číslo 14
vychází 29. 3. 2005

Názory, komentáře

TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Není nad sebechválu

Nova nás baví. Od prvního dubna se budeme opravdu mít, jen považte: krásná kotelnice se vrátí z mateřské a bude znovu milionářská soutěž! Hádám, že kdyby někdo před takovými patnácti lety řekl Ondřejovi Hejmovi, že jednoho dne se stane moderátorem televizní soutěže a ještě na ni bude dělat přihlouplé upoutávky, asi by si zaťukal na čelo a označil prognostika za blba. Parodie na kotelnické promo ho jen posunula v žebříčku trapnosti o stupínek výš.

Když už píšu o upoutávkách (módním výrazem self-promo), nemohu se nezmínit o nejnovějším trendu České televize v pořadu Dobré ráno. Zatímco v minulosti si redaktoři a moderátoři vymýšleli otázky pro každodenní diváckou soutěž sami a většinou to bylo vtipné, nyní jim (zdá se) udílí tyto otázky vyšší moc a většinou je to hloupé. Pryč je hravost a pestrost, nad odpovědí teď není třeba přemýšlet, stačí jen znát televizní program, abychom věděli, kdo dnes večer bude hostem Banánových rybiček. Zajímalo by mě, zda si opravdu někdo myslí, že tenhle trik zvýší celkovou sledovanost ČT...

Kdyby to ale přece jen nevyšlo, má Dobré ráno, věrno svému názvu, v záloze diváckou bombu: aby se nám dobře vstávalo, budeme mluvit o vraždě. Co na tom, že o případu surového útoku na sedmnáctiletou studentku se předchozí večer věnoval pořad Reportéři ČT? Těm, kdo to náhodou prošvihli, naservírujeme v přímém přenosu vyděšené kamarády oběti. Pokud tento zvláštní počin měl nějaký dopad, pak snad jen ten, že rodiče malých dětí se budou bát zapínat ráno televizi.

V sobotu se v Ostravě rozdávaly výroční ceny Akademie populární hudby. Akce druhdy pouťová a estrádní (většinou vypadala tak, že v hledišti a na jevišti střídaly tytéž tváře a na závěr na playback zapěla zahraniční hvězda typu Cher) oslnila svou novou podobou: šlo o ojedinělý a spontánně vyhlížející megakoncert pro skutečné publikum, hraný naživo, s vervou a radostí. Skoro to vypadalo, že účinkující nestojí o ceny zdaleka tolik jako vyřádit se na pódiu v jedinečné atmosféře. Zlatým hřebem večera pak byla skvěle vypointovaná parodie na někdejší bombasticky avízovanou účast zahraničních umělců. Když na jeviště vtrhla nejmenovaná hudební formace a muž vzdáleně podobný Radku Pastrňákovi rozbalil bizarní rokenrol hodný Leningradských kovbojů, lidem v hale trvalo hodnou chvilku, než se vzpamatovali...

JANA CIMBUROVÁ