číslo 10
vychází 28. 2. 2005

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 7. 3. 2005 ČT 2 - 20.00 hodin

Osvětim: nacisté a konečné řešení

Na podzim 1941 měli nacisté před sebou nejdůležitější měsíce v plánování toho,co nazývali konečné řešení, vyhlazení Židů. V koncentračním táboře Osvětim se jeho velitel Rudolf Höss potýkal s organizováním masového vyvražďování nevinných civilistů. Z vlastní iniciativy začal vymýšlet nové způsoby zabíjení. 2. díl dokumentárního cyklu BBC ukazuje jak se na přelomu let 1941 a 42 nacisté dostali do úplně nové oblasti v dějinách masového vraždění. Kombinací rozkazů shora a iniciativy zdola uvedli do pohybu politiku ničení, která nakonec postihla skoro každý národ v Evropě. Nově jmenovaný stavební šéf v Osvětimi Karl Bischoff proto pracoval na plánech zcela nového tábora, umístěného nedaleko dosavadního, na místě vesnice jménem Brzezinka. Její německý název zní dodnes zlověstně: Birkenau...

Úterý 8. 3. 2005 PRIMA - 14.25 hodin

Chůva k pohledání

Fran Fineová pracuje ve svatebním salonu u Danyho, se kterým je zasnoubená. Jenže Dany se s ní rozejde, a navíc ji propustí. Fran se ocitá bez práce a bez snoubence a začne se živit jako podomní obchodnice s kosmetikou. Při tom se náhodou dostane i do domu bohatého vdovce Maxwella Sheffielda, který právě shání chůvu pro své tři děti. Fran je na zkoušku přijata. Na rozdíl od předchozí chůvy se chová zcela jinak a své osobité názory sděluje na rovinu okolí. To se ovšem některým členům domácnosti a hostům nelíbí.

Režie Lee Shallat. Hrají Fran Drescherová, Charles Shaughnessy, Daniel Davis, Lauren Laneová, Nicholle Tomová, Benjamin Salisbury a další.

Středa 9. 3. 2005 NOVA - 20.40 hodin

Jiná láska

Po deseti letech v internátu pro mentálně postižené děti se domů vrací retardovaná Carla, dcera bohatého doktora Radleyho Tatea a jeho manželky , která před lety i přes manželův nesouhlas rozhodla o odchodu dcery do internátní školy. Carla se doma vřele přivítá s hospodyní, o poznání chladněji pak se svými sestrami. Matka je odhodlána nahradit dceři všechnu péči, kterou ji neposkytla před lety, zarazí ji však dívčino přání udělat si maturitu. Nepříliš ochotně nakonec souhlasí, aby se dcera přihlásila na průmyslovku. Hned u zápisu se dívka seznámí se stejně postiženým Danielem McMahonem...

Režie Garry Marshall. Hrají Juliette Lewis, Giovanni Ribisi, Diane Keaton, Tom Skerritt, Poppy Montgomery, Sarah Paulson, Linda Thorson, Joe Flanigan, Juliet Mills a další. 

Čtvrtek 10. 3. 2005 ČT 2 - 21.45 hodin

Jak vedle sebe žily dva neprostupné světy

Malou televizní připomínku amerického režiséra Roberta Altmana uzavírá Gosford Park. Odehrává se honosném sídle kdesi na anglickém venkově, kde se schází společenská smetánka provázena početným služebnictvem. Altman pokrývá rovnoměrně jak panstvo, tak sloužící, v rychlém sledu zaznamenává střípky rozhovorů, se zdánlivou roztěkaností panoramuje obě navzájem neprostupná prostředí, aby poznenáhlu odkrýval sny, iluze i očekávání jednotlivých zúčastněných. Z banálních tlachů se postupně vylupují nicotná snažení, obepnutá sítí intrik: vychází najevo, že někteří "páni" žijí jen z milosti svých movitějších příbuzných, že mezi nimi bují řevnivost, ba vydírání, že odměřená zdvořilost je pouhou prázdnou formou, skrývající mravní i citovou nicotu.

Svět služebnictva, jakoby smířeného se svým osudem, pak jako zrcadlo odráží tuto sféru, což symbolizuje už zbavení vlastní identity - sloužící ztrácejí svá jména, jsouce oslovováni stejně jako panstvo, k němuž náleží. Zdálo by se, že jistý nadhled by mohla vnést cizorodá skupinka amerických filmařů, též pozvaných, podivujících se zkostnatělým mravům, ale skutečnou glosátorkou dění se nakonec stává začínající služebná Mary (Kelly Macdonaldová) - právě ona jako jediná odkryje i tajemství jakoby zdvojené vraždy hostitele celé společnosti, arogantního pána domu.

Je nesporné, že jednotlivé herecké miniatury jsou syté a výstižné, že všudypřítomné sychravé počasí a chlad v komnatách jsou obratně nasnímány v kolíbavých šerosvitných kompozicích, že vyprávění si od počátku udržuje spád. Jenže základním problémem celého filmu se stává dosti omezená vypovídací hodnota, omezená jen na povrchní (byť někdy vtipné) postřehy, jejichž dosah však uniká každému, kdo není podrobněji zasvěcen do rozkastované anglické společnosti 30. let s přídavkem amerických filmových hitů té doby.

Novináři hledali souvislosti Gosford Parku s jinými díly. Jistě lze akceptovat postřehy o syžetovém modelu připomínajícím detektivky Agathy Christieové (najmě Vraždu v Orient-Expresu, kde též důležitou roli hrála hromadně potrestaná dávná vina), ale hledání návaznosti na Renoirova Pravidla hry či filmy Ivoryovy (neřkuli Viscontiho) pomíjí rozličnou hloubku i zakotvení pohledu. Altman jen zábavně registruje vnějšek, aniž by dospěl k celistvějšímu náčrtu dilemat dané doby, jeho vědomí a svědomí. Ostatně se nabízí srovnání s právě vysílanou Ságou rodu Forsytů - a úsudek nechť si čtenář učiní sám.

JAN JAROŠ

Pátek 11. 3. 2005 NOVA - 22.30

Rudý labyrint

Američan Jack Moore je právní poradce amerického zábavního koncernu, který v Pekingu dojednával satelitní vysílání amerických zábavních pořadů do Číny. Radost z úspěšného jednání se však záhy změní v noční můru. Poté, co večer navštíví módní přehlídku, kde svede mladou modelku Chung Lin, ho totiž po vášnivé noci probudí brutální policejní komando a zatkne ho za vraždu Chung. Případ se zdá jasný. V 5:45 byl z pokoje slyšet křik, v 6.04 dovnitř vtrhlo policejní komando. Uvnitř našli mrtvou dívku, Jacka s oblekem od krve i vražednou zbraň, nožík na dopisy. Jenže Jack ví, že to neudělal. Musel to tedy být někdo jiný. Přidělená obhájkyně, mladá komunistka, nejprve proti jeho vůli prohlásí, že klient přiznává vinu, v celém případu je však příliš mnoho nejasností a slabých míst obžaloby. A tak zatímco Jack se seznamuje s brutalitou čínského vězení i právního řádu a jen o vlásek uniká najatým vrahům, Šen Jüe-lin se pouští do opravdového pátrání.

Režie Jon Avnet. Hrají Richard Gere, Bai Ling, Bradley Whitford, Byron Mann, Peter Donat, Robert Stanton a další.

Sobota 12. 3. 2005 ČT 1 - 21.05 hodin

Hledání pevného bodu bývá složité

Je zvláštní, jak se rozložité a konfliktní romány Johna Irvinga mění ve filmovém ztvárnění v uhlazená melodramata. Platí to jak pro Dveře v podlaze, nyní uváděné v kinech, tak pro Pravidla moštárny. Dojímavá bezkonfliktní historka se rámcově odehrává za druhé světové války, která sice svými důsledky zasáhne i do příběhu, avšak pozornost se soustředí na idylu, pnoucí se jak nad sirotčincem, tak nad svéráznou černošskou partou česáčů ovoce. Oběma těmito prostředími totiž prochází mladinký Homér (Tobey Maguire), hledaje nové životní uplatnění, ale posléze se vracející tam, odkud vyšel.

Režisér Lasse Halström až k neúnosnosti změkčuje vše, čeho se dotkne. Mám na mysli modelaci hlavního hrdiny, nepříliš komunikativního, ale citově přesto vstřícného a intelektově nadaného hocha, jehož si hlavní lékař v sirotčinci (Michael Caine) vyškolil jako svého pomocníka - a dokonce zfalšoval lékařský diplom, aby mohl jednou nastoupit na jeho místo. Vzpomeňme také pojetí událostí na svou dobu nesporně kontroverzních, zvláště pak libovůli k provádění potratů. I tragický motiv incestu, který otec platí vlastním životem, je zpodobněn jako cosi elegického a poklidného, aniž by záleželo na tom, že jeho aktéři mají černou pleť.

Hallström natočil obrazově vytříbenou podívanou (krajinné záběry zachycující měnící se roční období jsou jistě podmanivé), inscenačně tlumenou, ale přesto výmluvnou. Jako kdyby mělo být sděleno, že život přes veškeré zákruty plyne dál, a co se stalo, nelze vzít zpět. Název Pravidla moštárny metaforicky odkazuje k ubytovacímu řádu. Jenže pokyny ztrácejí smysl hned dvakrát: jednak česáči neumějí číst, jednak je - když Homér text přečte - odmítají, protože se řídí vlastními pravidly. Není zodpovězeno, která jsou správnější.

JAN JAROŠ

Neděle 13. 3. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Stáří se s mládím obtížně domlouvá

Svět je malý. Před několika lety se Tatiana Vilhelmová v jednom rozhovoru svěřila, že při natáčení kterési inscenace "nepadla do oka jedné naší zasloužilé umělkyni" (připojuji rozluštění: jednalo se o Společnici a Jaroslavu Adamovou), že se musela překonávat, aby na natáčení vůbec docházela. Sotva tehdy tušila, že se brzy i ona ocitne v pozici kritizované hvězdy, a co víc, že půjde o dílo týchž autorek, scenáristky Anny Vovsové a režisérky Zuzany Zemanové. Inscenaci Společnice, kterou nyní opět spatříme na obrazovce, a nedávno odvysílaný seriál Josef a Ly od sebe dělí pouhých pět let, tedy zlomek jedné generace, a přece si František Bauma, představitel hlavní dětské role ve zmíněném seriálu, musel postěžovat: "Vilhelmová byla prostě paní herečka a nijak se nehodlala bavit."

Vovsová se Zemanovou tvoří stabilní tvůrčí tandem už zhruba dvacet let. Za tu dobu společně dokázaly, že lze divákům nabídnout kvalitní dramatické dílo o ženách a jejich vnitřním světě, o jejich touhách, problémech i o mezigeneračních vztazích. Jmenujme alespoň film Příběh 88 a televizní snímek Hrad z písku. Také Společnice rozehrává obdobné téma: vypráví o setkání dvou různorodých a generačně vzdálených žen, které jsou si vzájemnými protipóly.

Starší, úspěšná a přes svou nemoc přece jen činorodá žena (Jaroslava Adamová) se náhodou setká s přidrzlou mladou a sebevědomou dívkou (Tatiana Vilhelmová), na níž ji fascinuje její odzbrojující upřímnost a bezprostřednost. Dívka rozvíří stojaté vody nejen coby (placená) společnice dobře situované ženy, bývalé výtvarnice, ale pořádně zatřese i životem její rodiny. Fakt, že matka má společnost a nebude tudíž vyžadovat tolik péče a pozornosti, přivítá zaměstnaný, leč usedlý a poněkud znuděný syn ve středních letech (Miroslav Donutil). Co se stane, když do distingovaného světa plného dospělých her a zbytnělého poklidu vtrhne bezmála destrukční živel? Podívejte se, výtečně napsaný komorní příběh a herecký koncert hlavních představitelek určitě stojí za to.

JANA CIMBUROVÁ