číňané

Už dávno jsme se shodli na tom, že média slouží hlavně pro zábavu. A proč ne? I tak má člověk starostí plnou hlavu, tak proč si ještě vymýšlet další problémy. Mezi různými druhy mediální zábavy, jako jsou rozhovory s politiky, programy různých stran, snímky celebrit na večírcích, pravidelné soupisky toho, kdo s kým chodí, nebo kdo se s kým rozvádí, zajímavé vraždy a podobně, je jedna kategorie, která mě obzvlášť zajímá. Jsou to věci, údaje a události, které bych označil slovem úžasné, protože vzbuzují úžas, údiv. Jsou prostě, jak zpívá Richard Müller, k neuvěření. A ty mám nejradši.

Třeba zpráva o tom, že Číňanů už je jedna miliarda a tři sta milionů. Nedávno se narodil malý Číňánek, jméno už jsem zapomněl, ale bylo to v jedné čínské porodnici, takže se určitě nepletu, a ten byl právě tím miliardtým a třístým miliontým. To číslo mě tolik nefascinuje, jako spíš ten způsob, jakým se to stalo. Jak mohlo tak malé dítě, dá se říci právě narozené, být schopné tak úžasného početního výkonu? Jung by řekl, že je za tím celé naše planetární kolektivní nevědomí, které nás stále provází a z něhož se tu a tam vynoří číslo nebo celá rovnice, objev zápalek nebo vynález ruchadla, zkrátka něco úžasného.

Nebo ta překladatelka Arthura Haileyho, která v televizi vyprávěla, jak se jeho fotografie u ní doma na zdi utrhla, a teprve potom se dozvěděla, že právě v té době spisovatel zemřel. Na tyto věci jsou média dobrá. Aby nás přiváděla v úžas.

V Praze se předávaly Descartovy ceny, jedna byla za teleportaci částic a druhá za nanotechnologie. To jsou úžasné objevy. Teleportace je nejen splněný sen nás všech, kdo milujeme Star Trek, o přenosu astronautů z místa na místo, ale hlavně úspěch v otázce bezpečného přenosu dat z počítače do počítače. Hackeři už nebudou krást tak snadno jako dříve.

Po nedávném zemětřesení se vychýlila zemská osa, ale jen o dva a půl centimetru, nemusíme se prý bát. Nevím. Země se točí jako káča a ještě s touto novou odchylkou!

Všechny tyto úžasné věci jsou v médiích a média je shromažďují, shánějí a vytvářejí nové a nové způsoby, jak nás pobavit. Myslím, že Česká televize, která je teď na tom s nápady už hodně špatně, přišla na úžasnou věc, jak alespoň načas přilákat lidi k něčemu zábavnému. Lidé budou volit největšího Čecha.

Je otázka, proč ho vlastně hledat, takový člověk by se snad měl přihlásit sám. Největší Čech, pokud hledáme mezi živými, nemá důvod, aby se skrýval. Jenže už první informační klipy, odehrávající se na hřbitově, ukázaly, že hledat se musí i mezi mrtvými.

Volba je tedy záležitostí i našich dějin. Mám známého historika, který tvrdí, že největší Čech musí být darebák, lupič nebo možná i vrah. Jeho teorie našich dějin tomu odpovídá. Státy žijí těmi idejemi, z nichž vznikly, říká. (Kde jsem to už jenom slyšel? Je to Masaryk nebo Machiavelli, to je jisté.) A idea státu, která "umožňuje, že žijeme", byla tato: loupení, rabování, vraždy. Už v předpříběhu, v historce o Velkomoravské říši, se rozdávalo z uloupeného pokladu. Rozdávalo se vojákům, kteří střežili hranice Francké říše, Slovanům, z kořisti uloupené Avarům. Tak dlouho, dokud bylo z čeho brát, existovala i Velkomoravská říše. Pak náhle záhadně zanikla. A důkaz? Všimni si - říká - těch velkomoravských náušnic, jejich orientálního stylu. To že je dílo Slovanů? Podívej se na dvoukorunu, tam se poučíš.

Dívám se na dvoukorunu a poslouchám dál. Pak následoval český stát, vzniklý vyvražděním různých rodin a jehož bohatství pocházelo z obchodu s otroky. Další průběh dějin je podobný. Vždycky přicházely různé převraty a revoluce a každá byla umožněna a vedena davem loupežníků. Husitství. Tato hrdá kapitola našich dějin je hodně ceněna. Ve skutečnosti si dav potřeboval hodně nakrást. A také kradl, vypaloval, loupil. Jan Žižka může kandidovat na velkého Čecha. (Jó, Žižka a císař Josef, to byli praví Čechové! vybavila se mi v hlavě věta z Aloise Jiráska.)

Pak už to šlo ráz na ráz. Čechové si nějak zvykli na to, že každý převrat přináší i výhody snadného obohacení, a proto se žádné revoluci nebránili. Rozpad Rakouska-Uherska - dobrá příležitost k rozkradení šlechtického majetku a pozemkového majetku vůbec, konec druhé světové války - rozkradení majetku po Němcích. To byla národní revoluce. Komunismus - další šance na přerozdělení majetku státu a buržoazie. Sametová revoluce. Ještě něco zbylo? Všechno bylo opět přerozděleno. I rozpad ČSR byl prý takovou zlodějnou. A teď? Patnáct let "budování státu". Co nás ještě čeká? Máme ještě nějakou variantu historického vývoje? Ovšem. Buď je to útěk z Evropské unie a rozkradení majetku cizích firem a cizího kapitálu nebo - antiglobalistická revoluce, a to může být hodně podobné. Každá taková revoluce, říká, měla vždycky velkou a vznešenou ideu. Vždy musí být nejdříve formulována idea a potom se teprve krade. Dějiny se bez ideálů neobejdou, revoluce bez idejí neexistují. Každá revoluce, každý dějinný zvrat má také samozřejmě své vůdce. A to jsou kandidáti na titul Největší Čech.

Já samozřejmě s takovým hodnocením vůbec nesouhlasím a myslím si, že největšího Čecha musíme hledat úplně jinak. Žijeme v jiné době. Je vůbec politicky korektní, aby největším Čechem byl Čech? A co když to bude žena, Žid, černoch?

Ani ohlížet se do minulosti nestačí. Realita je taková, že nás Čechů ubývá a jiných národů přibývá. Jenom Číňanů je letos už jedna miliarda a tři sta milionů. Poslední studie americké CIA o výhledech do roku 2020 hovoří o tom, že USA už nebudou jedinou supervelmocí. Stejnou sílu budou mít rozhodně i Číňané. Hodně jich chodí i po pražských ulicích, prodávají v tržnicích, v obchodech. Ne staří Čechové, ale spíše mladí Číňané mají perspektivu. Z tohoto úhlu pohledu se dívám i na volbu největšího Čecha. Pojistit se pro budoucnost nepovažuji z hlediska našich dějin za nic ponižujícího. Jsme moderní multikulturní země? Největším Čechem ať je tedy Číňan.

PETR KOUDELKA