číslo 7
vychází 7. 2. 2005

Rozhlasová publicistika

POEZIE V ROZHLASE

Francouzské interiéry

ČRo 3 - Vltava, 20. února, 9.30 hodin

Vltavský Francouzský rok a letošní dvojité výročí českého básníka Vladimíra Holana (16. 9. 1905-31. 3. 1980) se v nedělním Souzvuku, který nese název Interiéry, spojují v jedno. Neboť Interiéry "obydluje" se svými milostnými verši trojice francouzských básníků, a to v Holanových překladech.

Jak již v šedesátých letech připomněl Oldřich Králík, Holanovy převody jsou významným příspěvkem české kultury za druhé světové války. Odrazila se v nich tíseň i žíznivá expanze doby, zanechala v nich známky válečná úzkost, ale básník-tlumočník nebyl pokořen.

Šíře záběru Holanových překladů je obdivuhodná. Sahající od staroasyrské poezie přes řeckou a čínskou, od arabského básníka k egyptským, od kultivovaných evropských poetů k africké lidové lyrice, od starověkých až po jeho současníky. A svým překladům vtiskuje nezaměnitelnou robustnost a chvějivost. "Holan nikdy nepřekládá nahodile, zjevy, které by mu byli lhostejné. Vždy se musí s překládaným autorem důvěrně setkat na nějaké křižovatce života a tvorby" (O. Králík).

Zvláště blízko měl Vladimír Holan k francouzské poezii (překládal od du Bellaye a Ronsarda, přes prokleté básníky až třeba k Eluardovi). V souzvukových Interiérech, které z Holanových překladů připravil Pavel Šrut, se tentokrát potkávají básníci Charles Cros (1842-1888), Marceline Desborders-Valmorová (1786-1859) a Jules Laforgue (1860-1887). A také z tohoto rozhlasového setkáním prosvítá Holanova překladatelská zkušenost: Řídím se zásadou: Když je něco krásné, rozdejme to lidem. Ovšem zároveň chápu překladatelovo omezení, o němž hovořil již Valéry, když řekl: Překlad v nejkrásnějším případě je krásná nevěrnice.

MILOŠ DOLEŽAL