číslo 16
vychází 11. 4. 2005

Názory, komentáře

ZKRAJE TÝDNE

Těžké návraty

Muž v klobouku dnes nechá na pokoji Američany, ve Washingtonu se oteplilo, kvetou sakury a zatím je tu docela klid. Výborná příležitost se sbalit, sednout do letadla a zaletět si domů. Jsem v zámoří v rámci tohoto pracovního pobytu už třetí rok a jak jsem očekával, začínají mě při podobných návratech domů překvapovat a dráždit věci, které mě předtím připadaly normální. Letěl jsem spoustu hodin přes oceán, byl jsem celý rozlámaný, ale ani otupělý organismus si nemohl nevšimnout toho, co bylo zřejmé. Do letadla z Frankfurtu do Prahy se nahrnulo spoustu opálených Čechů, bylo vidět, že se vracejí z dovolené a to, že odložili sprchování a praní až na doma, bylo bohužel z jejich propocených těl také cítit. Na prázdniny letíme navonění, ale ty návraty, to je bída. Na Ruzyni bylo plno, cizinci přijížděli na Velikonoce do Prahy, změť taxikářů, plně naložených škodovek vykládajících příbuzné a do toho cestovní agenti, snažící se nahnat skupiny do přistavených autobusů před očima policistů netečně přihlížejících dopravní zácpě. Cigaretový dým, pokřikování, strkání a neomlouvání se, za kufrem přejeté nohy, to byl po Americe - musím říci - trochu šok.

Do Prahy přišlo jaro, oteplilo se, kluci a holky se dělili s důchodci o lavičky u metra. Skvělé posezení ve vydupané trávě, mezi odpadky a psími hovínky. Nechápal jsem, proč jsou tak špinavé pražské ulice, proč si lidé nemyjí auta a proč prodavač ráno vymetá špínu z krámu přes svůj obchod na chodník. Dlouho jsem tu nebyl, nesmím to vidět tak zle, říkal jsem si. Nenápadně jsem zkoumal, zda nepořádky, které vidí nově příchozí, vidí také moji známí, kteří v Praze nepřestali žít. Nejčastější odpověď na otázku, proč je město špinavé, byla ta, že ve městě byl dlouho sníh a nestačilo se to ještě uklidit. Lidé nadávali na všechno možné, hlavně že mají vládu s propojením na svět lidí od kolotočů, ale v podstatě si libovali. Zjistil jsem také, že špičkovým českým hokejistům se dokonce líbí více v Rusku než v Americe, vydělávají na východě méně, ale mají je tam raději.

Odjel jsem nakupovat na Prahu a v Průhonicích jsem si dal v jedné zahradní restauraci kafe. Arogantního číšníka bych nejraději přizabil po prvních pěti minutách, ale znuděné odbarvené blondýny, které tam doprovázely ještě znuděnější a nafoukanější majitele na stole významně položených klíčů od luxusních vozů, to nevzrušovalo. A pak jsem přišel do rádia. Před polednem, dvacet minut před otevřením jídelny, tam už lidé v pracovní době stáli frontu na oběd. Nechápal jsem, proč jim někdo nedá místo předkrmu výpověď.

MIROSLAV KONVALINA

zpravodaj Českého rozhlasu ve Washingtonu