číslo 13
vychází 21. 3. 2005

Zpět na obsah         

Tipy ČRo

Neděle 3. 4. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.05
Rrepríza 7. dubna, ČRo 2, 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 510

Jen Ťia-le Chuej-chou

Tak ono jméno zní v čínštině. V české podobě není vůbec exotické: Karel Slavíček.

Vagina gentium, pochva národů, Asie, obsahuje dvě veliká lidská plemeniště, Čínu a Indii. K těmto zemím se obracela již od pradávna pozornost evropského světa. 16. století pak v souladu se snahami západních námořních velmocí o ovládnutí nových zemí přivádí sem i zástupce papežské kurie, kteří zahajují období šíření křesťanství v Japonsku. Poté se usazují vykonavatelé tohoto díla - jezuité - i v Číně. Aby získali čínské pohany pro katolické náboženství, zvolili jezuité promyšlenou cestu, či vlastně použili své staré osvědčené taktiky: snažili se získat nejprve vyšší vzdělané třídy Číňanů a císařský dvůr. Působili tu jako kartografové, astronomové, matematikové, technici i jako hudebníci a prokazovali v těchto oborech platné služby čínskému dvoru i vědě samé. Jejich činnost byla vedena myšlenkou proniknout a ovládnout za každou cenu, a proto dokonce takticky činili ústupky starým čínským tradicím a připouštěli i úctu k předkům, ba i ke Konfuciovi. Pozměnili náboženské obřady, nosili čínský oděv a i jinak se čínskému prostředí přizpůsobovali. Tyto obřady se staly předmětem četných církevních sporů a byly nakonec papežem roku 1742 zakázány.

Jedním z prvních jezuitů, kteří šířili křesťanství v Japonsku, byl sv. František Xaverský (1506-1552). Do Japonska přišel v roce 1549 z malajské Malakky, roku 1552 se pokoušel dostat také do Číny, která však v té době odmítala příjezd jakýchkoliv cizinců. Během čekání na tajný vstup na čínské území na ostrově San Čoan poblíž Kantonu však onemocněl a zemřelNa začátku 18. století působilo v Číně osm jezuitů z české provincie Tovaryšstva Ježíšova - většina pocházela z Podkrušnohoří. Jejich rodným jazykem byla němčina. Až na jednoho. Jmenoval se Karel Slavíček. Ten přišel na svět o Štědrém dnu roku 1678 v česky mluvícím Jimramově. Víme o něm jen, že z Jimramova odešel na gymnázium do Brna a později do Olomouce. Tam ho čekalo bohoslovectví. Pak přišla Praha, potom jako kněz sloužil dva roky v Jičíně. Zlákala ho Vratislav a místo profesora poetiky, tedy páté třídy na gymnáziu. Ani tam však dlouho nevydržel a vrátil se do Olomouce, kde vyučoval mimo jiné matematiku, která byla vůbec jeho veliká láska, a taky kartografii - už za svých pražských studií sestavil podrobný plán Prahy. Stal se doktorem filosofie a vstoupil do jezuitského řádu. Prodělal těžkou nemoc, byl přeložen do Brna, kde kázal česky o nedělích a svátcích a pomáhal profesoru matematiky Kresovi s přípravou matematických spisů k tisku. Lákalo ho ale něco jiného. Dálky. Slavíček byl už zralého věku (měl 36 let), když požádal, aby byl vyslán do misií. Mimořádné schopnosti rozhodly o rychlém souhlasu generála řádu, a tak byl rodák z Jimramova jako vzdělaný kněz a matematik, astronom a znamenitý hudebník ihned vybrán - pro Čínu. Dne 13. března Léta Páně 1716 se odebralo nás čtrnáct jezuitů v městě Lisabonu v zemi portugalské na loď Svatou Annu (...) Dne 14. března jsme vyrazili. Všichni až na mne zaplatili hned toho dne moři žaludeční daň... Na své cestě z Portugalska toho Karel Slavíček zažil dost... Dne 30. srpna jsme po čtyřiadvaceti nedělích, jednom dni a dvanácti hodinách, bez zajížďky a bez vystoupení na břeh s pomocí Boží dospěli do cíle své plavby na den svaté Růženy. Konečně přistání. Čínské půdy se jejich nohy dotkly v Kantonu.

JOSEF VESELÝ