číslo 10
vychází 28. 2. 2005

Názory, komentáře

IN MEDIAS RES

Chcete dopadnout jako Sněhurka?

Kdyby se mě někdo zeptal, co je nejdůležitějším úkolem médií v dnešní době, řekl bych, že je to dekódování, dešifrování. Podle poněkud zastaralého, už nepoužívaného slovníku to znamená říkat jednoduchou pravdu o světě kolem nás. Svět je zašifrovaný, abychom se v něm nevyznali. Proč? Někomu se to zřejmě setsakramentsky hodí.

Nedávno byl v Praze na návštěvě Bill Gates, nejbohatší muž zeměkoule, kterému se všichni klaní jako posvátnému zlatému teleti. Je to proto, že dokázal vydělat tolik peněz. Hlavní metodou, kterou k tomu Bill Gates použil, bylo zašifrování všeho, co se jen dalo zašifrovat. Našemu předsedovi vlády prý na znamení té nejvyšší důvěry, jaké je tento člověk schopen, prozradil soukromě takzvaný zdrojový kód, kterým jsou v nejhlubší hlubině jeho systému zakódována Windows neboli Okna. Tím, že nám svěřil své největší tajemství, už nejenže našemu obchodování nic nebrání, ale stali jsme se jakýmisi jeho spiklenci. Ale k čemu? Kdybychom zdrojový kód opravdu potřebovali a chtěli ho použít, trvalo by týdny a měsíce, než bychom se k němu dostali, stálo by to desítky milionů dolarů a výsledek prý by byl ještě nejistý. To napsali pobaveně novináři a všem, co tomu nerozumějí, se zasmáli.

To, že tomu nerozumíme, ty, já, a všichni další vysokoškoláci, et item doktoři, et item lektoři, kterých jsem se zatím zeptal (také magnificence, zkrátka inteligence), je součástí hry na šifrování a kódování.

Nechám Billa Gatese na pokoji, i s jeho plánem na vybudování obřího plovoucího ostrova, na kterém by se mohl konečně definitivně oddělit od lidstva, i s jeho arogantním písmem tvrdohlavce, který umí jít přes mrtvoly (omylem to nedávno přisoudili chudákovi Tonymu Blairovi, až se ukázalo, že škrábanice, uzmutá na jakési konferenci, patří právě Gatesovi) a podívám se na něco úplně jiného. Na Gatesovy výrobky.

Počítače, které nám v uplynulých desetiletích vnutili, mají - jak správně někdo řekl - spoustu čudlíků, z nichž používáme (většina) jen určité malé procento. Zašifrování se zde projevuje v podobě ikony, nedotknutelného bůžka, který má svá tajemství. Ano, sám bych se bez počítače neobešel (jak úžasně snadno mohu podsouvat své myšlenky sem a tam), síť je také velice báječná, ale což nemáme už svobodu o čemkoliv pochybovat? Braňme svá lidská práva na svět, kde funguje cosi alternativního a méně zašifrovaného, než jsou počítačové systémy. Odšifrovat tento systém se - kromě profesora Weizenbauma - nikdo nepokusil. Měl by to být úkol médií.

Nevím téměř o žádném případu (kromě nízkonákladových časopisů, kde se o těchto věcech diskutuje), kdy by se úspěšně (slovo úspěšně mnou podtrženo) podařilo v médiích cosi zašifrovaného rozšifrovat. Kam se poděly velké banky a jejich kdysi úspěšní manažeři? Jména těch finančních ústavů, která nám svého času díky šikovným reklamním agentům běhala denně před očima, jsou v nenávratnu, i s miliardami peněz. Jména velkých firem, podvodníků světového nebo jen evropského formátu. Kdo rozšifroval jejich kauzy? Každý den vytvářejí skupiny podvodníků proti nám tak komplikované holdingy, že je nikdo nerozšifruje. Soudci jsou směšní, policie bezmocná.

Ne, prosím vás, zapomeňme na ty velké případy, na celou dobře zašifrovanou transformaci ekonomiky, to bychom chtěli po médiích příliš mnoho (vždyť novináři jsou také jenom lidé a bojí se dokonce o svůj život). Zaměřme se na náš zašifrovaný prostý každodenní život. Zašifrovanost je jeho součástí jako houska na krámě. A propos: houska! Jaká to je nádherná úloha pro ekonomického redaktora, říci nám všem, celému národu, proč stojí houska právě tolik, kolik stojí. Já to nevím, proč. Ještě vás baví ty tance kolem cen benzinu (a pravidelné paralelní nicneříkající tance novinářů, kteří o nich zasvěceně informují)? Všichni nahoru, všichni dolů, raz dva tři, barel nebarel, šejk nešejk, jednou je to naftová krize, pak zase počasí. Možná elektřina zvedla cenu benzinu, pak zas cena benzinu zvedla cenu elektřiny a to všechno dohromady zvedlo cenu housky.

Žádám s okamžitou platností dekódování ceny housky a ceny nové skleněné kancelářské budovy v centru Prahy! Co vám proběhne hlavou, když slyšíte: Tato budova - škola, zámeček, malá nemocnice - bude rekonstruována za deset miliard korun? Ne, napište tam dvanáct miliard! Jo, dvanáct, to bude lepší. Či: Tato vila bude opravena za dvacet pět milionů korun. Co vás napadne? Mámo, za ty peníze by byla přece nová!

Novináři málo dešifrují. To je fakt. Žádné jednoduché pravdy se nedozvídám. Dostat se do ložnice mladé herečky je jednodušší než do zápisníku ředitele obchodního řetězce a tam si opsat: "Příští týden: okrást o dvacet haléřů pět milionů lidí". Dostat se k ceně jedné housky a k ceně jednoho odeslaného dopisu a k ceně jednoho ujetého kilometru v pražské tramvaji, to je investigativní žurnalistika, na kterou v této zemi zatím nikdo nemá.

Stali jsme se obětí šifer a kódů. Jsme otroci mobilů, které jsou samy o sobě šifrovacími stroji. Jejich šifry nás sice zbavují nutnosti učit se českou gramatiku, což je úžasné, ale připoutávají nás k šifrantům a k otrokářům šifrantů, jejichž gigantické kanceláře ční nad zašifrovaným městem. Není vám to divné, že telefonní hračkářství mají tak výstavné paláce? Teď šifra DVD nás zvolna pohlcuje a není před ní úniku. Že je obraz mnohem kvalitnější než dřív, to pozná každý hlupák. Brzy přijde něco ještě lepšího, blýskavějšího a možná i levnějšího, takže budeme moci starý přístroj vyhodit každý rok, každý měsíc, každý týden. Růst růstu se nedá zastavit. Ani u housek.

Novináři se bojí dešifrovat tak nebezpečné věci, jako jsou housky Jde totiž při tom o stamiliony. Mohl by je někdo odkrouhnout nebo by mohli jinak špatně skončit, jako Alan Turing. Alan Turing byl britský matematik, který vymyslel Turingův stroj na rozluštění šifry nacistického kódovacího stroje Enigma. Nejdřív byl slavný. V roce 1952 se ale prozradilo, že je homosexuál a o dva roky později spáchal sebevraždu. Tak, že snědl jablko otrávené kyanidem. Jako Sněhurka.

Z toho je vidět, jak je toto počínání nebezpečné.

PETR KOUDELKA