číslo 10
vychází 28. 2. 2005

Tipy ČRo

Neděle 13. 3. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04
Repríza 17. března, ČRo 2, 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 507

Zázrak jménem Kuks

František Antonín Špork, potomek tambora z třicetileté války, který svou vojenskou kariéru uzavřel jako generál a majitel řady panství ve východních Čechách, byl sice povýšen do hraběcího stavu, ale aristokratická špička nového šlechtice ostentativně ignorovala. Stanovil si tedy jasnou strategii: strhnout na sebe pozornost velkolepým mecenátem kultury a umění. V tomto duchu se rozvíjely nejenom jeho projekty italské opery v Praze či skvěle vybavené tiskárny, ale i myšlenka vybudovat na panství Choustníkovo Hradiště lázeňský komplex, který by přesáhl svým věhlasem Karlovy Vary a přitáhl společenskou smetánku. Tak vznikl v letech 1696 až 1720 v Kuksu komplex se dvěma areály - světským a církevním, naprosto ojedinělý i v evropském kontextu. Světský život reprezentoval zámek s budovou lázní, kolonádami, hostincem, divadlem a objekty správy panství, uprostřed byl prostor určený zábavě se závodištěm, kuželníkem, střelnicí, holubníkem a domem filosofů s knihovnou. František Antonín Špork měl v plánu založit dva hospitaly, na panství konojedském a hradišťském. Pak váhal, jestli by špitál - a samozřejmě i kostel - raději neměl stát v Novém Městě nad Metují, ale dopadlo to tak, že roku 1707 uzavřel kontrakt s pražským italským stavitelem Pietrem Netollou a zejména s Giovannim Battistou Alliprandim na stavbu chrámu, jaký nemá mnohé velké město. To poznamenal ve svém oslavném spisu básník Gottfried Benjamin Hancke. Současně s kostelem se začal stavět i klášter a špitál. Stavělo se intenzivně (praví se v knize Boje s dvouhlavou saní historika Pavla Preisse). Kámen se dovážel patnácti až dvaceti, pak dokonce sedmdesáti dvěma koňmi, takže za tři roky po uzavření kontraktu mohl být vrchol kláštera osázen plastikami, vázami a celý prostor zastřešen. Pod chrámem se dokončovala klenutá krypta, do které byly roku 1712 přeneseny ze sídla v Lysé ostatky generála Šporka. Klauzurní zeď kolem zahrady s fontánou, márnice a kostnice byly dohotoveny podle úředního protokolu roku 1716. Kostel byl slavnostně vysvěcen v srpnu roku 1717 na den narozenin císařovny, takže principál právě zde hrající bandy komediantů mohl ve své oslavné básni spojit obě události.

Vskutku výrazná umělecká osobnost vstoupila do Kuksu v podobě Giovanniho Battisty Alliprandiho. Narodil se u italského jezera Como, a to byl doslova rezervoár stavitelských sil, které značnou měrou ovládly celou Evropu. Do Českého království se dostal ve službách Černínů, pro které pracoval jako projektant na jejich velkém hradčanském paláci a při přestavbě dvou jejich zámků, v Nejdku a Kosmonosích. Stejně jako lze podle hudební skladby, podle básně, podle obrazu poznat autora, je možné identifikovat Alliaprandiho podle architektonického rukopisu. Jeho stavby se vyznačují tím, že zdůrazňují ústřední prvek oválného sálu, který je začleněn do těla budov. Centrální prostor kostela v Kuksu vidíme jako jakýsi baldachýn, ze kterého se nabízejí volné průhledy do vedlejších prostor, přičemž vše je soustředěno kolem hlavní osy. Snad bychom měli dodat, že jde o řešení, které nemá ve střední Evropě přímou obdobu, je unikátní a svou architektonickou ryzostí se řadí k nejpozoruhodnějším sakrálním stavbám své doby.

JOSEF VESELÝ