číslo 10
vychází 28. 2. 2005

Televize
a film

FILM

Kousek nebe - živý dialog s divákem

Čtyřicet let stará povídka, téma: bezpráví komunistického režimu, místo děje: kriminál padesátých let plný politických vězňů. Po téhle charakteristice se těžko uvěří, že z jmenovaných ingrediencí vznikl svěží film, v němž do pochmurné šedi vězeňských zdí svítí slunce, protagonisté prožijí jímavě něžnou (a velmi věrohodnou) love story a zatančí si do rytmu hudby, kterou nikdo zvenku neslyší, ale kdesi v duši jim hraje na plné pecky; a že v dialozích i akcích probleskuje humor. A přece film Petra Nikolaeva Kousek nebe (scénář napsal podle své starší povídky Jiří Stránský) takový je.

Neveselá realita komunistického kriminálu (a krutostí totalitního systému vůbec) je tu pojednána se vzácným smyslem pro současný stav vnímání tématu: s vědomím, že leccos o něm už víme, o tom a podobném jsme četli, slyšeli a viděli dramata či dokumenty - co tedy ještě lze dodat nového? Třeba to, že den mukla se skládá také z drobných příhod, které mohou mít komickou příchuť; že i v těch nejtvrdších podmínkách lze ukrást chvilku pro sebe a vyvzdorovat kousek radosti; že brutální bachař má sice moc, ale nemusí vítězit. Film přitom nezamlčuje ani nepopírá hrůznou absurditu padesátých let a poměrů v kriminále. Viz třeba scénu, při níž mrazí: bachař přinutí hlavního hrdinu sledovat popravu a "obohacuje" děsivý zážitek téměř rozmarným vyprávěním, jak dlouho trvá umírání odsouzenců k smrti. Takových lze ve filmu najít víc, a přece je výsledný dojem poznamenán spíš nadějí, pocitem, že to stejně (jednou, možná brzy) dobře skončí; víc než šedé přítmí vnímáme radost z každého úsměvu hlavních postav.

A kdo že ty hlavní postavy vlastně jsou? Jistě především Luboš a Dana (Jakub Doubrava a Táňa Pauhofová), dva mladí lidé, kteří dokážou i v kriminále prožít štěstí. Ale taky ostřílený mukl Bruno (Petr Forman), nebo parťák pracovní čety (Pavel Zedníček), "příživnice" Dorota (Zuzana Stivínová), bachař (Karel Zima) a další. Z jejich stýkání a potýkání, vzájemných střetů, okamžiků úzkosti i uvolnění, zkrátka z jejich vězeňské každodennosti se film skládá. Příběh Luboše to všechno propojuje jako něžný houslový motiv.

Takto zalidněné dějiště poskytlo tvůrcům příležitost k uskutečnění řady nápadů, které umocňují sílu příběhu i přesvědčivost myšlenky a zasloužilo se o to, že snímek je nenásilně vedeným, živým dialogem se současným divákem. Nepředkládá velká slova a pravdy, ale čisté, uměřené vyprávění. Nic moc se tu nevysvětluje, spíš se žije. Spolu s autorem a režisérem na tom mají zásluhu zdařilé herecké výkony, kreativní kamera Martina Duby, která dokázala umnou hrou světla a stínu vykouzlit poezii v šedi vězeňských zdí, i hudba Martina Smolky. Kousek nebe je titul, který utkví v paměti a o svou silnou pozici patrně nepřijde, ani až se koncem roku bude bilancovat přínos letošní domácí produkce.

AGÁTA PILÁTOVÁ