číslo 7
vychází 7. 2. 2005

Názory, komentáře

ZKRAJE TÝDNE

Korunovace prezidenta

Spojené státy mají za sebou největší národní veselici roku, inauguraci amerického prezidenta. Jen jednou za čtyři roky jsou mažoretky ochotné v lednových mrazech pochodovat Washingtonem v minisukních před dámami v kožiších a patrioty se Stetsony na hlavách. Novináři akreditovaní ve Washingtonu cítí úlevu. Ne že by pokrývání samotného znovuuvedení hlavy supervelmoci do funkce nebylo vzrušující, ale vše okolo je pro svobodomyslné reportéry ponižující.

Nevím, kolikrát už jsem tady byl za ty tři roky ,,prověřen" nejrůznějšími složkami americké vlády. Aniž bych si chtěl na prezidenta sáhnout, musel jsem před inaugurací poprvé odevzdat otisky všech deseti prstů. Přesně tak, jak se to asi dělá ve vězení. Přišel jsem domů a tam už po stopadesáté běžela reklama s radami, jak si máme chránit své osobní údaje. Přitom, když se v Americe chcete informovat třeba jen o zdravotním pojištění, musíte o sobě prozradit všechno. Nakonec se moje akreditační žádost ztratila, ujistili mě, že to budou řešit a zavolají mi. Samozřejmě se už nikdo neozval, ale pustili mě na průvod a jednu z doprovodných akcí. Do Bílého domu jsem se ale stejně nedostal a nezbylo mi, než podstatnou část oslav sledovat v americké televizi, která se ani tentokrát nezbavila svého tendenčního nadhledu, velkoryse opomíjela protibushovské demonstrace i zásahy policistů, kteří v mrazu stříkali na nespokojence vodu.

Mrzelo mě, že jsem nemohl být svědkem alespoň jednoho z inauguračních bálů. Vidět texaský obkročák by nebylo špatné a také poznat blíže lidi, kteří utratili tisíce, někteří i miliony dolarů, aby dostali do Bílého domu George Bushe. Musím říci, že jako neznaboha mě iritovalo to, jak se prezident během inauguračního týdne každou chvíli někde modlil, samotnou přísahu skládal ne na ústavu, ale na bibli a ještě před jejím složením zamířil do kostela. Prosím, je to tradice a George Bush je věřící, tak proč ne. Ale ve chvíli, kdy začal říkat, že chce předělat k lepšímu nejméně půl světa, jsem trochu znejistěl. Vzpoměl jsem si na Abú Ghraíb, na Guantánamo, na Bagrám a na další ukázky americké polepšovny, které za Bushe vznikly ve světě, kde se ujímá svoboda a demokracie v americkém pojetí.

Evangelický kněz Bill Graham řekl, že jen Bůh ví, jak tohle všechno dopadne. Baví mě sledovat, jak ani u nás nevíme, co si o Georgi W. Bushovi máme myslet.

MIROSLAV KONVALINA, Washington