číslo 13
vychází 21. 3. 2005

Názory, komentáře

ZKRAJE TÝDNE

Odškodnění ať platí viník

Z Poslanecké sněmovny k nám do Senátu přichází návrh zákona, podle něhož má český stát odškodnit oběti na životech a zdraví, způsobené sovětskou armádou v době okupace.

Zase jednou budu mít ty hodiny a dny před očima. Bylo to dvaadvacátého či třiadvacátého srpna 1968. Sovětští vojáci drželi pražské mosty a tanky a obrněné transportéry zaujaly pozice na hlavních křižovatkách. Chtěl jsem přejít po lávce železničního mostu od Výtoně na Smíchov. Voják s kalašnikovem a kamennou tváří (měl jizvu nad obočím, to si pamatuju) mne zahnal ze schodů a dal mi první lekci z ruštiny. "Nělzja," řekl, čímž jasně naznačil, kdo a jak bude v této nehodné, vzbouřenecké a odpadlické zemi pánem. Než jsem si to stačil překousat, ozvala se od Palackého mostu prudká střelba. Kulky prolétaly oblouky mostu a zvonily o nosníky. Jediné místo, kde se dalo před střelbou ukrýt, byl tank, stojící na chodníku nad navigací tam, kde je dnes tramvajová zastávka. V družné shodě jsme se přikrčili za pancířem se zjizveným vojínem, tankistou, který před chvílí vylezl z tanku a šel se za mostní pilíř vymočit a poručíkem, který vzrušeně mával rukama a opakoval stále stejné slovo: "Kontrarevoluce". Potom vypustil dávku ze samopalu dolů po nábřeží.

Bylo mi to divné, kdo to na nás od Palackého mostu střílí a spouští takovou kanonádu - vypadalo to na kulomet. Ale než jsem stačil tajemství rozluštit (stříleli sami na sebe vyděšení ruští vojáci), vyjelo směrem od Nuslí nákladní auto. Na korbě stálo několik mladíků. Mávali československými vlajkami, něco křičeli a zjevně netušili, že se řítí rovnou do přestřelky. Kulky od Palackého mostu zasáhly auto, řidič prudce zabrzdil a jeden z mladíků se zřítil na podlahu korby. Vyběhl jsem k náklaďáku a přes sajtnu jsem viděl, jak mládencova košile červeně mokvá. Řidič neztratil duchapřítomnost, zařadil zpátečku a vyrazil mezi podolské činžáky směrem k nemocnici na Karlově náměstí.

Nevím, jestli to ten kluk přežil a co se s ním dělo dalších dvacet let. Ale vím, že o něm budeme po těch drahných letech rozhodovat, až budeme o odškodňovacím zákonu jednat na senátních výborech a v plénu. Budeme posuzovat znění zákona, jak se na něm shodla Poslanecká sněmovna v nedávných dnech. Odškodněni mají být pozůstalí za své mrtvé a zranění. Částky jsou spíše symbolické, jako vždycky, když dojde na lámání chleba a má se vyčíslit cena života či zdraví. Ale mnohem důležitější než peníze je u tohoto zákona určení zodpovědného subjektu. Nemyslím si totiž a chystám se o tom přesvědčit i své kolegy senátory, že by odškodné měl platit státní fiskus, že by odškodné (nutné a naplňující morální imperativy) mělo jít z prostředků daňových plátců. My sami jsme přeci oběti nezabili, my vinu za jejich smrt neneseme. A tak se pokusím, aby zákon určil, že odškodné musí uhradit Komunistická strana Čech a Moravy jako nástupník KSČ, která cizí vojska do země pozvala a dvacet let s nimi kolaborovala.

JAROMÍR ŠTĚTINA

senátor Parlamentu ČR