číslo 16
vychází 11. 4. 2005

Rozhlasová publicistika

ROZHLASOVÁ ZÁBAVA

Pátek 22. dubna, Český rozhlas 2 - Praha, 20.06 hodin

Když je na co vzpomínat...

V současnosti vládne kult mládí. Už třicátníci se začínají hroutit z toho, jak čas ubíhá, jak stárnou, jak jim mládí mizí mezi prsty. My, co už dospívání máme léta za sebou, zase vzpomínáme, jak jsme toužili být kdysi starší, odpovědní, dospělí. Inu, člověk vždycky chce mít právě to, co zrovna nemá. S věkem stejně nic nenaděláte, je nutné se s ním vyrovnat, smířit, nebo ještě lépe - žít tak, jak nám to vyhovuje, a o běžící léta se nestarat. Každý věk, stejně jako každá roční doba, přináší něco hezkého. Byť někdy se nám může zdát těžké to hezké vypátrat.

Rozhodně teprve v určitém životním údobí se dá vzpomínat pořádně a do hloubky. Když už je opravdu na co.

Sešli jsme se už po druhé s obyvateli Domova seniorů na Novovysočanské ulici v Praze 9. Jeden dům a v něm tolik nejrůznějších osudů.

Na návštěvu je vhodné přijít s dárkem. Tím naším byla přítomnost Pavlíny Filipovské. Jak je to dávno, kdy její písnička Včera neděle byla zněla éterem jako nejnovější šlágr? Pro ty nejmladší dávná minulost, snad srovnatelná s husitstvím. Pro obyvatele Domova seniorů to je nedávno.

Pavlína Filipovská na návštěvě nejen zazpívala, ale především vyprávěla. O tom, jak kdysi společně se Semaforem začínala, jak díky tatínkovi docela důvěrně znala mnohé slavné herce Národního divadla a dokonce s nimi i ledacos zažila. Jak díky televizním Dostaveníčkům spolupracovala s Milošem Kopeckým, Jiřím Sovákem, Vladimírem Menšíkem. Co jméno, to zážitek, příhoda, milá vzpomínka.

A představte si, že její vůbec nejstarší vzpomínka je na - krávu. To o prázdninách v Chrástu u Plzně ji jako úplně malinkou posadil tatínek na ono veliké zvíře. Pro Pavlínu to byl tak krásný zážitek, že na to dodnes vzpomíná a dokonce říká: "Nejen z hřbetu koně, ale i z hřbetu krávy je svět nejkrásnější."

Není divu, že jsme se v Domově seniorů bavili a smáli. Doufáme, že když si záznam z naší návštěvy poslechnete, budete se bavit také. A snad vám to dá i chuť a sílu žít tak, aby jednou bylo na co vzpomínat.

VLADIMÍR BERNÁŠEK