číslo 12
vychází 14. 3. 2005

Rozhlasová publicistika

FONOGRAM

Mezi mnoha tanečními soubory, které v meziválečném období účinkovaly v předních pražských zábavních podnicích, patřil i česko-německý orchestr kapelníka, jemuž věnujeme pokračování našich výletů do historie nejen české populární hudby. Posluchači ČRo 2 - Praha uslyší 30. března a 5. dubna vždy krátce po 21. hodině původní nahrávky Ostenova souboru z nového kompaktního disku Edice Fonogram, který právě přichází na trh.

Dr. Siegfrid Grzyb aneb Harry Osten

Šelakové gramofonové desky z let 1932-38 zachovaly více než stovku nahrávek tanečního orchestru složeného z převážně německých hudebníků, jehož kapelníkem byl dr. Siegfried Grzyb (*1896), rodák z Fryštátu, tedy dnešní Karviné. Tento syn židovského kantora prožil dětství v Ústí nad Labem, kde též vychodil gymnázium. Později pokračoval ve studiích ve Vídni a v Praze. Podle dostupných údajů působil Grzyb od počátku dvacátých let jako kapelník v Liberci a v Gdaňsku a v roce 1923 přesídlil do Berlína, kde získal angažmá jako hostující šéf činohry a dirigent orchestru v divadle Berliner Theater. Po nástupu Hitlera k moci dr. Grzyb opustil Německo a vrátil se do Československa: od roku 1933 až do poloviny roku 1938 byl hlášen k trvalému pobytu v Ústí nad Labem. Se svým tanečním orchestrem ovšem v Praze vystupoval již od poloviny dvacátých let. Například sborník Prvních deset let Československého rozhlasu (Praha, 1935) uvádí v souvislosti s počátky přímých rozhlasových přenosů populární hudby z pražských kaváren také soubor dr. Grzyba, který v roce 1926 účinkoval v pražském podniku Rokoko. Grzyb byl též autorem hudby k operetám s názvy Její veličenstvo primadona a Sladká Suzi, které se v polovině dvacátých let neúspěšně snažil uvést na scéně ústeckého Městského divadla.

Jméno dr. Siegfried Grzyb se poprvé objevilo na etiketách gramodesek německé firmy DGG, která se v roce 1932 opakovaně pokusila umístit na český trh svou exportní značku Polydor s českými nahrávkami. V předchozích letech byl český repertoár pro tuto etiketu natáčený mimo území republiky (v Berlíně či Vídni) a dovoz těchto snímků značně prodražovala opatření československé vlády zaměřená na podporu domácích výrobců. Mezi tato opatření patřilo především zvýšení dovozních cel na gramodesky lisované mimo území republiky, které právě v roce 1932 vstoupilo v platnost. Německá firma DGG se proto pokusila využít služeb mezitím vzniklé první české gramofonové společnosti Esta. Ta se v zoufalém konkurenčním boji o přežití uvolila dát této německé firmě pro snímky českého repertoáru k dispozici jak své nahrávací studio v pražské ulici Na Maninách (později sloužilo jako kinosál), tak i lisovací kapacitu své jen o pár desítek metrů vzdálené továrny.

Z Berlína vyslaný nahrávací technik v květnu roku 1932 pořídil v Praze kromě dalších snímků i první asi desítku nahrávek orchestru dr. Siegfrieda Grzyba s určením pro český trh. Dobové taneční písničky a šlágry ze zvukových filmů přednášel na těchto deskách mužský trojzpěv, v němž dominoval bas jednoho z tehdejších členů trampského pěveckého sboru Setleři. (Ti v té době vystupovali v nahrávkách pro etikety Polydor, Pallas a Esta též pod názvy Mottlova parta, Osadníci či Quintet Settlers.) Někdy v této době také začal S. Grzyb používat anglicky znějící pseudonym dr. Harry Osten.

Jen o pár měsíců později natočil ve studiu gramofonové firmy Ultraphon stejný orchestr - tentokrát ovšem pod označením Harlem Melody Band - devět snímků určených pro maďarský trh. Se zpěvem dvojice maďarských zpěváku László Mocsányi a Tibor Lakos - známých též pod názvem Two Jazzers - vyšly tyto nahrávky v Maďarsku na gramodeskách značek Radius a Patria. O kvalitě těchto snímků vypovídá, že v maďarských diskografiích taneční hudby je jejich vznik dodnes nesprávně umísťován do Berlína, kde je měl údajně natočit neznámý německý orchestr posílený o americké hudebníky. Několik dalších snímků určených pro Maďarsko natočil orchestr dr. S. Grzyba ve studiu Ultraphonu o něco později též pod názvem Harry Osten Melody Band.

Pod názvem Alcron jazz či Dr. Harry Osten a jeho orchestr (a v jednom případě též pod označením Jazz-orchestr Artony) vyšlo na etiketách Ultraphon a Artona v letech 1932-38 celkem asi 120 orchestrálních i česky, slovensky, maďarsky a německy zpívaných snímků. Mezi vůbec první patřila orchestrální nahrávka dobového populárního šlágru Oh, Monah, který natočil soubor dr. S. Grzyba jen o něco dříve s česky zpívaným textem pro etiketu Polydor. Některé skladby německých autorů natáčel orchestr dr. H. Ostena kromě německy zpívaných verzí i jako orchestrálky. Populární šlágry českých autorů soubor zase natáčel s německým zpěvem některého z členů operety Německého divadla v Praze (Ty můj svatý Antoníčku, Já bych chtěl mít tvé foto, Když hvězdy svítí). V několika případech vznikly v podání tohoto orchestru také velice zajímavé snímky německých autorů určené pro naše německy mluvící spoluobčany - jmenujme například nahrávky písniček Heute Nacht oder nie, Das solistische Orchester, Schinkenfleckern (v české verzi se tato písnička jmenuje Mazat se musí) či velice zvukomalebný foxtrot Zwetschenknödeln (s podtitulem Mein süsses Mädel aus Napajedl - tedy něco jako Má dívenka z Napajedel). Z nahrávek orchestru dr. Harryho Ostena s německým zpěvem jmenujme ještě například šanson Der Überwamp, v němž zpěvačka Henriette Schäffler jemně paroduje zpěvní styl Marlene Dietrichové.

Od konce roku 1932, tedy po vzniku prvních snímků orchestru Harryho Ostena pro zmíněné etikety, zaznamenáváme určitou mezeru v nahrávací aktivitě souboru. Nepochybně byla způsobena každodenním účinkováním orchestru v baru pražského hotelu Alcron a jeho pravidelným letním angažmá v předních lázeňských střediscích v ČSR. V březnu roku 1935 natočil orchestr Harryho Ostena sedm snímků pro etiketu Columbia a od podzimu téhož roku opět začal nahrávat pro firmu Ultraphon. Jeho vůbec poslední snímky vznikly koncem dubna roku 1938, poté se pan kapelník rozhodl opustit ČSR.

V některých pramenech uváděné informace, že členy Ostenova orchestru (většinou německé národnosti a s jedním hudebníkem tmavé pleti) poté převzal kapelník Jaroslav Malina, nejsou tak úplně přesné. Provozovatelem kavárny National (později Vltava), v níž měl Ostenův orchestr koncem třicátých let trvalé angažmá, byl Jaroslav Malina tehdy pouze osloven, zda by nesestavil soubor, s nímž by nastoupil na místo uvolněné po Ostenově orchestru. Malina tuto nabídku přijal a z bývalého Ostenova souboru angažoval pouze trumpetistu K. Wolfa a saxofonistu V. Čekala (pozdějšího hudebního klauna vystupujícího pod uměleckým jménem Sam Kiks).

V údajích o životních osudech H. Ostena po jeho odchodu z ČSR jsou bohužel značné mezery. Podle svědectví hudebníka Dolfiho Langera byl Osten po roce 1945 nějaký čas kapelníkem vojenské hudby v Turecku, po vzniku státu Izrael pak údajně přesídlil do Haify a hrál zde ve vlastním kavárenském orchestru až do šedesátých letech minulého století. Datum jeho úmrtí není známé.

GABRIEL GÖSSEL

Obrazové materiály archiv autora