číslo 7
vychází 7. 2. 2005

Názory, komentáře

JAK TO VIDÍ RUDOLF KŘESŤAN

RUDOLF KŘESŤAN V POŘADU PSÁNO KURZÍVOU

Z autorova cyklu fejetonů na vlnách Českého rozhlasu 3 - Vltava

Zimní vidina

Statistiky naznačují, že spíme stále kratší dobu. Ještě počátkem 20. století obnášela délka nočního odpočinku v Evropě v průměru devět hodin. V současnosti je to sedm a půl hodiny. Ano, katolíci, evangelíci, muslimové i bezvěrci vyznávají v tomto ohledu jednoho společného boha, jímž je budík.

Bude-li tento trend pokračovat, zákonitě přibude lidí s touhou se někdy dospat. Jenže někdy se obvykle proměňuje v nikdy. Nevylučuji, že nahromaděné spánkové dluhy si jednou vyžádají dlouhatánský spánek v jednom kuse. Příroda pro ten případ nabízí vyzkoušenou variantu: zimní spánek.

Pravda, u zvířat není takový veledlouhý šlofík motivován touhou po dospání. Avšak jejich zkušenosti jsou pro nás nadějí, že i takhle dlouho je možné být v limbu. Je to lákavá vidina nejen pro chronické nedospavce, nýbrž obecně i pro všechny milovníky spánku, k nimž se počítám.

Zdá se však, že náš organizmus zatím ještě není náležitě uzpůsoben k takovému spánku. Nejspíš si za to můžeme sami; od počátku lidstva je delší spánek pokládán za ztracený čas a za lenošení. Přitom zimnímu schrupnutí holdují i tak pilní tvorové jako jsou mravenci!

Ve srovnání s nimi (a s některými medvědy, netopýry, želvami a dalšími rozumnými tvory) se šidíme. Na zimu se uchylujeme maximálně tak do zimních bund a pneumatik.

K tomu je radno doplnit, že se prakticky vytratil odpolední spánek. Na ústupu je dokonce i v tradičně siestovém Španělsku. Po obědě se spávalo nejen tam. Kde jsou ty doby, kdy legendární Winston Churchill i v čase závažných válečných operací lpěl na svém spánku po obědě. A byla snad jeho strategická rozhodnutí horší než kroky německých generálů, kteří po obědě bděli-

V živočišné říši existuje obdivuhodná škála různých spánků. Jako autor fejetonové knížky s názvem Kachna v bazénu jsem se blíže seznámil i s tím, jak spí toto zvíře. Ne snad, že bych kachnu sledoval přímo, učinil to však svého času doc. dr. Zdeněk Veselovský, CSc. Pozorováním kachny chocholaté dospěl ke zjištění, že v průběhu 24 hodin usíná a probouzí se sedmkrát. A jak je to čilé zvíře! Ne náhodou bývá dáváno za příklad ideálního pracovního stylu. Její tělo pluje klidně a důstojně po hladině, ovšem ve skrytu pod hladinou makají její nožky velice čile. Je výkonná. Jak by ne, když spí tolikrát denně.

Ale zpět k zimnímu spánku. Zvlášť vrchovatě si ho dopřávají medvědi. Mají za ušima, a to nejen asijští medvědi ušatí. Stejně tak i někteří další - například američtí baribalové. Jejich tělesná teplota klesne až na pět stupňů. Činnost metabolismu se sníží na polovinu. Šetří při tom přímo ukázkově energií; mohli bychom si z nich vzít příklad. Kdybychom stejnou hibernací dokázali šetřit energií i my, uspořili bychom přes zimu nejen vlastní energii tělesnou, nýbrž i tu, za kterou každou zimu platíme vydatné částky. Tedy za elektřinu. Za plyn. Za uhlí. Za naftu. Za dřevo. Za ústřední topení. Za piliny do piliňáků.

Ušetřili bychom dokonce i za teplé párky. Jednak za jejich ohřívání, a jednak za párky samotné. V době zimního spánku se totiž nejí. Pravda, o to vydatněji je zapotřebí se nakrmit předem, jak to u medvědů dokumentoval jeden z televizních pořadů Davida Attenborougha. V přípravné fázi toho však medvědi rozhodně zbaští méně, než kolik by toho spořádali, kdyby byli vzhůru a trajdali by zimou jako my. Lidé spotřebují za zimní bdělosti kromě stravy i nejeden horký čaj a nejedno svařené víno. Taky nejeden grog; kdyby jen nejeden! Mnohdy i nedva, netři i nečtyři.

Zimním spánkem bychom ušetřili i za zimní oblečení. Včetně obutí. Vystačili bychom si s pyžamem. Případně s noční košilí, kterou mám nejradši, protože neškrtí v pase. Klesl by i počet úrazů po uklouznutí na neposypaném chodníku. Setkali jste se snad někdy v zimě ve špitále na chirurgii s medvědem, který tam byl se zlomenou nohou- A to má prosím nohy čtyři. Kdepak. Je prozíravý - spí.

Z dalších významných úspor by přínosem našeho zimního spánku byly i ušetřené peníze za telefon. Případně za mobil. Stejně tak za novinové předplatné. Je však možné, že někdo by objednávku denního tisku neodřekl, a nechal si ho pak na jaře dodat zpětně. Pěkně najednou, aby si v celku a jednom tahu přečetl, co zaspal.

Takový přístup k četbě tisku má nesporné výhody. Fotograf Josef Moucha mi kdysi vyprávěl, že jeho dědeček měl zvláštní zvyk: celoročně odebíral noviny, ale nečetl je. Jen tak je vrstvil na sebe. Věnoval se jejich četbě pak až najednou. Souhrnně: na konci roku v průběhu silvestrovského dne. Zmíněný dědeček se tak seznámil s celoročními ději sportovními, politickými i hospodářskými za jeden jediný den. Prý si pochvaloval, že to všechno nemusel sledoval rozkouskovaně.

Stejně tak bychom z jara po probuzení měli na talíři ve shromážděných novinách všechny děje uplynulé zimy. Pokud by ovšem i novináři nespali, což by zvláště u těch bulvárních bylo docela prospěšné. Jenže jak je znám, nedalo by jim to. I v čase zimního spánku by určitě šmírovali, kdo spí s kým.

Jisté dilema by čekalo na příznivce zimních sportů. Jejich vztah k zimnímu spánku by byl zřejmě rozporuplný. Jsem však přesvědčen o tom, že nejeden z nich by si taky rád zimně schrupnul, a lyžovat by se pak vydal na jaře někam do Alp na ledovec.

Nejspíš se mě teď zeptáte, jak si to všechno představuji z hlediska pracovního procesu. A taky z hlediska tvorby hrubého národního produktu, z hlediska zimních volebních preferencí, z hlediska každotýdenních porad - a ještě ze spousty dalších hledisek.

Upřímně řečeno: nevím.

Ale medvědi to taky nějak zvládají. Budu se jich na to muset zeptat.

Jen co se probudí.