číslo 7
vychází 7. 2. 2005

Rozhlasová publicistika

ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Italská Matera

ČRo 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05, repríza ve 22.10

Poledne na italském jihu. Staré olivovníky a vinná réva, kamenitá, vyprahlá zem, chudí lidé. Kraj zaplavovaný horkým sluncem. Za živobytím se stále ještě dojíždí, alespoň do Neapole, nejlépe však do severní části Itálie. Ale dnes i do Rakouska, Německa, Švýcarska. Během druhé světové války sem posílal Mussolini do vyhnanství nepohodlné lidi. Tak se do Matery dostal i spisovatel Carlo Levi. O městě napsal knihu Kristus se zastavil v Eboli, a lidé užasli. Je něco takového v Itálii dvacátého století vůbec možné?

Co je vlastně šokovalo? V Leviho Eboli - ve skutečnosti se město jmenuje Matera - se žilo v jeskyních jako v pravěku. V naprosté bídě, se zvířaty, jedno dítě ze dvou umíralo. Jeskyně vyhloubené v měkkém kameni se nazývají "sassi". Jsou obývané od pravěku, jeskynní lidé zde hloubili své příbytky ve skalní stěně padající do hlubokého údolí, kterým pospíchá prudká řeka. Skalní, těžko přístupná obydlí chránila své obyvatele před vpády cizích dobyvatelů.

Těžká, hnědošedá půda. Jedni ji vlastnili, druzí obdělávali. Majitelé půdy stavěli v Mateře paláce a vznosné chrámy, chudí zvedali oči k nebi v naději na boží pomoc. Bída, kterou popisuje Carlo Levi, byla úděsná. Hlad, zima, mnoho nakažlivých nemocí z podvýživy. Kniha Kristus se zastavil v Eboli otevřela Materu světu a donutila italskou vládu k činům.

Pro obyvatele jeskyní byly postaveny činžovní domy. Měli se do nich nastěhovat, ale nelíbilo se jim to. Zvykli si v sassi - tak žili jejich předkové. Poslední obyvatelé sassi se vystěhovali v roce 1956 a z jejich jeskyně, ve které se žilo po tři sta let stejně v jedné místnosti doplněné výklenky vyhloubenými do skály, se stalo muzeum.

Bydlelo v ní nejméně devět lidí se zvířaty - zde spali, jedli, pracovali, rodili a vychovávali děti. V truhlici rozdělené na dvě části měli zrno pro lidi a ječmen pro dobytek. Zvíře žralo z kamenného koryta, lidé z dřevěné mísy položené na malém stole. Největším kusem nábytku je vysoká postel, v níž spali rodiče s menšími dětmi, pod postelí slepice s kuřaty. Ostatní děti si ustlaly v zásuvkách prádelníku nebo na truhlách. Podlaha byla chladná. V každém sassi byl tkalcovský stav, pekli zde svůj chléb - vyráběli si vše, i nádoby na vodu a výkaly. Topili dřívím a používali většinou dešťovou vodu.

Byli hluboce zbožní. Báli se dobyvatelů, vrchnosti, báli se Boha. Ve velké katedrále jsou Maria a Ježíš oblečeni do zlatě vyšívaného bílého brokátu - nádherní, nedostupní. V kostelíčku hluboko v údolí je Madona v životní velikosti: prostá, laskavá žena, dívá se na prosebníka. Zcela jistě mu pomůže. Obyvatelé sassi se modlili v jeskyních. Obličeje jejich světců vystupovaly z kamene.

Byla neděle. Přidali jsme se k zástupům, které po bohoslužbě korzují po náměstích vysoko nad městem. Obědvali jsme v jeskyni proměněné na restauraci - dozlatova upečený chléb, rajčata usušená na slunci a namáčená do olivového oleje, bílé víno. Někdejší bída Matery je pouhou vzpomínkou, turistickou atrakcí.

PAVLA JAZAIRIOVÁ