číslo 12
vychází 14. 3. 2005

Televize
a film

FILM

Když všichni kolem jsou tak trochu šílení

Filmy Petra Zelenky jsou zpravidla tak trochu o šílencích, o lidech s "knoflíkářskými" úchylkami či o málo komunikativních samotářích; autor je představuje v jejich bloudění i narážení, v hledání cesty z kruhu (do nějž se většinou uvěznili sami), v aktivitách, které k ničemu "konstruktivnímu" nevedou. To vše dokáže předvést s půvabnou provokativností, s výzvou k spoluúčasti diváka i se svébytným, originálním humorem. V tomto smyslu nebude divák jeho nového filmu Příběhy obyčejného šílenství zklamán; snad jen trochu zaskočen, protože tentokrát se autor stejnojmenné divadelní hry (nemá smysl sledovat, co z původní dramatické předlohy zůstalo a co bylo potlačeno, protože film je samostatný útvar a jako takový funguje) chová trochu jinak. Nikomu se nevysmívá, nikoho nekarikuje a provokuje jen málo, spíš každého chápe a skoro všem fandí. Jeho humor má posmutnělý podtext.

Protagonista filmu Petr je bezelstný samorost, jehož opravdovost je denně atakována realitou, drobným šílenstvím nejbližšího okolí a hlavně vlastní bezradností. Chtěl by vyhovět matce posedlé dobročinností a podpořit otce, kterého stojaté vody manželství ubíjejí, neodmítne poněkud "ujetou" pomoc sousedům. A hlavně - rád by obnovil rozpadlý vztah s přítelkyní, pro kterou je příliš svérázný a neprakticky hravý. Autor kolem hrdiny rozehrává kolotoč drobných jemně humorných epizod, v některých hraje hlavní roli, či je vědomě způsobí, jiným jen přihlíží, do dalších spadne. A protože je to Zelenkův příběh, víme jaksi předem, že Petr nemá moc šancí; ostatně - bedna s nákladem, která tu má "čechovovskou" funkci pušky visící na zdi, odpočátku neponechává nikoho v omylu o pointě.

Úskalí filmu však není pouze v tomto snadno vypočitatelném momentu, ale také v tom, že se v něm střídají skvěle natočené epizody s méně působivými, že některé možnosti, které rozehrané situace nabízely, zůstaly nevyužity. A také v tom, že přibližně v polovině film na chvíli ztrácí rytmus, je najednou zdlouhavý, kouzlo přestává působit; jinými slovy - ne vždy a všechno funguje, jak by mělo.

Snímek je zalidněn svéráznými, skvěle zahranými figurami, přičemž za každou z postav je ještě prostor pro další, spíš tušený příběh. Za Petrem (výtečný Ivan Trojan) a jeho přítelkyní Janou (Zuzana Šulajová) cosi podmanivého z průběhu jejich předchozího vztahu, co dívku nakonec přiměje k návratu; za Petrovými rodiči (zdařilá herecká kreace Niny Divíškové a Miroslava Krobota) kus života poznamenaného smutnou fraškou zoufalého manželského stereotypu; za dvojicí Jiřího a "Kocourka" (Zuzana Bydžovská a Jiří Bartoška) trýzeň ze sexuální poruchy. Zelenkovy Příběhy však nakonec nabízejí i útěšné "poslání": malá šílenství jsou vlastně kořením života, akorát na ně nesmí být člověk sám.

AGÁTA PILÁTOVÁ