číslo 13
vychází 21. 3. 2005

Zpět na obsah         

Televize
a film

FILM

Životopisy se opět ocitly v popředí zájmu

Jsou naštěstí pryč doby, kdy životopisy sloužily jako hlásná trouba pro obhajobu národnostní, rasové či třídní nenávisti. Nacistické výplody již sice pokryl prach zapomnění, ale zato komunistické si mnozí ještě pamatujeme. Nyní životopisné filmy konečně docílily optimální vyváženosti - portrétují člověka v celé jeho rozpornosti, upozorňují na charakterovou protikladnost, na skutky šlechetné i ty spornější. Hrdinové již nemají sloužit jako ideální, následováníhodný vzor, jejich příběhy spíše sdělují, že sláva a uznání někdy bývají těžce vykoupeny.

Osobnost Raye Charlese se Foxxovi podařilo přiblížil vskutku jedinečněDo českých kin proniklo hned několik životopisných filmů, které s různou měrou úspěchu chtějí představit (převážně) umělce celosvětově proslulé. Titul Život a smrt Petera Sellerse vypovídá sám za sebe. Slavný komik je zde ukázán jako sebestředná, výstřední figura, která upoutávala bezpočetnými převleky jen proto, že sama postrádala pevnější identitu - jako kdyby se pod Sellersovým zevnějškem rozprostíralo prázdno, jako kdyby Sellers ožíval až s každou postavou, kterou před kamerou ztvárnil. Největší ohlas získal jako ztřeštěný komisař Clouseau v sérii Růžových panterů, avšak skutečné herecké nadání z něho vydoloval Stanley Kubrick a zejména Hal Ashby, jenž jej prozíravě obsadil do politického podobenství Byl jsem při tom. Snímek zachycuje Sellersovy soukromé i pracovní konflikty zcela nenuceně, jen si nejsem jist, zda obřadně psychologizující Geoffrey Rush zvolil ten nejvhodnější postup pro postižení Selllersova vyprázdněného nitra.

Jinou skandální osobností byl multimilionář a též filmař Howard Hughes. Obdivný hold mu vzdali pánové Martin Scorsese (režie) a Leonardo DiCaprio (ujal se hlavní role) ve filmu Letec. Nakolik byl Hughes zarputilý, ba maniakální, plyne již z přípravy jeho prvního filmu Pekelní andělé - sjezdil snad celou Ameriku, aby našel přesně taková oblaka, jaká si vysnil. Hughes se mění v okouzlující, byť bizarní osobnost trpící stihomamem, které ovšem držíme palce, když se ocitne v konfliktu s nejbližšími spolupracovníky, s milenkami, cenzurou i vládními úřady. Výsledný snímek, jenž se dočkal několika Ocarů, vesměs ovšem v méně důležitých kategoriích, je ukázkou přístupu zjevně nadržujícího - autentický Hughes měl svědomí daleko temnější a rovněž filmařské aktivity lze označit za spíše hrobařské.

Spisovatele a dramatika J. M. Barriea u nás příliš neznáme, neboť jeho nejslavnější hra o Peteru Panovi naše zeměpisné šířky víceméně minula. Proto nostalgicky dojemnou vyprávěnku z viktoriánské éry o tom, jak hra vznikala a jaký byl pan Barrie ušlechtilý pán, stěží oceníme. Režisér Marc Forster ani Johnny Depp v hlavní úloze nedospěli k hloubavějšímu zamyšlení nad nevypočitatelnou tvůrčí inspirací, zato se nevyhnuli kýčovitému popisu dobových zvyklostí i reálií. Navíc mi název Hledání Země Nezemě připadá zbytečně zašifrovaný.

Na závěr si ponechávám zpodobnění muzikantské legendy Raye Charlese. Životopis jednoduše nazvaný Ray líčí nejen jeho pěveckou kariéru, ale také milostné zádrhely i potíže s drogami, posléze též probuzení hrdosti na černošský původ. Režisér Taylor Hackford nic nezastírá, nic neomlouvá ani se nesnaží nic skandalizovat - říká, že rozhodující je nakonec odkaz, který jediný zůstává. A ten je mimořádný. Nutno ocenit i Jamieho Foxxe v titulní úloze, mimo jiné i proto s jakým porozuměním nazpíval řadu nedochovaných Rayových písní. Ostatně Charles na filmu spolupracoval až do své smrti: stihnul třeba vytvořit nové klavírní nahrávky. Zbývá ještě dodat, že Foxx za svůj výkon zcela zaslouženě získal Oscara.

JAN JAROŠ