číslo 11
vychází 7. 3. 2005

Názory, komentáře

ZKRAJE TÝDNE

Ze Strakovky pod Karlův most

"Jaká to skromnost!" - řekl jsem si, když po odchodu Vladimíra Špidly z vlády jeho nástupce Stanislav Gross neprojevil ochotu stěhovat se honem do Kramářovy vily, která má českým premiérům sloužit k reprezentaci, práci i odpočinku. Chtěl prostě své vlastní bydlení, což zřejmě považoval za věc normální a veskrze praktickou. Člověk v jakémkoli postavení má přece právo mít svůj vlastní domov. Zažili jsme v této zemi celá desetiletí, kdy desetitisíce byly zbaveny něčeho tak zásadně lidského a nezbytného jako je domov; ba dokonce kdy se vedle velesmutného vyhnaneckého termínu zahraniční emigrace - vžil i politicko-klaustrofobní pojem emigrace vnitřní. Vracím-li se v myšlenkách k této despotické éře, vždy se mi připomenou Horovy verše "Jak kapky jsme se rozpršeli po široširém světě tom - dny doma byly bez nedělí, chléb se slzami, v lásce zlom."

Bylo zřejmě bláhové se domnívat, že po listopadu 1989 musí nastoupit sociálně lidštější časy obecně a že problematika střechy nad hlavou se bude nutně řešit prioritně, při porozumění napříč politickým spektrem. O tom, jak značný to byl omyl, svědčí současné bytové strasti tisíců lidí. Jak starých, tak mladých. A až na posledním místě to může ilustrovat fraškovitý skandál, padající na hlavu i rodinu současného premiéra. Když se ozývá argument, že sotva je a byl košér způsob, jak si Stanislav Gross hodlal opatřit střechu nad hlavou, ba, že je to i mezinárodní ostuda, nelze nepřipomenout, že nejen on má máslo na hlavě. Pověst České republiky ve světě mnohem víc poškozuje celkově neutěšený stav státní bytové politiky.

Není stokrát odpornější (a sociálně bolestivější) než bytové aféry našich politiků a jejich blízkých příbuzných to, že existují starostové, schopní spekulantům bezostyšně a podloudně prodat činžák i s těmi, co tam bydlí - aniž by to "prodaným domorodcům" předem sdělili a zásadně jim dali šanci nepřijít o domov? Nejsou snad hrozné ty stovky případů, kdy lidé nemají možnost dožít své dny tam, kde prožili celý život? Tohle naši zákonodárci za patnáct let nové éry nedokázali vyřešit - a obávám se, že to ještě ani příští sněmovna nevyřeší.

Spekulační zájmy (které z principu žádné nové hodnoty nevytvářejí) jsou za ostudné lhostejnosti zákonů stavěny nad pojem domov. Vinu na tom má záludná hamižnost, která se i se spoustou podvodů projevila hned počátkem devadesátých let. Jak jinak se celá bytová sféra mohla vyvíjet, kdyby všem či aspoň většině lidí s oprávněnými restitučními nároky stát ze speciálního fondu vyplatil finanční náhradu a pak si od nájemníků hypotéčním systémem nechal peníze za bydlení splatit. Jak zásadně by to bylo ovlivnilo společenské podmínky a ekonomický vzestup. Lidé by měli kde bydlet. Odškodnění by měli volnou ruku k nové architektuře, pokud by chtěli v bytové sféře podnikat. Ale mohli se taky podnikatelsky uplatnit i zcela jinak. Oč víc by to podnikatelskou sféru motivovalo! To se však bohužel nestalo, protože převážily jen kontraproduktivní spekulace.

Viktor Kožený na Bahamách je čítankový příklad, jak si zajistit dobré bydlo bezohledným a vrcholně šalebným zlikvidováním malých akcionářů. Pomohly mu k tomu hloupé a nejasné zákony, o nichž každý historik, zkoumající revoluční zvraty dějin, dobře ví, že jsou hloupé a nejasné spíše záměrně. Jak říkal Bernard Shaw "v kalných vodách žijí ty nejtlustší dravé ryby".

Nevím, jak velké procento lidí ve společnosti jsou poctivci. Ale jistě je úctyhodné, v jak velké míře máme otevřená srdce k neštěstí jiných - od tsunami po stále nová zemětřesení. Proč jsme však - proboha - tak lhostejní k tomu, jak mnoho bezdomovců žije u nás? Neměli bychom problém lidí bez domova u nás doma řešit v prvé řadě? Rád se zasměji, když uslyším vtip, který má ostrou pointu, ale přiznám se, že jeden mě až zabolel. Ten, ve kterém se cizinec obrátí na Čecha a ptá se: "To je vaše ta národní hymna, jak se v ní lidi ptají, kde vlastně bydlí?!" To se ochotněji zasměji až někdo z našich karikaturistů nakreslí, jak nejmladší premiér této země odchází ze Strakovky ustlat si pod Karlův most.

(Zamyšlení J. Petránka vysílal ČRo 2 - Praha v neděli 27. února.)