číslo 8
vychází 14. 2. 2005

Tipy ČRo

Sobota 26. 2. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.10 hodin

Černobylské zákulisí

28.dubna 1986 švédská monitorující stanice náhle zjistila, že ze Sovětského svazu jsou větrem přinášena abnormálně velká množství radioaktivního prachu. Švédové okamžitě žádali o vysvětlení. Sovětská vláda se zprvu pokoušela vše zatajit, ale brzy přiznala, že v černobylské jaderné elektrárně došlo k havárii. - Nahlížíme do knihy Roberta M. Youngsona "Vědecké omyly, bludy a podvrhy".

Černobylská jaderná elektrárna leží na Ukrajině na řece Pripjať u města Černobylu, přibližně stovku kilometrů od Kyjeva. Do chodu ji plně spustili v roce 1983. Dva roky po spuštění a zapojení do sítě se šéfové v Černobylu rozhodli provést zkoušku na reaktoru číslo 4, aby se zjistilo, jak dlouho budou turbiny pohánět dynamo pro tvorbu elektřiny poté, co se reaktor náhle vypne. To bylo významné proto, že by elektřinu bezpečnostního systému pro případ nehody poskytovaly vlastní turbiny, poháněné generátory bloku. Turbiny by nepřestaly vyrábět energii náhle, ale pomalu by se zpomalovaly poté, co do nich nepůjde pára. Technici chtěli vědět, jak dlouho se bude elektřina vyrábět. A tak 25. dubna 1986 začali s testem, který nakonec skončil kritickým okamžikem, kdy se reaktor choval spíše jako bomba než kontrolované štěpné zařízení. Za tři sekundy energetický výdaj stoupl ze 7 % na 50 %. Do atmosféry se uvolnilo velké množství radioaktivního materiálu, asi osm tun. Přibližně polovina tohoto nebezpečného materiálu se vznesla do výše asi 6 kilometrů a větrem byla hnána na východ. Zbytek putoval v nižších výškách na severozápad.

Spad z černobylské havárie dospěl v roce 1986 i k nám (připomíná překladatel knihy). "Poučeni zahraničním rozhlasem jsme radioaktivitu jasně našli na římsách oken našich laboratoří v centru Prahy. Protože před radiojódem chrání štítnou žlázu obyčejný jodid, dávali jsme dětem našich zaměstnanců několik kapek tohoto roztoku v podobě jednoho tehdejšího léku na kašel. Zdravotní správa tehdy nebezpečí bagatelizovala a naštěstí snad měla pravdu: počet karcinomů štítné žlázy se u nás k černobylské havárii nevztahuje."

V listopadu 1986 byl čtvrtý černobylský reaktor definitivně zabetonován. O definitivnosti toho řešení jsou stále pochybnosti. V červenci následujícího roku bylo před soud postaveno šest techniků, kteří za to odpovídali. Byli usvědčeni a odsouzeni na dva až deset let vězení.

(bi)