číslo 14
vychází 29. 3. 2005

Rozhlasová publicistika

ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05, repríza ve 22.10

Rozdělený ostrov

Řekové ve vesnici Pyla hrají na terase místní kavárny oblíbenou stolní hru "tavli". Občas se někomu z nich podaří pro nezasvěceného cizince těžko pochopitelný vítězný tah, a to je pak nad kávou obzvlášť veselo. Na téhle poklidné scenérii by nebylo nic zvláštního, jenže při pohledu z terasy přes náves vidíte jen o několik desítek metrů dál jinou kavárnu. Také tam sedí úctyhodně vyhlížející místní občané nad šálky kávy, ale "tavli" nehrají. Jsou to kyperští Turci a hledí si svého.

Pyla je jedinou obcí na Kypru, kde žijí bok po boku Turci i Řekové. Nachází se v nárazníkové zóně, tedy na území, které nespadá ani pod řeckou, ani pod tureckou správu. Při příjezdu z řecké strany vás ještě před obcí zkontroluje kypersko-řecká policejní hlídka, na kopci na druhé straně vesnice je už ale vidět strážní věž s hrdě vztyčenou vlajkou severokyperské Turecké republiky.

Ve vesnici samotné na pořádek dohlížejí muži řeckého velitele civilní policie OSN. "Je tady asi pět set kyperských Turků a tisíc kyperských Řeků. Žijí velmi mírumilovně. Čas od času jim pomůžeme vyřešit nějaký problém, fungujeme tady tak trochu jako bezpečnostní ventil. Třeba když někdo vyvěsí vlajku té či oné strany, což je podle dohod z roku 1974 zakázané. Ale vcelku spolu obě komunity vycházejí velmi dobře."

Přijedete-li do Pyly přímo z Nikósie, kde mnohé ulice končí v polovině, jakoby přeťaté zátarasy oddělujícími Řeky a Turky, jen těžko vás nenapadne otázka, proč v téhle vesnici mohou žít obě komunity pohromadě, zatímco jinde to nejde. Ahmed Sachali, starosta turecké části vesnice, pro to má jedno vysvětlení: "My jsme poznali válku velmi zblízka. V roce 1974 přišli nejdřív řečtí vojáci a my Turci jsme museli odejít do nejbližší vesnice na turecké straně. Nechali jsme tady domy, peníze, domácí zvířata. Prostě všechno. Pak se změnil poměr sil, my jsme se mohli vrátit a našli jsme tady všechno tak, jak jsme to tady nechali. To museli pro změnu zase odejít Řekové a všechno tady museli nechat. Když se vrátili po čase oni, našli také své majetky nedotčené. Tehdy jsme si začali věřit, a proto si vzájemně neškodíme."

Jak ale vzápětí Ahmed Sachali dodává, mírumilovné soužití Řeků a Turků v Pyle má své hranice: "Ne, žádné sňatky mezi Turky a Řeky tady nejsou. Máme oddělené školy i kavárny. Když naši turečtí chlapci skončí základní školu, jezdí do střední školy buď do Famagusty nebo do turecké Nikósie. A když chtějí na univerzitu, musí také buď do Famagusty nebo do Turecka na pevninu. A podobně řečtí chlapci mohou na střední školu v Larnace, a když chtějí na univerzitu, jezdí obvykle do Řecka. Všechno je rozdělené - jsou tady dvě komunity. My máme naši mešitu a oni svůj kostel."

Možná je tak vesnice Pyla názornou ukázkou toho, jak by mohl Kypr vypadat po sjednocení. Turci tu žijí s Řeky bok po boku, ale ne spolu. Pár metrů od sebe, ale zvlášť. Fyzicky jsou sice jejich domy pomíchané, ale jejich životy ne. Obě strany si prostě hledí svého. Snad to není mnoho, ale co se soužití obou komunit na Kypru týče, je to určitě víc, než najdete kdekoli jinde na tomto stále rozděleném ostrově.

VÍT POHANKA