číslo 11
vychází 7. 3. 2005

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 14. 3. 2005 NOVA - 21.00 hodin

Copak je to za vojáka

Svobodník Milan Kouba má spoustu problémů se svým velitelem kapitánem Tůmou, neboť je mírně neukázněný a otáčí se za každou sukní. Na druhou stranu je však nejlepším příslušníkem průzkumné jednotky, a jen díky němu se daří plnit i nejnáročnější úkoly. Do tuhého začne jít v okamžiku, kdy se s Tůmou vsadí jeho nadřízený, major Průcha, že se ani jednomu z vojáků jeho jednotky v určeném čase nepodaří vrátit do kasáren z místa třicet kilometrů vzdáleného výsadku. Průcha totiž proti vojákům nasadí všechny možné i nemožné prostředky od svých vojáků, přes policisty až po příslušníky pomocné stráže.

Režie Petr Tuček. Hrají Jiří Langmajer, Karel Roden, Vítězslav Jandák, Veroniku Gajerová, Bronislav Poloczek a další.

Úterý 15. 3. 2005 ČT 2 - 20.00 hodin

Šamilova svatá válka

Na podzim roku 1832 se mladý muž zvaný Šamil nacházel na hranici života a smrti. Hruď měl probodnutou bajonetem a jeho rodnou zemi dobyli Rusové. V horské skrýši ho pak jeho žena ošetřovala. Bylo to asi jeho nejšťastnější období. Jednoho dne se ho však zeptala: "Jak dlouho tu budeš ještě polehávat, když tě tví lidé potřebují"? Avar Šamil se pak stal jedním z největších islámských válečníků. Boj Čečenska za nezávislost je jedním z nejdelších konfliktů v historii. Dnes se však ve jménu boje za svobodu někteří Čečenci dopouštějí teroristických činů. Možná k tomu přispěl vliv muslimského hrdiny - teroristy Usámy Bin Ládina bojujícího proti Západní civilizaci všemi prostředky. Čečensko-ruský konflikt je však mnohem starší - trvá již téměř dvě století.Tento film je především o Imámu Šamilovi, vojenském vůdci, který před 150 lety jako první vedl Čečence ve svaté válce proti Rusku.

Středa 16. 3. 2005 NOVA - 22.45 hodin

Dvanáct opic

V roce 1996 vyhubily zhoubné viry většinu lidstva. Zbytek se ukryl v podzemí. Příběh začíná roku 2035, kdy vědci chtějí pomocí stroje času proniknout do minulosti a katastrofě zabránit. Jedním z dobrovolníků je James Cole, který se po nepříliš přesné cestě do minulosti ocitne v roce 1990, kde je zadržen policií a skončí v blázinci, když se pokouší lékařské komisi vysvětlit, že je z budoucnosti. Jeho úkolem je vypátrat něco o skupině ekologických teroristů, která si říká 12 opic a pravděpodobně zavinila vypuštění smrtících virů. Po svém návratu do budoucnosti vysvětlí vědcům, že ho poslali do špatné doby a okamžitě nastoupí další cestu.

Režie Terry Gilliam. Hrají Bruce Willis, Madeleine Stowe, Brad Pitt, Christopher Plummer, Jon Seda a další.

Čtvrtek 17. 3. 2005 ČT 2 - 22.00 hodin

Uvidíme hudební dokument nebo fantasmagorii?

Počátkem 90. let vznikly u nás hned dva filmy, které se pokoušely - odlišně od muzikálů, které se dosud natáčely - nově nakládat s hudební složkou. Vedle Vorlova experimentu Kouř to byl snímek Karla Smyczka Pražákům, těm je hej. Jakýmsi doplňkem tohoto snímku se stane nedělení Večer na téma, věnovaný Pražskému výběru; tato skupina a její protagonisté určují i podobu Smyczkova filmu.

V režisérově filmografii představuje tento titul patrnou výjimku - před ním se proslavil hlavně citlivými ponory do duše dospívající mládeže (počínaje Housaty a konče varovným Proč?), poté se věnoval víceméně idylickým, mírně žertovným příběhům, vesměs zaštítěným televizí. V Pražácích jasně rozpoznáme vzrušenou dikci těsně porevoluční doby, kdy tvůrce fascinovala šance věnovat tak tíživému jevu, jakým byly zákazy - zařazení zneuznávaného a zamítaného Pražského výběru tak sice vystupuje jako jeden konkrétní příklad (takže dokumentární hodnota je nesporná), ale přitom se za ním skrývá touha po zevšeobecnění.

Smyczek se nespokojil s pouhým záznamem koncertních vystoupení či rozmluv se členy kapely, nejčastěji s Michaelem Kocábem, Michalem Pavlíčkem a Vilémem Čokem. Příběh obohacuje výrazně stylizovanými vsuvkami, které v groteskní nadsázce (nechybějí ani bizarní obličejové masky!) přinášejí metaforické zacílení - a tento posun postihuje i původně dokumentární podloží, jak nasvědčují třeba hádky mezi protagonisty příběhu.

Film jasně sděluje: postihy se týkaly celé kulturní sféry, každého, kdo příliš vybočoval z řady. A tady dochází k určité kolizi mezi zvolenou látkou, u níž dominuje reportážní složka, a režisérovým sklonem vnášet moralizující tóny, zjevně návazné na předchozí satiru Nemocný bílý slon. Původní dokumentární jádro totiž obaluje různými zábavnými přídavky rozličné úrovně, klipovými zpodobněními písní (určitě zaujme Tatrman). Žertovné hrátky končí bitkou v mazlavé hmotě, uspořádanou ovšem s důstojností i vervou dávných němých grotesek. Nechybějí ani animované úlomky průběžně vkládané do vyprávění, svérázným průvodcem se stává maskot skupiny nazvaný Ropotámo, nabývající podobu vrásčitého, potměšile kynoucího starce. A pozorní diváci si jistě všimnou přítomnosti Franka Zappy.

Na režii se podílel i Michael Kocáb. To Smyczek vysvětlil tím, že Kocáb se již podílel na scénáři a ovlivnil celé pojetí. Docela překvapivé je zjištění, že film byl chystán ještě za bývalého režimu. "Vymýšleli jsme ho naprosto svobodně s tím, ať film raději zakousnou jako celek, než aby z něho byla cítit kalkulace. Proto jsme také ani po listopadu 1989 na původní koncepci nic neměnili."

Přijetí filmu nebylo jednoznačné. Milan Tesař v Reflexu shrnul výhrady asi nejvýstižněji: "Film ve snaze šokovat, nebo lépe řečeno udržet pozornost nabízí škálu od syrové publicistiky až po čistě surrealistické výjevy. Bohužel, po celou dobu z něj trčí tezovitost prvního plánu. Zbyla jenom skvělá, televizně natočená muzika."

JAN JAROŠ

Pátek 18. 3. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Malý divoch v Paříži uděluje lekci v mravech

Hlavním hrdinou francouzské komedie Malý indián ve městě je samými obchody upachtěný Stephan (s potřebnou tragikomickou nadsázkou jej představuje Thierry Lhermitte), jenž se kvůli chystané ženitbě musí vypravit až do vzdálené Amazonie. Má totiž nalézt svou první manželku, která tam - zhnusena workholismem svého muže - před mnoha lety odjela, aniž se nechala rozvést. Stephan se až na místě dovídá, že se mu narodil syn, o němž dosud neměl ani tušení.

Mimisiku - jak se po indiánsku nazývá - je třináctiletý hoch mrštných pohybů, nenuceného chování a obratného, navíc i francouzštiny znalého jazyka. Otec neprozřetelně přislíbí, že jej vezme s sebou do Paříže, jakmile bude přijat mezi muže, aniž tuší, že iniciační slavnost proběhne ještě týž večer. Jenže slib je slib a malý Indián se jednoho dne ocitne uprostřed rušného velkoměsta. Začíná tím kolotoč bláznivých příhod, neboť vedle ruské mafie posedlé uřezáváním prstů je to právě Mimisiku, který bezmála na každém kroku působí pozdvižení - běhá polonahý a s lukem v ruce po rušných ulicích, šplhá na Eiffelovku, k snědku si loví akvarijní rybičky a navíc se osudově zamiluje do stejně staré dívky...

Autory filmu s režisérem Hervém Paludem ovšem nepřitahovaly nějaké hlubokomyslné úvahy, Mimisiku prostě nechápe podivná civilizační pravidla a veselá nedorozumění plynou z rozdílných obyčejů i odlišných reakcí. Proto téměř všechny další postavy, u nichž nelze uplatnit konfrontační rozehrávku, nabývají karikované podoby - ať již je to Stephanova nastávající, která je poblázněna čínským meditováním, zmatkařský parťák, huhlavá ruská mafie nebo vyděšená sousedka, které nikdo nechce věřit, že po zemi lezla veliká tarantule, oblíbený holub skončil přibodnut šípem a v okolí že pobíhá indiánský kluk. Předností snímku jsou však spontánní herecké výkony, někdy mírně nadsazené, ale vždy odpovídající navozené situaci - zvláště Ludwiga Brianda coby malého Indiána. Roztomilé jsou i vtipné dialogy, jimiž vyprávění hýří a které ani v českém dabingu neztratily příliš ze své působivosti.

JAN JAROŠ

Sobota 19. 3. 2005 ČT 2 - 20.00 hodin

Alžběta anglická

Historické drama Alžběta Anglická je nejslavnější dílo spisovatele Ferdinanda Brucknera (1891-1958), které napsal v roce 1930 a od té doby bylo přeloženo do více než dvaceti jazyků. Alžběta Anglická je drama královny, která musí zapřít své ženství - chce-li vládnout, napsal autor o svém dramatu. Strhující příběh vášnivé lásky stárnoucí královny Alžběty k mladému hraběti Essexovi se odehrává na přelomu šestnáctého století a významnou roli v tomto dramatu hraje mocenské soupeření Alžběty a španělského krále Filipa II. Nejde však jenom o boj dvou tehdejších velmocí - Anglie a Španělska, ale především je to příběh královny, která je vedena touhou zanechat po sobě Anglii mocnou, bohatou a spořádanou. Postavu originální a svérázné královny vytvořila v Městském divadle v Brně Zdena Herfortová.

Neděle 20. 3. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Hledání nového smyslu života bývá obtížné

V rámci televizních inscenací z posledních let jsme již viděli Společnici, nyní následuje Borůvkový vrch. Režisér Dušan Klein, rozklenutý nad komediálními i kriminálními příběhy, se tentokrát zaměřil na komorní, do rodinného mikroklimatu vklíněný příběh muzikanta, jemuž nečekané zdravotní postižení zkomplikovalo všechny dosavadní jistoty - po návratu z nemocnice se obtížně vyrovnává sám se sebou i se svými nejbližšími. Má se řídit omezujícími radami lékařů nebo naopak chtít si co nejvíce užít, jak mu doporučuje kamarád?

Scénář Eduarda Vernera bohužel rychle sklouzává k přímočaré ilustraci, kdy hrdina, přeživší dotek smrti, postupně vyzkouší obě protikladné varianty dalšího žití, které mu jsou vnucovány. A režisér toto schematické rozvržení nijak zvlášť nezjemnil ani neobohatil, v dramaticky bezbarvém zpodobnění tak sune příběh, který by se mohl odehrát v jakékoli jihoamerické novele.

Pozoruhodná je ovšem přítomnost hereckých špiček, které se snaží vykročit za obvyklé typy, které většinou ztvárňují. Hlavní roli ztělesnil Miroslav Donutil a dokázal svému hrdinovi vtisknout tragikomický rozměr nerozhodného, tápajícího človíčka, jenž si nahromaděnou frustraci velice věrohodně vybije ve výbuchu vzteku i agresivních výčitek. Není to ovšem nic překvapivého, právě touto polohou fascinoval již dávno například v divadelní inscenaci Koncert v..., kde skvěle zpodobnil ustrašenou funkcionářskou mentalitu, hledající vinu hlavně kolem sebe, nikoli v sobě. Jenže ani vyzrálé herectví nedokázalo překlenout omezení a motivická zjednodušení, v nichž zpracovávaný příběh tone.

(jš)