číslo 8
vychází 14. 2. 2005

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 21. 2. 2005 ČT 2 - 21.30 hodin

Jak se vyrovnat se ztrátou matky

Iránští filmaři upřednostňují jednak dětské hrdiny, jednak výrazový minimalismus. A dosahují tak celosvětového úspěchu. Je pozoruhodné, že stejnou orientaci si zachovávají i ti tvůrci, kteří emigrovali. Platí to pro Amira Naderiho (kdysi jsme od něho viděli snímek Voda, vítr, prach) stejně jako pro Asghara Massombagiho, jenž v Kanadě debutoval filmem Chaled.

Tak se jmenuje malý hoch. Dříve než se ocitne v neřešitelné situaci a reaguje na ni zcela v souladu se svým nevyzrálým vnímáním světa, je vymezen základní existenční status: těžce nemocná matka, bývalá narkomanka, žije sama v krajní hmotné nouzi, obávajíc se návštěv pracovníků ze sociální péče - zamyká se i před domácím, který marně vymáhá nájem. K osamělému, ostýchavému chlapci dorazí osudný zlom, kdy se o vše musí postarat sám. Zoufale se drží matčiných pokynů, které se snaží - někdy s až absurdní doslovností - naplňovat.

Film postihuje dětskou psychiku bez jakéhokoli sentimentu, jakoby ve zcizujícím odstupu, jak se projevuje zvláště při čtení chlapcových deníkových zápisků. Přednes jednotlivých dialogů, pátravě ostražitý pohled, bojácná nedůvěřivost ke komukoli z okolí - to vše dopadá až s mrazivou působivostí. Režisér stvořil svět notně pochmurný a bez slitování, který nešetří nikoho.

(jš)

Úterý 22. 2. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Rozvětvená rodina Forsytů se vrací

Barvité obrazy "vyšší společnosti" předminulého století (zejména pak anglické), dosud se sice topící v nádheře a přepychu, ale již jakoby předznamenané prosvítáním úpadku, si získaly značnou oblibu. Přitom nenabízejí nějakou atraktivní podívanou nabitou honičkami či vražednými úklady - dění tam plyne v poklidu, téměř líně, jen pozvolna se ozřejmují stavovské přehrady, povýšenost, mravní pokrytectví vydávané za jedině správný postoj. Lidská existence sešněrovaná konvencemi své doby, okouzlená a posléze i posedlá bohatstvím, které se často stává jediným smyslem existence, ale také zhroucená do citové okoralosti. A i strádání těch, kteří se pokusí vymanit ze zlatavé svěrací kazajky. To všechno tyto příběhy nabízejí.

Je zajímavé, že filmaři si vybírali zejména svědectví současníků a pokoušeli se oživit dávno zavátou, leckdy obtížně pochopitelnou mentalitu a uvažování. Na plátnech kin i na televizní obrazovce jsme mohli spatři adaptace děl Edwarda M. Forestera (Howards End, Pokoj s vyhlídkou, Cesta do Indie, Maurice), Henryho Jamese (Portrét dámy, Washingtonovo náměstí, Zlatá číše) a samozřejmě Johna Galswortyho s jeho nejslavnějším počinem, Ságou rodu Forsytů.

Galsworthy (1867-1933), nositel Nobelovy ceny, se rodině Forsytů bez nadsázky věnoval celý život - postupně sestavil dvě objemné trilogie, které zahrnují několik generací a řadu desetiletí viktoriánské éry. Pod jejím leskem prosvítá tuhé společenské rozvrstvení, jehož příznaky jsou patrné dodnes. V českých podmínkách se o něco obdobného pokusil snad jen Vladimír Neff ve své románové pentalogii, podle níž vznikly dva seriály, shodou okolností nyní též uváděné - Sňatky z rozumu a Zlá krev.

Narozdíl od Neffa, jenž se podřídil komunistické "třídní" rétorice, se Galsworthy věnoval podrobnému, s ničím nekonfrontovanému popisu životních aktivit svých hrdinů, jejich pocitů a rozpoložení. Zachoval si odstup někdy až ironický, ale současně se nechával dojímat, tok do sebe vnořené ságy monumentalizoval. Známý anglista František Chudoba osvětluje základní rys forsytovské mentality jako "vytrvalé lpění na vlastnictví," jeho zosobněním se stává postava zlověstného sobce Soamese Forsyta, možná i nešťastného člověka, jenž své city neumí dát najevo jinak než destruktivně, neumí než ponižovat, ubližovat.

Forsytovské příběhy dosáhly mimořádné čtenářské obliby. Přitahovaly filmaře, ale hlavně televizní producenty, protože jen rozsáhlý seriál mohl celistvě uchopit jejich námětovou šíři. Sága rodu Forsytů se první televizní adaptace dočkala v 60. letech, u nás se promítala od září 1969 a vyvolala bezmezné nadšení, nebyl snad nikdo, kdo by ji tehdy opomněl sledovat. Přitom to byla verze černobílá, ve výpravě zrazovaná kulisovitostí i statickými rozmluvami. Když ji o pětadvacet let později zařadila do vysílání Prima (tehdy ještě Premiéra), nadšení vyprchalo. Doba se mezitím pohnula jinam - přibyla široká nabídka atraktivnějších pořadů, přepínáme z jednoho kanálu na druhý.

V roce 2002 se Angličané rozhodli pro nové zfilmování Ságy. Nyní již v barvách a výpravněji: honosné panské sídlo, které rodina Forsytů obývá, jistě zaujme svým zařízením, rozměrnými obrazy na stěnách, lustry, masivními stoly i nákladnými kostýmy. Koněspřeží nahradí auta. Ale základní problém přetrvává: veškeré dění se odehrává v promluvách, tak se řeší nevěry, nerovné sňatky, majetkové přesuny, dávná zášť i cynismus. A přemíra slov, jejichž charakterizační funkce je oslabena, protože především posouvají děj vpřed, vede k banalizaci.

Režisér Christopher Menaul se svými dvěma kolegy vytvořil desetidílný seriál (každá část trvá kolem 70 minut), v němž se opět mluví a mluví. A řekněme si na rovinu, že pečlivého rozkrytí každého záchvěvu mysli, brilantní společenské anylýzy ve stylu Howards Endu se stěží dočkáme. Spíše převládne salónní žvanění a splétání slzopudných milostných avantýr, v něž se vykostěný a vkusu publika uzpůsobený Galsworthy nutně zvrhnul. Nevíme, jak bude nová Sága přijata; avšak polský seriál Bílá navštívenka, shodně rozmáchlý, též soustředěný na privátní dění a zasazený do obdobného prostředí, prošel bez větší diváckého zájmu.

JAN JAROŠ

Středa 23. 2. 2005 PRIMA - 22.15 hodin

Zubaté ostří

V noci vnikne do letního sídla Foresterových vrah. Připoutá paní Foresterovou k pelesti postele a zabije ji. Pohled na zohavenou mrtvolu otřese i otrlými kriminalisty. Žena má na těle četné řezné rány, způsobené nožem se zubatým ostřím, nad postelí je její krví napsáno "děvka". Pana Forestera někdo uhodil tupým předmětem do hlavy, takže musel být převezen do nemocnice. Policie zatím ví to, že oběť nebyla znásilněna, nenašly se cizí otisky prstů a že si pan Forester mohl zranění na hlavě působit sám. Stává se podezřelým číslo jedna, protože mu po smrti manželky připadl veškerý její majetek. Přihlásí se i svědek, který v jeho klubové skříňce viděl nůž se zubatým ostřím a Forester je zatčen...

Režie Richard Marquand. Hrají Glenn Close, Jeff Bridges, Peter Coyote, Robert Loggia, John Dehner, Karen Austinová a další.

Čtvrtek 24. 2. 2005 ČT 2 - 21.50 hodin

Dědictví tety Cookie

V městečku Holly Springs běží život většiny obyvatel nezáludně a poklidně den za dnem až do okamžiku, kdy režisérka místního amatérského divadla, Camille najde svoji svéráznou tetičku Cookii zastřelenou v její posteli. Na místo činu se dostaví dobrácký šerif Tucker, jenž má najednou řešit největší případ své kariéry. Kdo z lidí, které dobře zná, mohl zabít Cookii, kterou měli všichni rádi. Byl to její věrný přítel Willis, některá z jejích podivínských neteří, barman Theo anebo rybář Manny? Vedle nich důležité místo v ději hraje šerifův nemotorný pomocník Jason, jenž má milostný románek s Cookiinou vnučkou Emmou, která již delší dobu provokuje policii svými přestupky...

Režie Robert Altman. Hrají Glenn Closeová, Julianne Mooreová, Liv Tylerová, Charles Dutton, Ned Beatty a další.

Pátek 25. 2. 2005 NOVA - 22.25 hodin

Boeing 747 v ohrožení

Na počátku příběhu se stane několik věcí, které spolu nesouvisejí jen zdánlivě. David Grant v letecké škole poprvé úspěšně přistane s malým letounem, americké protiteroristické komando přepadne základnu čečenské mafie, kde měl být ukryt nervový plyn DZ-5, na Kypru zatkne speciální jednotka vůdce arabské teroristické organizace Jaffu a z Atén startuje americký Boeing 747. Na jeho palubě je mezi čtyřmi stovkami cestujících také Jaffův zástupce Nagi Hassan s osmičlenným komandem, které letadlo krátce po startu obsadí. Únosci žádají propuštění Jaffy, poté prý přistanou ve Washingtonu a propustí rukojmí.

Režie Stuart Baird. Hrají Kurt Russell, Steven Seagal, Hall Berry, Oliver Platt, John Leguizamo, Joe Morton a další. 

Sobota 26. 2. 2005 PRIMA - 20.45 hodin

Měsíc na jezeře

Florian se vrací domů z Indie. Majitelé hotelu u jezera, manželé Gilbertovi, se loučí u auta: otec Harry odjíždí se synem Reném, zatímco Anabelle zůstává, aby zajistila klidný chod hotelu. Harry má ale ve zvyku řídit velmi rychle, a když mu do silnice vjede traktor, naložený slámou, má co dělat, aby zabrzdil a zabránil nejhoršímu. Přesto ale několik otepí spadne na Reného, který je dopraven do nemocnice. Anabelle je velmi rozzlobená na manžela, že chlapce vystavil nebezpečí, a protože v jejich vztahu se již nějakou dobu objevují povážlivé trhliny, chce, aby odešel. Harry se uchýlí ke své sestře...

Režie Heidi Kranzová. Hrají Marion Mitterhammerová, Ania Kruseová, Stefan Gubser, Tobias Hoesl, Michael Fitz, Doreen Dietelová a další. 

Neděle 27. 2. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Když se z války stane zběsilá fraška

Válečná komedie Stůj, nebo se netrefím režiséra Jiřího Chlumského je postavena na principech klasických her plných převleků a nedorozumění, ústících do struktury dávné commedie dell'arte. Prvořadými jsou právě tyto zápletky, se značnou krkolomností se ženoucí vpřed, a nikoli historický kontext, v němž se odehrávají. Ačkoli úvodní titulek oznamuje duben 1945 a blížící se konec války, samotný průběh událostí je diktován nadsazenou až bláznivou komikou, kterou nelze poměřovat "věrohodností". Je třeba se poddat uměle vytvořené logice událostí a nedožadovat se nějaké historické věrnosti, neboť válečné reálie se stávají pouhou nezávaznou kulisou.

Film, napsaný před drahnými lety dvojicí autorů z cimrmanovského okruhu (Jiří Šebánek a Miloň Čepelka), by měl působit především svou hravostí, umným zauzlováním jednotlivých syžetových linií, kolotočem vzájemně se prolínajících a ovlivňujících příhod, kdy výchozí momenty působí jako spouštěcí mechanismus, uvádějící do chodu stále obšírnější ohňostroj zmatků. Příběh nemá ústředního hrdinu, byť některé postavy vystupují výrazněji do popředí než jiné - není to však způsobeno tím, že by dostaly větší plochu, ale výmluvnějším hereckým ztvárněním, díky němuž se prosadily na úkor ostatních.

To se týká zejména dvou strojvůdců (Josef Abrhám a Radek Holub), kteří při leteckém náletu utečou z vlaku, avšak dvojice prchajících německých vojáků je přiměje k výměně oděvu. Do groteskní nadsázky je stylizován hamižný hitlerovec (Jiří Bartoška), prchající rovněž v převleku, jeho rozmazlená milenka (Ivana Chýlková) i zmatečně popojíždějící německá vojenská kolona.

Této komedii plné omylů a bohaté na převleky však přece jen něco schází: dlužno dodat, že doslovný realismus filmového zpodobnění rozbíjí snivou nereálnost takových událostí, které by ve znakové jevištní konvenci působily zřejmě přijatelněji. Chybí zřetelněji vyprofilovaná poloha crazy komedie, k níž předloha zdá se vybízela. Jistě se budeme královsky bavit, pokud ovšem nepropadneme iluzi, že autoři jen trestuhodně zlehčují posvátnou vážnost zvolených událostí.

JAN JAROŠ