číslo 12
vychází 14. 3. 2005

Tipy ČRo

Neděle 27. 3. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.05
Repríza 31. března, ČRo 2, 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 509

Veletrůn versus genetika

Na počátku novověku sestávalo španělské království ze dvou územních celků: z Kastilie, kde vládla Isabella, a z Aragonie, spravované Ferdinandem. Ti dva sice byli manželé, ale každý se staral o svoje. Netrvalo však dlouho a obě poloviny splynuly v jeden státní celek. Vzápětí se Španělska zmocnili Habsburkové. Způsobila to nepříliš šťastná, tenkrát však běžná politika dynastických sňatků. Duševně chorá dcera královského páru Johana Šílená byla provdána za Filipa Sličného. Ten v průběhu dvou let zemřel, zůstali však jeho dva synové. Byli to Habsburci Karel a Ferdinand.

Karel (jako císař Karel V.) se chopil ohromných držav španělských, a jeho mladší bratr Ferdinand usedl po bitvě u Moháče na uvolněný český trůn. Habsburský dům se tak definitivně rozdělil na větev španělskou a rakouskou. Impérium Habsburků bylo v časech svého největšího rozkvětu vskutku nekonečně rozlehlé. Nad touto říší slunce nezapadá, říkávalo se tehdy. Kromě Španělska a podunajské monarchie, zahrnující i země Koruny české, patřilo Habsburkům Nizozemí, Burgundsko, Neapolsko, Sicílie, Sardinie, ale především osady na jihu i na severu Ameriky. Je logické, že Habsburkové měli tu nejlepší snahu udržet nabyté državy pohromadě a pokud možno je rozmnožit. To všechno vedlo po generace ke sňatkovým spekulacím, při nichž se uzavírala manželství mezi blízkými příbuznými. Degenerativní příznaky se za takových okolností hromadily. Legendární převislý dolní pysk u Habsburků byl symptom možná výrazný, ale koneckonců nepodstatný. Co bylo horší, to byl zvyšující se počet psychických poruch. Příklad? Rudolf II. Také mentální zaostalost se v tom rodě vyskytovala (ještě v 19. století slabomyslnost u Ferdinanda Dobrotivého). Zhoustl výskyt abnormálních porodů a případů neplodnosti. Nejenom Habsburci byli ti potrefení, dědičné nemoci byli prokletím více dynastií. Například ruští Romanovci a španělští Bourboni trpěli hemofilií, poruchou srážlivosti krve. Je však pravda, že u Habsburků byla náchylnost k nervovým a duševním chorobám zesílena. Sklon k nim zanesla do rodu zřejmě Johana Aragonsko-Kastilská (vstoupila do dějiny pod přívlastkem Šílená). Trpěla hlubokou melancholií s hysterickými rysy. Přímo chorobně žárlila na svého krásného manžela Filipa Sličného. Když náhle zemřel, dala ho pohřbít v klášteře, do kterého sama vstoupila, a do smrti se od manželovy hrobky už nehnula. Jejich syn Karel V. trpěl depresemi a propadl alkoholismu. I jeho bratr Ferdinand měl sklon k depresím. A je tu Ferdinandův vnuk, císař Rudolf II. Byl to zřejmý psychopat, možná schizofrenik. Jeho bratr Matyáš měl poněkud snížený intelekt. A Rudolfův nemanželský syn, don Julius d´Austria, z toho se stal vraždící sexuální deviant. O otci císařovny Marie Terezie Karlu VI. se tvrdí, že byl agresivní psychopat, který mimo jiné při lovu bez zřejmého důvodu zastřelil svého dvořana. Ta tragédie se stala za císařova pobytu v Čechách. Tvrdilo se však, že šlo o nešťastnou náhodu. Císař se ve výčitkách svědomí nervově zhroutil.

JOSEF VESELÝ