číslo 9
vychází 21. 2. 2005

Názory, komentáře

MEDITACE JINDRY KLÍMOVÉ

Psáno exkluzivně pro Týdeník Rozhlas

Nic není zadarmo...

Úvodem - příběh ze života. Ještě donedávna znalo celé příbuzenstvo tetu Marii jako příjemnou, milou dámu. Dokonce oblíbenou. Poslední dva, možná tři roky, ji ale nikdo nechce navštěvovat. Ani z blízkých sousedů se s ní nikdo nechce bavit. Zlobí ji to, a píše zoufalé dopisy všem, kdo s ní někdy rádi poseděli. Něco ji trápí, napadlo mě, a pozvání jsem neodolala. Po hodině trpělivého poslouchání, které mi připomnělo seanci psychologa s klientem, jsem pochopila oč jde. Tetička nezvládla dějinné přesazení z konzumně orientované společnosti, která neměla co nakupovat a co konzumovat, do konzumní společnosti s volným trhem, na kterém se přetlačuje konkurence, a který naopak přetéká přebytkem zboží. Tuhle historickou změnu bere tetička příliš citově, takže se dětinsky raduje ze zlevněného nákupu, a musí s ním seznámit celé okolí jako se svým neobyčejným úspěchem. A na druhé straně se dovede krutě sžírat a celé noci nespat, zjistí-li, že nakoupila - a o kus dál to měli levnější. O ničem jiném už ani nemluví, o ničem jiném nepřemýšlí. Nabídka hromadné městské dopravy, která je v Praze pro lidi jejího věku zadarmo, ji provokuje k vyčerpávajícím celodenním výletům, jejichž účelem je získat přehled o cenách. Ale co zjišťuje? Ty ceny se mění, tu nahoru, tu dolů! Marketingové mechanismy si jednou zahrávají s tetou jako hlučný, vřískající kolotoč, jindy ji hebounce halí jako přikrývka z dutého vlákna. A pak ji podstrčí do ruky beztak něco, co vyvolává pochybnosti. "Jsem šťastná, jenom když dostanu něco navíc, zadarmo," řekla teta. A já, protože nejsem psycholog, jsem na to prohlásila: "Teto, nic není zadarmo, vždycky je něco za něco." V tu chvíli se mi zdálo, že jí budu muset poskytnout umělé dýchání. Lovkyni štěstí jsem zbourala představu. "Jak to že ne?" křikla zoufale.

Jak to jen říct, jak to vysvětlit? Začínám pozvolna. Obchodník přece obchoduje proto, aby vydělával, aby měl zisk. K nakoupenému zboží, které bere do prodeje, si připočítává svou marži. To je logicky jeho výdělek. Pravda, neměla by to být marže zlodějská. "Právě," ulevila si teta. "Důchod mám nic moc, takže jsem udělala tuhle v kavárničce v supermarketu tu nejskromnější objednávku: limonádu a tvarohový řez. Dvě deci vody mě stály tolik, jako dvě lahve stejné limonády v obchodě, a zákusek přišel na 42 koruny. Budu si to do smrti pamatovat..." Teta prý ten den pro vztek ani nemohla večeřet. Nálada se jí spravila, až když jí za pár dnů došel balíček od zásilkové firmy, kde bylo k dodávce přibaleno "pyžamo navíc". Vysvětluji, že u té limonády to bylo na první pohled jasné, ale jak ví, zda objednané zboží nemělo cenu nadsazenou tak vysoko, aby se do ní lehce vešel ten dárek a ještě zisk pro odesílatele? A navíc bylo přibaleno nenápadné vnuknutí, aby si teta přece u tak hodného obchodníka objednala znovu. Už teď se těší, že k další zásilce dostane dokonce tříčtvrteční kabát. Zadarmo. Vůbec ne zadarmo! Prodejce patrně získal velkou zakázku takových kabátů s rabatem, to jest s předem dohodnutou slevou za velký odběr. A ceny svého prodávaného zboží stanovoval celoročně tak vysoko, aby měl tento nákup z čeho uskutečnit, kabáty rozdat, a ještě aby z toho byl zisk. Tak vysvětluji, že ten kabát má teta už dávno předplacený a jestli ne právě ona, zaplatili jí ho jiní zákazníci. "Tak budu raději nakupovat jen zlevněné...," tápe teta. Zlevněné zboží, přesvědčuji ji, je jako přebyteční pracovníci ve firmě. Zabírá místo ve skladu, zestárlo svou staromódností, sezónností, ať jde o oděvy, elektroniku či auta. Nově vyrobené brzo zaplaví okolní obchody, odbyt musí fungovat, a lidé přece dají na módnost. A snížená cena? Dostane jméno "senzační", "kolosální" nebo "epochální". Potěší pár jednotlivců, ale nikdy není tak nízká, aby se to v celkovém obratu nevyplatilo. Proto asi neuspěje sociálně demokratický ministr obchodu s nápadem nařídit, aby zboží se slevou bylo vždy k dispozici v uspokojujícím množství. Vymyká se to obchodní logice. Co znamená uspokojující množství? A navíc žádný obchodník nebude objednávat a nebo šetřit zboží, aby je mohl prodat se slevou.

To hlavní, v čem by mohl stát na obranu zákazníků zasáhnout, je klamavá reklama, která u nás bují jako plevel. To jsou ta množící se oznámení: právě vy jste vyhrála, cenu obdržíte, přijde-li nám od vás další objednávka, kterou se zapojíte do hry! A pak? Nic. Nebo - zázračná kůra, okamžitě účinná. Příbalový list vám cudně naznačí, že ji musíte opakovat ještě třikrát. "Tuhle jsem vyjela," říká teta, "na takový předváděcí zájezd." Výlet do jižních Čech za pár korun a ještě dárek - souprava nožů a půl kila salámu zadarmo. "Ale ten jsem si musela vysedět. Předvádějící, co nám ukazoval ovčí deky, upozornil, že kdo odejde během předvádění, dárek nedostane. Nikdo se neodvážil ani na WC! A tu deku za tři tisíce si koupili dva důchodci."

Překvapuje mě, jak to teta prožívá. Z téhle země ani po patnácti létech nevyvanula chtivost, s jakou se jezdívalo do sousedního východního Německa pro ovocné čaje, mýdla a pěny do koupele, plastiková udělátka a záclony. Fiktivní supermarket v Letňanech to ukázal jasně: co kdyby tam bylo něco, co nemám! Vlastně jsme zajatci každodennosti. Celosvětově propracovaná psychologie oslnivých supermarketů nás vlákala do pasti - a jsme lapeni. Koupíme i to, co jsme původně neměli v úmyslu. Otevřená náruč půjček, které zas živí banky, zamotává hlavně mladým hlavu: vlastně by mohli mít hned teď to, nač ještě nemají! Opakované reklamy a výzvy nutí k plýtvání časem i penězi. Mobilů už je u nás víc než obyvatel. Esemesky bez obsahu a důležitosti na jedné straně mrhají penězi a na straně druhé vytvářejí obrovské zisky. Reklama vábí: volné minuty zdarma, zdarma, zdarma! Chudák teta si asi v koutku své láskyplné duše představovala, že je v tom všem trochu dobrodiní, že někdo někomu dává dar, co má potěšit. A já jí řekla, že to je nesmysl, že obchod je způsob výdělku, a jak nás historie učí, patrně lepší než řemeslo, které prý má zlaté dno. Nic není zadarmo, vždycky je něco za něco. Ten současný dravý obchod umí zmást jiné kosy, natož tetu Marii.