číslo 11
vychází 7. 3. 2005

Zpět na obsah         

Hudba

TIP TÝDNE

Najít dobrého interpreta je pro skladatele štěstí

Skladatel Jindřich Feld, autor četných orchestrálních, koncertantních, komorních i dalších děl, hudební pedagog a počátkem devadesátých let šéfredaktor hudebního vysílání Čs. rozhlasu, dovršil v únoru osmdesátku; jeho tvůrčí temperament ani životní elán však tento "barometrický údaj" vůbec nepotvrzují. Narozeniny oslavil mj. novým kompaktním diskem Tři koncerty, který vydal Radioservis. Naše první otázka jubilantovi mířila právě k albu.

Vaše nové CD je věnováno violoncellu, houslím a hoboji; proč právě tato volba?

Přiznávám, že výběr skladeb na tomto CD byl dán i výbornými nahrávkami těchto koncertů v archivu Českého rozhlasu. Všichni tři interpreti, cellista Michal Kaňka, houslistka Marine Jašvili a hobojista Jiří Krejčí jsou skvělí! A také myslím, že z více než dvaceti mých koncertantních skladeb patří tyto tři koncerty k nejzávažnějším.

Co byste stručně řekl k jednotlivým skladbám?

Jindřich Feld se svým nejoblíbenějším nástrojemCellový koncert je z prvního období mé tvorby, první větší dílo pro smyčcový nástroj a vůbec asi moje nejvýznamnější skladba té doby. Byla napsána pro přítele, nedávno zesnulého Františka Smetanu, který jej po prvé uvedl v roce 1960.

Dlouho jsem se nemohl odhodlat k úkolu pro mě nejtěžšímu, k tvorbě závažné skladby pro "svůj" nástroj - housle. Rozhodující inspirací pro vznik Koncertu pro housle a orchestr se stalo setkání v Tbilisi s houslistkou Marinou Jašvili: její oslnivá virtuozita, dramatický výraz i skvělý nástroj Stradivari - a nakonec její souhlas s uvedením premiéry - to vše bylo optimálním předpokladem pro práci na skladbě.

Hobojový koncert jsem napsal v roce 1970 v neradostné době počínající "normalizace" na objednávku Čs. rozhlasu. Po raném flétnovém koncertu je mým nejzávažnějším "dechovým" koncertem, který po prvé nahrál v rozhlase znamenitý Jiří Krejčí. Tato nahrávka je i na desce. Později skladbu nahrál i nedávno zesnulý hobojista Jiří Tancibudek, pro nějž kdysi napsal svůj známý koncert Bohuslav Martinů. Velmi si proto vážím Tancibudkova ocenění mého koncertu, jako prý "nejlepšího hobojového koncertu napsaného po Martinů".

Mnohá vaše díla vznikla na objednávku instrumentalistů či byla jimi inspirována; například jednu ze svých prvních úspěšných skladeb, Koncert pro flétnu a orchestr, jste napsal pro slavného flétnistu J. P. Rampala. Vzpomínáte na některé interprety?

Jako instrumentalista - houslista a violista - jsem od raného mládí dobře znal to krásné muzikantské potěšení hrát skladbu, byť třeba náročnou, ale dobře napsanou pro nástroj a plně využívající jeho specifických kvalit. Proto jsem o to vždy usiloval také ve své tvorbě. Hra výborného interpreta byla pro mne vždy významnou inspirací, rád jsem proto psal pro konkrétního umělce. Najít skvělého interpreta je pro každého skladatele opravdovým štěstím. Tím pro mne bylo již na počátku mé skladatelské kariéry téměř osudové setkání s Rampalem; vzájemné porozumění a spolupráce muzikantská se pak vyvinuly v osobní přátelství, na které stále vděčně vzpomínám. Neméně vděčně však vzpomínám i na řadu svých dalších přátel, vynikajících umělců, například členů Vlachova či Smetanova kvarteta i na mnohé jiné.

Mimořádně závažným dílem ve vaší tvorbě je kantáta-oratorium Kosmova kronika česká, kterou nedávno vydal na CD rovněž Radioservis. Co vás přimělo sáhnout po latinském textu této středověké literární památky?

Plán k tvorbě kantáty inspirované Kosmovou kronikou dlouho uzrával - kdybych totiž nebyl muzikantem, jistě by byla mým hlavním oborem historie a lingvistika. Sloučení toho všeho mě vždy nesmírně lákalo. Můj obdiv k nejen historické, ale i literární hodnotě tohoto středověkého díla byl rovněž zmnožen louskáním originálního textu kroniky, té vyspělé středověké latiny, které bylo pro mne nemenším potěšením než samotné jeho zhudebňování.

Vaše skladby se úspěšně hrály a hrají ve světě. Které měly největší ohlas?

Nebyl jsem přirozeně přítomen většině zahraničních provedení, ale na ta, u nichž jsem byl přítomen, mám mnoho krásných vzpomínek: například na skvělé provedení cellového koncertu v Paříži francouzským cellistou Guy Fallotem a Orchestre national v roce 1964 nebo na provedení houslového koncertu Marinou Jašvili v Tbilisi, kde publikum živě reagovalo na 2. větu s podtitulem Gruzínská ekloga, citující staré gruzínské církevní zpěvy. Byly však i jiné vzácné zážitky: třeba australská premiéra mé dramatické fantazie pro symfonický orchestr Srpnové dny se konala v srpnu 1969 v Adelaide v Austrálii a stala se manifestací solidarity k tehdy právě rok okupovanému Československu. Z poslední doby vzpomínám na krásné přijetí řady mých komorních skladeb, hlavně 4. kvarteta, v rámci Francouzské sezony "Bohemia Magica" v Lyonu, či v Paříži. A pro mne zcela překvapující byl zážitek z 13. světového saxofonového kongresu v americkém Minneapolis v červenci 2003: svůj náročný a rozsáhlý saxofonový kvartet jsem tam slyšel v provedením tří vesměs mladých souborů z různých částí Ameriky. Jeden byl lepší než druhý!

(ap)