číslo 14
vychází 29. 3. 2005

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 4. 4. 2005 ČT 2 - 21.25 hodin

Dobře rozvažte, jaké zvíře si pořídíte domů

Podle dávného scénáře Krzysztofa Kiešlowského, velkého polského umělce, s jehož jménem se pojí třeba proslulý Dekalog, natočil Jerzy Stuhr černobíle nasnímané podobenství Velké zvíře, tragikomedii záměrně nevzrušivou a odvíjející se v montónně se opakujících úkonech, s komickou nadsázkou jen pozvolna bobtnající. Oním velkým zvířetem je míněn zapomenutý velbloud, jehož se ujme jeden spořádaný občan, platný člen amatérského orchestru, aniž tuší, kolik tím vyvolá pohoršení.

Úřady si s jeho "domácím mazlíčkem" nevědí rady, dokonce péči o něj považují za pokus vyvyšovat se nad ostatní. Také sousedé se začínají stranit, projevujíce až nenávistné sklony. Nikdo - ani církev, od níž se hrdina zklamaně odvrací, když zaslechne z kostela kázání proti povýšenosti i ďábelskému tvoru - není schopen pochopit, proč hrdina zarputile odmítá šanci zbohatnout (ať již je to nabídka fotografa nebo filmařů natáčejících reklamu). Lidé odmítají věřit, že se o velblouda stará nezištně a bez vedlejších pohnutek. Poťouchle se jej táží, proč si nepořídil obvyklejší zvíře, které by odpovídalo polským tradicím. Tentokrát nebohý velbloud rozhodně příslovečným uchem jehly neprojde.

Stuhr, jenž si vedle režie přidělil i hlavní roli, si zvolil polohu v zásadě absurdní hříčky, která je mrazivá právě svou dokumentaristickou doslovností. Inscenační řešení i herecké ztvárnění se plně podřizuje základní významové rozvaze: i všednost může nabýt nečekaně absurdních rozměrů. A zdejší všednost prosakuje i do způsobu zdánlivě odosobněného vyprávění, které jen pasivně ilustruje jednotlivé peripetie. Ono až netečné opakování týchž motivů je zvlášť patrné ve scénách, kdy hrdina vodí svého velblouda na procházky jak po městě, tak po blízkém okolí.

Stuhr zvolil téměř nehnutý výraz obličeje, do něhož jen málokdy pronikne náznak nespokojenosti, když se vyrovnává s nepřízní svého okolí. Muž se poznenáhlu vzdává původně vášnivého vysvětlování a obhajování, mlčky a nehnutě přijímá výhrady, které každým dnem sílí, a paličatě se věnuje svým běžným, každodenním činnostem. V jeho osudu se nezastírá inspirace absurditami z časů již přece jen odvátých, ale Stuhr upozorňuje, že lidská malost může vzplát kdykoli a kdekoli.

JAN JAROŠ

Úterý 5. 4. 2005 ČT 2 - 21.15 hodin

Putování s dinosaury

Nejobávanější ze všech dinosaurů Tyrannosaurus žil v době svrchní křídy, tedy před sedmdesáti až pětašedesáti miliony let. Vážil až pět tun, měřil do délky čtrnácti metrů a byl vysoký kolem pěti metrů. Byl masožravec, ale někteří paleontologové tvrdí, že mohl být i mrchožrout. Nálezy jeho zkamenělých pozůstatků byly objeveny v USA (Montana, Texas, Utah a Wyoming), v Kanadě (Alberta a Saskatchewan), a ve Východní Asii (Mongolsko). První poměrně kompletní kostra Tyrannosaura byla nalezena paleontologem Barnumem Brownem ve vrstvách naleziště Hell Creek v Montaně roku 1902.

Středa 6. 4. 2005 NOVA - 20.40 hodin

Slečna Drsňák

Třicetiletá agentka FBI Grace Hart je razantní, drsná a mužsky přímočará. Snad jako jediná v širokém okolí nemá doma šminky, natáčky, ani boty s podpatky. Když se kvůli její chybě zkomplikuje akce proti ruské mafii, chce ji její nadřízený McDonald vyloučit z případu teroristy, který si říká Občan a právě poslal úřadům další oznámení o chystaném útoku v podobě hádanky. Přesto je to právě Grace, kdo z hádanky vyčte, že k dalšímu útoku by mělo dojít na soutěži Miss USA, která začne za několik dnů v texaském San Antoniu. Je rozhodnuto proniknout do zákulisí soutěže a nastražit na atentátníka past. Součástí plánu je také agentka, která bude nasazena jako jedna z adeptek soutěže. Při vyhledávání v databázi agentů se však ukáže, že jedinou vhodnou adeptkou je Grace.

Režie Donald Petrie. Hrají Sandra Bullock, Michael Caine, Candice Bergen, Benjamin Bratt, Ernie Hudson, William Shatner a další. 

Čtvrtek 7. 4. 2005 ČT 2 - 20.00 hodin

Lidé by si měli pomáhat

I v Rusku vznikají zajímá díla. Dojemné, výrazně apelativní melodrama Babka, které upozorňuje na necitelnost dětí a vnuků vůči zestárlým (pra)rodičům, natočila Lidija Bobrovová. Hrdinkou je submisivní, tichá babička Tosja, která se obětavě starala o své blízké, vychovala tři děti, dokonce prodala domek, aby je mohla podělit. Přesto se ocitá v obtížné životní situaci: náhle není nikdo, kdo by byl ochoten se jí ujmout a poskytnout ubytování. Zejména muži se vyznačují necitelností: obhroublý zeť, u něhož dosud žila, ji odmítne, protože si chce konečně užívat, a ne se starat o starého člověka; synovec propadl alkoholu a chová se agresivně; další muž je nerudný a přehlíživý zbohatlík, jenž stařence zazlívá, že mu předala jen třetinu peněz, a nikoli polovinu, jak vyžadoval.

Vyprávění se lomí do dvou částí: v té první až pohádkově laskavá hrdinka přebývá u své podnikavější sestry v odlehlé vesnici, ale poté, co si sestra zlomí nohu, pro stařenku započíná bezcílné putování od jednoho příbuzného k druhému. Téměř všude zůstávají dveře zavřeny, naráží na odmítnutí - až poslední rodina, sama žijící v podnájmu a bez jakýchkoli existenčních jistot (její dům v Čečensku se proměnil v hromadu sutin) se jí ujme. A vyprávění pozvolna směřuje ke znábožnělé vizi samovolného zázraku.

Režisérka se vyhýbá ostrým kontrastům, dokonce lze tvrdit, že zvláště vylíčení vesnického prostředí je svým způsobem selankovité. Tamější lidé se smířili se svými mizivými vyhlídkami vymanit se z celoživotní mizérie. Pro soudobou ruskou společnost Bobrovová diagnostikuje jako základní vadu sobectví a lhostejnost. Lidé nejsou schopni pochopit babiččinu povahu, příznačná je výsměšná reakce na zjištění, že celý svůj život tvrdě pracovala. Přitom svůj úděl nepociťuje jako křivdu, je vděčna za každé dobrodiní, kterého se jí dostane.

Nakonec není nejdůležitější titulní hrdinka (Nina Šubinová ji vtiskla mlčenlivou usměvavost, jako kdyby nechtěla zbytečně upozorňovat na její vyrovnanost i moudrost), ale situace, jimiž prochází. Na babičce nepozorujeme nějaká vnitřní hnutí, bez odporu a trpělivě čeká na svůj další osud - naopak skrze vztah k ní se odhalují lidé, kteří jí odmítají pomoci. Ona svou cestou křížovou prochází jakoby nedotčena, podobna zestárlé Panně Marii; pokud může, bez váhání pomůže, aniž by za to cokoli očekávala.

Babka je film zajisté slzopudný, chce působit především skrze city. Ale není to bezuzdný kýč. Navazuje na linii děl jako Moskva slzám nevěří. Režisérka jistě nevytvořila převratné dílo, avšak síla výzvy, abychom byli navzájem vstřícnější a laskavější, musí oslovit každého aspoň trochu vnímavého člověka.

(jš)

Pátek 8. 4. 2005 PRIMA - 19.55 hodin

Bláznivá dovolená v Las Vegas

Clarkovi Griswoldovi se po letech konečně podařilo dotáhnout do vítězného konce svůj projekt konzervace potravin. A tak se stalo, že v létě 1997 mezi nablýskaná kasina v Las Vegas vtrhla klasická americká rodinka a s chutí začala tropit zmatky a rozruch. Clark se pustil do systematického vyprazdňování kapes, peněženky i bankovního konta v hernách, jeho manželka Ellen do randění se svým idolem a jejich skorodospělí potomci po obojím zatím jen smutně toužili. Do chaosu se ještě přidal destruktivní element strýčka Eddieho a jeho zmagořené rodiny, žijící mezi hady a škorpiony na pouštní parcele, kde vláda testovala vodíkové bomby. Zkrátka dovolená jako řemen.

Režie Stephen Kessler. Hrají Chevy Chase, Beverly D´Angelová, Randy Quaid, Ethan Embry, Marisol Nicholsová, Miriam Flynnová a další.

Sobota 9. 4. 2005 ČT 1 - 21.05 hodin

Podzim v New Yorku

V příběhu, situovaném do newyorských lokalit jednoho nevlídného podzimu a přelomu roku, vypráví o lásce osmačtyřicetiletého protřelého svůdníka, majitele vyhlášené newyorské restaurace, a dvaadvacetileté křehké návrhářky klobouků Charlotte. Will poprvé tmavovlasou dívku osloví při oslavě narozenin v restauraci, když zjistí, že je dcerou jedné z dávných lásek. Jako výtvarnici ji požádá o vytvoření módního klobouku pro přítelkyni a udělá tím dívce nesmírnou radost. Nedávno se právě rozešel se svou poslední láskou. Charlotte je nejprve pro něj jen "úlovkem", ale pak je zaskočen hloubkou dívčina citu a brání se novému a dosud nepoznanému prožitku. Netuší ovšem, že Charlotte je křehčí bytost, než se na první pohled zdálo.

Neděle 10. 4. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Vítězství v televizi i na filmové přehlídce

Televizní film režiséra Viktora Polesného Vítězství je jedním z důkazů obnovené spolupráce České televize a Febiofestu, potažmo Febia. Snímek, který Česká televize uvede v neděli v hlavním vysílacím čase, bude mít o několik dní dříve předpremiéru na velkém plátně. Nestává se každý den, aby byla televizní díla uváděna v kinech, možnost zhlédnout tento snímek (a spolu s ním i několik dalších) na plátně je tedy jistě lákavá a zajímavá, obzvláště, když diváci budou zanedlouho moci srovnat celkové vyznění filmu na plátně a v televizi.

Scénář ke snímku Vítězství napsal Antonín Máša, jeden z našich nejvýznamnějších filmařů, svého času i spolutvůrce slavné nové vlny. Bohužel, Vítězství je jeho posledním scénáristickým dílem. Při jeho psaní se nechal inspirovat románem Josepha Conrada, původem Poláka, který ovšem do dějin vstoupil coby spisovatel anglický.

Kniha se odehrává v Indonésii na počátku minulého století; zpracovává však téma natolik platné, že scenárista neodolal a látku přesadil do tuzemské současnosti. Protagonistou je inženýr Hejský, úspěšný muž v nejlepších letech, jenž v kterémsi českém městečku likviduje firmu po svém společníkovi, kterého našla policie rozstříleného. Proslýchá se, že gangsteři hledali smaragdy. O nich Hejský nic neví, zaplete se ale do jiného příběhu. Zavítá totiž do nočního klubu, kde spatří účinkovat dívku, Ukrajinku, drženou tam, jak se mu zdá, asi násilím. Tady začíná napínavý příběh plný napětí, zvratů a ovšem i lásky.

Mášův scénář upravil, a to ještě ve spolupráci s autorem, režisér Viktor Polesný. Sám se ujal i režie snímku, bohužel už několik let po smrti Antonína Máši. Do hlavní ženské role obsadil rodilou Ukrajinku Ivanu Iljenkovou. Ta pochází z umělecké rodiny, jejímiž členy jsou i filmaři. Sama je baletkou a pravidelně okouší i prkna Národního divadla. Za kamerou stál Josef Špelda, o střih se postarala Lenka Polesná, autorem hudby je známý jazzový skladatel a pianista Emil Viklický, který ovšem není nováčkem ani ve filmové branži.

TOMÁŠ PILÁT