číslo 15
vychází 4. 4. 2005

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 11. 4. 2005 ČT 2 - 21.30 hodin

I muž zákona se musí vyrovnávat s nástrahami

Přední polský herec Jerzy Stuhr se úspěšně zařadil i mezi režiséry. Již jsme viděli Velké zvíře, nyní následuje Týden ze života muže. Vypráví o zaběhnutém, stereotypním životě úspěšného prokurátora Adama (opět si ho zahrál sám režisér), jehož postoje ovlivní řada událostí, které jej přimějí přehodnotit dosavadní jistoty. Rozchází se svou milenkou, řeší dilema, zda peníze věnovat na léčení své nemocné matky nebo na koupení domu, váhá, zda má adoptovat ohluchlé dítě, zamýšlí pomoci příteli ze sboru, jenž trpí psychickou poruchou. Trhliny narušují i jeho dosud bezdětné manželství, jakkoli navenek spokojené.

Zvolená poetika zřetelně odkazuje na psychologizující zamyšlení Stuhrova velkého vzoru Krzysztofa Kiešlowského, avšak na rozdíl od něho postupuje spíše mechanicky, postrádá schopnost se stejnou silou oslovit a ve zdánlivé banalitě odhalit nečekané významové plochy. Snad nejlépe se tato reflexe odráží v osudu psychicky nemocného člověka, který není schopen absolvovat zkoušky sboru, ale při jeho vystoupení v chrámovém prostoru se rozezpívá sám v davu mezi ostatními věřícími.

Film zdůrazňuje zavedený pořádek motivickým členěním jednotlivých dnů - podobně jako ve slavném americkém filmu All That Jazz také zde nacházíme opakování týchž úkonů: každý den začíná Adamovým pobytem v bazénu a krátkou průpovídkou, když se vypne nad hladinu, poté následuje řeč při soudním přelíčení, opakují se rovněž zkoušky sboru. Ale větší dosah získají události neočekávatelné. Jejich rozvržení dokonce vyhlíží, jako kdyby právě ony zahltily veškeré Adamovo bytí a vše ostatní tvořilo jen nepatrnou součást.

Vůči tomuto skromnému filmu lze jistě vznášet všelijaké výhrady, avšak snaha postihnout všední dny svého hrdiny, dotknout se polské mentality jej pozitivně vymezuje vůči zábavným hloupůstkám, jimiž je televizní obrazovka zahlcována.

(jš)

Úterý 12. 4. 2005 ČT 1 - 21.20 hodin

Putování s dinosaury

Tyrannosaurus vzbuzuje respekt už svým jménem. Byl největším zástupcem masožravých dinosaurů známých jako teropodi. Byl to ohromný dravec pohybující se na dvou masivních tříprstých nohách (které se svojí stavbou podobaly ptákům), se silným ocasem, velkou lebkou a v poměru k obrovskému tělu nápadně drobnými předními končetinami. Jeho hlavní zbraní byla tlama s čelistmi dlouhými 120 centimetrů, kterou dokázal rozevřít jeden metr. Zahnutými pilovitými zuby, které byly delší než mužská dlaň, dokázal prokousnout tělní dutinu své kořisti předtím, než začal trhat maso. Tyrannosaurus neuměl žvýkat, potravu hltal v celku. Dokázal do sebe hodit sousto o sedmdesáti kilogramech.

Středa 13. 4. 2005 ČT 2 - 15.50 hodin

Zbraně 2. světové války

Pětidílný dokument BBC připomíná zbraně, které byly na různých stranách konfliktu používány ve 2. světové válce. První díl patří tankům, kulometům a samopalům. Britové vynalezli a použili tank jako první v období Velké války. V dalším světovém konfliktu přinášely zpočátku úspěch pancéře spíše nacistickým agresorům. Nakonec ale lehčí a jednodušší sovětské a americké tanky zdolaly německé pancéřové formace svou početní převahou. Zbraň, která navždy změnila způsob válčení, byla vynalezena v roce 1885. Na bojištích 1. světové války kosily kulomety tisíce mužů, později se staly běžnou součástí i tanků a letadel. Ve 2. světové válce došlo k dalšímu "historickému kroku" - pěchota začala používat vedle těžkých a lehkých kulometů i samopaly: Schmeissery, Stenguny, PPŠ 41... A objevila se i nová zbraň, která kombinovala přesnost s palebnou silou, německá útočná puška MP44, předchůdce dodnes používaných a "oblíbených" sovětských a amerických výrobků.

Čtvrtek 14. 4. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Jak znemožnit úspěšnou političku

Režisérka Andrea Sedláčková poznala Francii zblízka, řadu let tam pracovala - a námět pro film Musím tě svést si přivedla právě odtud. K čemu tam došlo: manžel úspěšné političky se pokusil svou ženu znemožnit důmyslně naaranžovaným milostným skandálem - jako volavka měl pomoci jeho nejlepší přítel. Sedláčková přenesla tento příběh do českého prostředí.

Na jedné straně vidíme věčně zaneprázdněnou, citově již frustrovanou ministryni (Ivana Chýlková), jíž se rozpadá rodinné zázemí, ale přesto odmítá přistoupit na rozvod, aby si politicky neuškodila. Naproti ní vystupuje slabošský, bolestínský manžel (Ivan Trojan), zkrachovalý podnikatel, chvílemi splétající podlou intriku, chvílemi žadonící o přízeň a hlavně peníze. A svérázný trojúhelník uzavírá docela okouzlující, prostořeký svůdník (Jan Kraus), v celé této partii asi nejživotněji načrtnutá figura, která pokoušení stále výrazněji vnímá jako záležitost osobní prestiže.

Z takto uspořádaného půdorysu mohlo vzejít ledasco, od psychologického dramatu o zneužitých citech až k prostořeké (tragi)komedii na téma milostných šarád; vždyť kolika nápady hýří třeba postarší, ještě černobíle nasnímaná veselohra Já, truchlivý bůh, kde zazářili pánové Kopecký a Landovský! Ale Sedláčková tápe, prolíná fraškovitě vytyčený syžet s navenek zvážnělým scénickým přístupem, neuměle hledajícím jakési existenciální hloubky a osudové okamžiky. Každá z ústředních postav postrádá vnitřní zázemí, režisérka ji buduje jen z několika vnějších znaků, někdy překvapivě fádních (zejména u Chýlkové), jindy nejspíš právě hercovou zásluhou nabývá postava přitažlivějších i sdělnějších rysů (u Krause).

Jenže leckdy se nabízející žertovná hravost jako nosný princip není využita. Rovněž politická sféra se stává pouhou nezávaznou kulisou. Režisérka jako by si nevěděla rady se zřetelnější nadsázkou, košatějším rozvinutím jednotlivých dějových linií, které stále stlačuje k prázdné exkluzivitě spoře nasvětlených nočních scén či k thrillerovým náznakům se zlověstným černým autem v pozadí.

Kritický ohlas nebyl nijak zvlášť příznivý. Třeba Leoš Kofroň v Rocku a popu zakončil svou recenzi slovy: "Takhle povrchně lze naši přítomnost vnímat snad jen při listování bulvárními periodiky nebo z rychlíku. Třeba na trase Paříž - Praha..."

JAN JAROŠ

Pátek 15. 4. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Hnědí chlupáči v kanadské divočině

Zvířata dominovala filmovým příběhům odjakživa, zprvu ovšem ve společenství člověka - vzájemně si pomáhali. Oblíbení byli zejména psi (viz třeba legendární Lassii), ale nechyběli ani koně, kočky, ba ani kosatka. Mimořádně oblíbené byly romantické průhledy do exotických končin (Daktari, Volání divočiny). Poznenáhlu se však prosazovalo pojetí, v němž byl lidský prvek omezen či zcela vynechán; už Walt Disney nabídl fabulované dokumenty, které sledovaly osudy svých zpravidla polidšťovaných hrdinů - i ve zvířecím světě se vyskytovali ušlechtilí jedinci a ničemové.

Jean-Jacques Annaud, proslavený tvůrce takových filmů, jako Boj o oheň nebo Jméno růže, se pokusil přiblížit existenci zvířat z pohledu jakoby jich samých. Ve snímku Medvědi (1988), nyní zařazeném do televizního vysílání, se dokonce odvážil vypodobnit i medvědí sen - tuto pozoruhodnou animovanou vsuvku natočil náš Břetislav Pojar s laskavou hravostí, která zdánlivě nemotorného chlupáče přiblížila jako bytost bezmála oduševnělou. K tématu divokých zvířat se Annaud nejnověji vrátil ve Dvou bratrech, dostupných prozatím na videu - zde vypráví o rozdělených tygřích sourozencích. Oba tituly sjednocuje tentýž motiv: lidé zde vystupují sice okrajově, ale zato s výrazně záporným posláním: chtějí lovit. Urostlé šelmy odjakživa žijící v souladu s přírodou se tak ocitají v ohrožení jen proto, že v nich kdosi vidí cennou kořist.

V Medvědech Annaud vypráví o osudech osiřelého medvíděte, které dočasný azyl nachází u obrovitého, samotářského a zprvu notně nerudného samce. Učí se vnímat a hodnotit dění kolem sebe, jako každé mládě je zvídavé i hravé. Krásně jsou vystiženy scény, kdy napodobuje svého zkušenějšího druha, tehdy prosakuje nenucený, spontánní humor. Drobné, ale skvěle vystavěné epizody - například hrátky se skákající žábou nebo ohýbání malého stromku - si jistě podmaní každého aspoň trochu citlivého diváka. A přidat lze ještě čarokrásné, podmanivé záběry drsné kanadské přírody.

Film vznikal dlouhých šest let, která svědčí o mimořádné trpělivosti všech zúčastněných. Protagonisty příběhu jsou skuteční medvědi, kteří doopravdy předvádějí vše, co na obrazovce sledujeme, s výjimkou již zmíněného snu tam nepronikne jediný animovaný záběr. Přitom medvědi rozhodně nepřipomínají nějaké otupělé cirkusové chlupatce, naopak skvěle evokují obezřetnost divokých zvířat, věřících svým instinktům.

JANA CIMBUROVÁ

Sobota 16. 4. 2005 ČT 2 - 14.30 hodin

Dokumentární cyklus o dnešním Japonsku

Japonsko jistě patří k nejzajímavějším končinám zeměkoule. Je to ostrovní stát, který díky dlouhé izolovanosti od okolního světa (císařství přerušilo styky s jinými kulturami na dvě stě let až do poloviny 19. století) tvoří pozoruhodně jednotná společnost. Už od počátků se japonská civilizace střetávala a musela vyrovnávat s destruktivními silami přírodních živlů - zemětřesením, činností sopek, vln tsunami a tajfunů. Vedle toho Japonsko nikdy neoplývalo přehršlí surovin. Přesto se tento stát stal ve 20. století jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících zón světa.

Největší japonská televizní společnost NHK připravila cyklus deseti dokumentárních filmů nazvaný Japonsko dnes, který nabízí (především zahraničním divákům) exkluzivní pohled na zemi vycházejícího slunce přelomu dvou tisíciletí. České televizi cyklus poskytlo japonské velvyslanectví v Praze (poprvé u nás byl vysílán v roce 2003). Prostřednictvím autentických lidských osudů se tak můžeme seznámit s nejrůznějšími aspekty života dnešní japonské společnosti.

Uvidíme, že i v Japonsku musí lidé čas od času změnit zaměstnání a přeškolit se na něco úplně jiného, než co uměli. Podíváme se na japonský venkov za pěstiteli nejtradičnější plodiny. Ale ani pěstování rýže není dnes zárukou existence, a tak "druhé zaměstnání" je pro místní zemědělce nutností. Autoři zkoumají i postavení japonských důchodců, vedle toho se podívají, jak jsou k aktivitě (někdy možná trochu necitlivě) připravovány děti. A z dalších témat: pěstování speciálně prořezávaných stromů pro tradiční japonské stavby, lidová řemesla, japonská móda, rozvoj průmyslu a zahraniční vlivy na život a návyky Japonců. Jinými slovy: cyklus se dá chápat jako takové dnešní Japonsko v kostce.

(top)

Neděle 17. 4. 2005 NOVA - 16.50 hodin

Ostrov hrdlořezů

Příběh se odehrává se v karibském moři roku 1668 a jeho hlavní postavou je odvážná a hrdá pirátka Morgan Adams. Ta zdědí po otci část mapy vedoucí ke zlatému pokladu, který kdysi dávno ukryl na neznámé ostrově jejich dědeček a mezi své tři syny pak rozdělil mapu, která ukazovala cestu k jeho skrýši. Není však jediná, kdo má na poklad zálusk a tak se cesta za pokladem stává smrtelně nebezpečným dobrodružstvím.

Režie Renny Harlin. Hrají Geena Davis, Matthew Modine, Frank Langella, Maury Chaykin, Patrick Malahide, Stan Shaw a další.