číslo 15
vychází 4. 4. 2005

Rozhlasová publicistika

ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05, repríza ve 22.10

Laponsko tradiční i moderní

Laponsko leží v Evropě i daleko od ní. Než sem dojedete, stihnete se několikrát oholit a hodně unavit. A k tomu, abyste si mohli pobyt v nejsevernějších evropských šířkách dobře užít, musíte hodně rychle zapomenout na to, že stejně dlouhá jízda vás čeká ještě při zpáteční cestě.

Ačkoli Laponsko právě nehýří různorodostí a nedýchá na návštěvníky vlídností, bez půvabu určitě není. Kde jinde lze poznávat přírodu pomocí spřežení taženého soby? Kolik dalších koutů kontinentu v létě nabízí romantiku v podobě půlnočního slunce? A osvětluje snad úchvatná klenba polární záře v zimě uličky staré Prahy, pařížské kavárničky, horská střediska v Alpách nebo gondoly v Benátkách?

Laponců žije na rozsáhlém území pokrývajícím sever Norska, Švédska, Finska a evropské části Ruska jen na 40 000. Jsou lidmi přírody a zdejší klimatické podmínky dobře zvládají, třebaže svou drobnou tělesnou konstrukcí působí spíše nenápadně než atleticky.

Chovají soby, ale nikdy vám neprozradí, jak početná stáda vlastně mají. Ptát se na takové věci je podle nich neslušné - tu odpověď jako by se ostatně všichni naučili ze společného slabikáře. Zní asi takto: "Ptám se snad já vás, kolik peněz máte na bankovním účtu?" Jako kdyby hned každého podezřívali, že je agentem daňového úřadu.

Cizím návštěvníkům při svých svátcích Laponci rádi ukazují staromilskou tvář - zpívají své písně zvané joiky a předvádějí typické zdobené, avšak zároveň velmi praktické kroje. Nabídnou i speciality připravené ze sobího masa a působí tak dojmem, jako kdyby stále žili mimo čas a prostor. K nejznámějším akcím tohoto druhu patří velké laponské trhy v severošvédském Jokkmokku, které se konají dvakrát do roka - v únoru a v srpnu. K dostání jsou na nich rozmanité ručně zdobené výrobky: nože, misky nebo sošky vyřezávané ze sobích parohů. Do kolonky tradic patří i zvláštní laponský kalendář, který dělí rok nikoli na čtyři, ale hned na osm ročních období. Každé z nich má přitom co do činění s chovem sobů. Začíná se dubnem, kdy zima přechází v jaro, a dál se pak připomíná, kdy rozmrzají či naopak zamrzají pastviny a kdy nastal čas pro sobí zabíjačky.

Nicméně i do Laponska již dávno dorazila moderní doba, což poznáte buď podle internetu nebo podle zvonění mobilních telefonů v kapsách pestrobarevných krojů. Jakkoli smutně to může znít, psí spřežení už mají skutečně většinou jen pro turisty, protože sněžný skútr je sněžný skútr a i soby lze jednodušeji opatrovat s vysílačkami, a dokonce i s helikoptérami. Nejvýraznějším dokladem proměny Laponska je severošvédská Kiruna, asi tři sta kilometrů za polárním kruhem. Z osmašedesáté rovnoběžky a z bezprostřední blízkosti sobích stád tu ze základny jménem Esrange vystřelují rakety a stratosférické balony.

Ve chvíli, kdy jsem se pokoušel základnu Esrange nafilmovat, mi v minus pětatřiceti stupních několikrát zamrzla kamera. Příroda jako kdyby připomněla, že přes všechen vědecký pokrok tu stále vládne ona. Alespoň než ledy roztají a než se rozběhne normální život plný vagónů železné rudy, daňových přiznání a inzerátů pro přilákání turistů pro nadcházející léto a příští zimu. Tedy plný toho, co tyto polární kraje - odlehlosti navzdory - stále víc a víc přibližuje zbytku evropského kontinentu.

TOMÁŠ SNIEGOŇ