číslo 12
vychází 14. 3. 2005

Názory, komentáře

TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Leklé rybičky

Některé pořady si zaslouží bezprostřední reakci. Jiné si naopak o recenzentskou pozornost koledují dlouhodobě, stále úporněji a naléhavěji. Příkladem titulu postupně definitivně uzrálého pro samostatnou glosu jsou Banánové rybičky Haliny Pawlowské.

Potlachy přetékající veselými historkami známých tváří patří k inflačním programovým evegreenům snad všech televizí na zeměkouli. Když se před lety na obrazovce České televize objevily Banánové rybičky, zdálo se, že se obehraný formát veselé talk-show Halině Pawlowské přece jen podařilo oživit. Jemně existenciální téma pořadu předznamenané názvem opsaným ze stejnojmenné povídky J. D. Salingera a podtitulem "jak přežít" dokonce nějakou dobu skutečně fungovalo jako východisko poměrně vkusného humoru hostitelky i uvážlivě zvaných hostů. Během půl třetí stovky pokračování a pětisethlavého zástupu spoluúčinkujících, často volených z těžko pochopitelných důvodů, však nezbylo z někdejší originality nic. Ani podtitul.

Dnes jsou Banánové rybičky především narcisisitní sebeexhibicí Haliny Pawlowské - od přehlídky výstředních čepiček a klobouků, přes nekonečný přísun "hlubokomyslných rad" v podobě dětinských rýmovaček, až po stejně únavnou smršť citací vypůjčených mouder a ukradených historek. Ber kde ber, beze stopy elementární pokory a vkusu. Zejména v bezostyšných krádežích léta tradovaných anekdot ze života známých (i neznámých) překonává protagonistka v poslední době všechny meze.

Za všechny zmiňme legendární výrok režiséra Vladimíra Svitáčka ("Tato informace má pro mě cenu zlata!"), kterým prý nahlas v kině okomentoval zprávu normalizačního týdeníku o Moskvanech nosících v mrazu kožichy. Pawlowská jej ovšem samozřejmě sama zažila z úst svého nebohého otce. Snad ještě trapnější je, krade-li, a přitom netuší kde. Z hudebního skladatele, národopisce a sběratele chodského folklóru (mj. národního umělce) Jindřicha Jindřicha, jemuž kdysi výstřižková služba údajně zaslala zprávu o dívce, která skočila z mostu s výkřikem "Jindřichu, Jindřichu!", pak musí z nouze udělat stejnojmenného vítěze jakési dávné vědomostní televizní soutěže o hudbě. Na vítěze i soutěž si přitom sama Pawlowská dobře pamatuje.

Halina Pawlowská je bezpochyby inteligentní žena, obdařená literárním a obchodním talentem stejně štědře, jako nápadně sníženou mírou sebekritičnosti. Asi i proto si sama není schopna přiznat, že její Banánové rybičky už dávno lekly a proměnily se ve značně panoptikální podívanou. Záhadou spíš je, že jí na to ještě neupozornil nikdo ze "spolutvůrců" pořadu. Povinnost stanovit podobnou diagnózu přitom má dramaturgyně Darina Levová a ostatní z brněnského studia České televize přímo v popisu práce.

JAN SVAČINA