Neděle 20. 3. 2005 Český
rozhlas 2 - PRAHA - 8.05
Repríza 24. března, ČRo 2, 14.30
TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ
- 508
Generalissimus ptáčníků
Františka
Antonína Šporka jsme v minulém díle opustili uprostřed budování jeho Kuksu.
Zámek a hospital a alegorické sochy mu však nevyplnily všechny dny. Měl
ještě dost času na další své koníčky: na vydávaní knížek a letáků, na
objednávky soch a maleb, na soukromou válku s jezuity a s advokátem
Neumannem, a taky trochu na ptáčnictví, pro kteroužto vášeň byl nazýván
generalissimem ptáčníků. Sem, milí křesťané jděte, chci vám, div povědíti,
co se stalo v Čechách hleďte, nyní chci vyjeviti, nachyl, kdo jen můžeš,
uši, s divem poslechnout přísluší. Tuhletu písničku dal vytisknout František
Antonín Špork. Celým titulem se jmenovala Žalostně radostiplné historické
zprávy, jak byly čarodějnice v Segedinu v Uhrách zvláště duchovně
povzbudivým způsobem zkoušeny, mučeny a popraveny. Což nám právem připadá
jako ironie. Namířená proti černým sousedům. Proti jezuitům. Vypráví se v ní
o tom, jak v Uhrách hodlají očistit zem od čarodějnic, které vyznaly, že by
se nebyly mohly shromažďovat, kdyby byl na příslušném místě včas vztyčen
kříž. Tím se naráželo na slib jezuitského představeného v Žirči (v
sousedství Kuksu) vybudovat nad Žirčem obdobu vídeňské Kalvárie, kvůli čemuž
požádal hraběte Šporka o směnu kusu lesa na hranicích obou panství za
pozemek na Labi. Jezuité si ovšem na Šporkův souhlas nepočkali a nechali
pořídit několik soch a tři kříže a začali budovat cestu, která vedla k
plánovanému poutnímu místu ze žirečské strany. Potom však jezuitský
představený zemřel a práce se zastavily. U jezuitů. U souseda nikoli. Pan
Špork začal ve stejné době stavět Betlém. Vlastně - on ne. Začal ho stavět
Matyáš Bernard Braun. Narození Krista s velkým andělem, mimoto devět menších
andělů na nebi i s klenbou z oblaků, v basreliéfu Ježíšek, Maria a Josef
spolu se sedmi pastýři; rovněž na nebi v oblačné klenbě čtyři menší andělé,
dohromady 26 figur, se vší kamenosochařskou a lamačskou prací činí vše
dohromady 550 zlatých. Svatí tři králové se všemi svými sloužícími, koňmi a
velbloudy (také celé a poloviční figury) představují dohromady 23 kusy. Za
nějaký čas, když přijel Braun opět do Kuksu, byla už v Novém lese v
pískovcové skále vyhloubena sluj a celek doplněn o dalšího klečícího
pastýře, k tomu jeden kus hraběcího erbu, vše dohromady za 180 zlatých. Dnes
věhlasné sochařské dílo, které je součástí národní kulturní památky. Leč
nechybělo mnoho a žádná národní kulturní památka nebyla. Proti byli jezuité.
Podle nich kus skály patřil Žirči, přesněji: jejich poddanskému sedlákovi.
Patres vyvolali inkviziční řízení, které nařídilo práce na sochách zastavit.
František Antonín Špork si stěžoval: Nesmím pěti Gloria in excelsis, neboť
ti, co sídlí v údolí, mě vytlačují z vrchu. Komu nejde k srdci, že ta krásná
díla zůstávají nedokončena? Samozřejmě ne všechny sochy, které vznikly v
Novém lese u Kuksu, byly svaté. Mezi krajně podezřelé nutno bylo počítat
sochu ďábelského notáře. Špork mu dal jméno Ficli-Pucli. Bylo to zosobnění
soudního pletichářství. Aniž jezuité na vlastní oči tuto karikaturu viděli,
tak velice jim vadila...
JOSEF VESELÝ |