číslo 8
vychází 14. 2. 2005

Názory, komentáře

ZKRAJE TÝDNE

Rovnější mezi rovnými

Tak se tady v tom našem Senátu kolem sebe dívám a pozoruji, jak si počínají staří matadoři. I zjistil jsem, ze úspěšnost politického boje nemusí vůbec záležet na tom, jak je který zákonodárce služebně stár. Tak například senátor za Sokolovsko Jan Hadrava, vstoupivší nedávno už do šestého roku svého mandátu. Utrpěl nedávno porážku přímo chlumeckých rozměrů. Rozhodl se, spolu s několika kolegy, v Senátu zaútočit na zákon poskytující poslancům a senátorům tzv. doživotní imunitu a imunitu přestupkovou. Bil se jako lev, ale senátoři ho přehlasovali, přesně podle slavného výroku George Orwella: "Majetky a privilegia se nejsnáze obhajují, jsou li společným vlastnictvím." Prohrál čestně a nám ostatním kteří jsme jej podporovali, zbyla v ústech pachuť porážky.

Imunita zákonodárců v nějaké formě existuje ve všech civilizovaných státech a má své opodstatnění. Tím větší, čím je demokracie mladší a zvyky dobrých mravů neustálenější. V situaci naší země, kdy je politická kultura velmi nízká, je základní imunita trestněprávní skoro požadavkem. Ve stavu, kdy se pomocí profesionálních agentur vymýšlejí celé propracované postupy dehonestace, pomluv, zdiskreditování, můžete totiž klidně předpokládat, že se politik nebude zříkat možnosti vymyslet na soupeře fikané trestní oznámení. Co na tom, že jste svou vzdálenou tetu nezastřelili ranou z browningu do týla, jak tvrdí advokát najatý vašim politickým soupeřem? Důležité je, že jste pošpiněni, taháte se po soudech a když vám pak dají za pravdu, už z vás plivanec nikdo nesejme. Proto je imunita důležitá. Pomáhá udržovat zákonodárný systém v chodu a brání, aby se nerozsypal díky divokému a účelovému kolotoči vzájemných trestních oznámení. Taková je smutná skutečnost. Ta však neopravňuje požadovat, aby byl člověk navěky zbaven odpovědnosti za trestné činy spáchané v době poslancování, když už jeho politický mandát vypršel, když odejde "do civilu". Imunita by měla chránit nejvyšší zákonodárný sbor, nikoliv jednotlivé poslance či senátory. Jen za těchto okolností lze se skřípěním zubů připustit privilegium imunity. A to s otevřeným přiznáním, že je ve své podstatě nečestná. Tisíce politiků v místních zastupitelstvech, kteří jsou vystaveni politickým tlakům mnohdy větším než zákonodárci, ji nemají.

No a pak tu máme imunitu přestupkovou. Když jako poslanec například pojedete na červenou a zastaví vás policajt, můžete si vybrat. Buď zaplatíte pokutu, nebo to odmítnete s tím, že váš přestupek bude projednávat a bude vás trestat příslušný výbor sněmovny. Tady je imunita skutečně privilegium rovnějších mezi rovnými, chrání pouze zákonodárce a nikoliv fungování zákonodárného orgánu. V tom je její nemravnost. Do civilizovaných států nepatří. To chtěl také statečný sokolovský senátor Hadrava svým návrhem říci.

(Pro zjišťování, jak kdo hlasuje či jak v Senátu vystupuje, doporučuji internetovou stránku www.senat.cz.)

JAROMÍR ŠTĚTINA

(Autor je senátorem Parlamentu ČR)