číslo 6
vychází 31. 1. 2005

Tipy ČRo

Neděle 13. 2. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 17. února v 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 503

Zasloužilý lovec duší

S jeho jménem jsme se již v Toulkách setkali. Roku 1691 přišel v hlavním městě našeho království na svět chlapec, kterého pokřtili Antonín, příjmením byl Koniáš. Zdálo by se, že jsme měli dost času vyrovnat se s osobnostmi, které žily před desítkami, ba stovkami let. Leč - není tomu tak. Některé byly dokonce z českých dějin nemilosrdně exkomunikovány. V učebnicích dodnes platných o nich najdeme jen zlobné odsudky. Z minulosti ale nelze to horší prostě vyloučit a výběrově si přisvojit jen to, co se nám z toho či onoho důvodu hodí do krámu. Historické postavy měly tudíž přiděleny role. Některé byly průkopníky zítřků, jiné byly úředně označenými nepřáteli. Antonín Koniáš, jak píše historik Jiří Bílý, byl typický záporný hrdina. Do jeho jména jako by bylo shrnuto celé dějinné období.

Dáme nejprve přednost hlasům obhájců. Mezi ně patří i nejmenovaný Antonínův životopisec, pochopitelně též jezuita: Otce Koniáše nutno řadit k nejproslulejším apoštolům vlasti a k předním světlům země pro přeslavné zásluhy apoštolské práce po celých Čechách a na Moravě. Vlastenecký profesor z doby národního obrození Stanislav Vydra nemohl pochopit útoky, vedené na onoho nábožného a učeného muže Koniáše. Ne on, ne ostatní tovaryšové Pána Ježíše k snížení a opovržení jazyk český přivedli, ale sami světští nesmyslní Čechové, oni Boha se spustivše, cizího náboženství svých předků se přidrželi a za mateřskou řeč se stydíce cizích a francouzských nemravností a bezbožností se učiti osmělili. Milčický písmák František Jan Vavák charakterizuje Koniáše jako muže nábožného a svatého života, jehož je třeba chválit za to, že dobré české knihy vydal. Tím pomalu s obhajobou končíme. Neboť už od konce 18. století jsou k mání takřka výhradně charakteristiky nepříznivé: Vyobrazením pekla nejednoho z posluchačů o rozum připravil. Na 60 000 knih českých spálil, uvádí Josef Jungmann, od jehož doby měl Koniáš nálepku děsivého fanatika a pověstného paliče českých knih. Největší mistr ve slídění po zapovězených knihách českých, vpaluje Antonínovi cejch historik Karel Adámek. Jeho kolega Jan Jakubec upřesňuje: Koniáš, to je jméno nejzarytějšího jezuitského ničitele tajných bludů českých. Nejvíce se však na postavě Antonína Koniáše vyřádil mistr Alois Jirásek. Hle - čtení na svátek mistra Jana Husa! Páteru Koniášovi zasvítilo v očích, že uhodil na pravou stopu, že našel, co tušil a hledal, husitské kacířstvo. Stoje, nahnut nad stolem, znovu četl nadpis i kousek dál, pak listy obracel a chvatně přehlížel, hledaje konec toho čtení. Pojednou chytl ten první list s nadpisem svátku Husova; zatímco jeho levice plnou dlaní a roztaženými prsty přidržovala Postilu, škubl listem a škubal, trhal, až vyrván, celý mu zůstal v hrsti...

Stalo se pravidlem u autorů učebnic dějepisu prakticky od doby první republiky až po minulý režim odvolávat se zhusta na Aloise Jiráska. Přitom moje Temno, to není historie. To je jen román, vyjádřil se spisovatel o jedné ze svých nejznámějších knih. To však už bylo pozdě. Temno bylo chápáno jako historické svědectví o době, jíž nakonec dalo i jméno, a Antonín Koniáš měl postaráno o pověst veskrze negativní.

JOSEF VESELÝ