číslo 16
vychází 11. 4. 2005

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 18. 4. 2005 ČT 2 - 20.00 hodin

V podzemí Třetí říše

Na konci druhé světové války objevili Spojenci na různých místech Německa množství podzemních chodeb a tunelů. Byly součástí obrovských areálů, které nacisté nestihli dokončit. Vstoupit dnes do zbytků těchto tajemných tunelů je spojeno s určitým rizikem. Před šedesáti lety se je spojenecké bombardéry pokoušely zničit pomocí speciálních bomb. Ale Hitlerův velitelský bunkr, který byl součástí jeho horského sídla v Obersalzbergu, odolal i bombardování. Podzemní bunkry se po válce staly velkou atrakcí. Tady měl Hitler přežít nejen bombardování ale i pád své říše.

Úterý 19. 4. 2005 PRIMA - 22.20 hodin

Operace Boeing 747

Plukovník John Sykes čeká ve vazbě na vojenský soud, protože vydal své jednotce rozkaz k útoku na vesnici, kde zahynula spousta civilistů. John svůj čin obhajuje jako akt spravedlnosti (ve vesnici pašeráci mučili čtyři zajaté piloty). Kvůli členům své jednotky přistupuje na kompromis - je ochoten přiznat svou vinu, pokud jeho kamarádi nebudou odsouzeni a pokud jim po propuštění z armády bude přiznáno odstupné. Jemu osobně prokurátor přislíbí, že místo 25 let až doživotí ve vojenském vězení dostane deset let ve vězení se střední ostrahou. Ale soud dopadne jinak.

Režie Ed Raymond. Hrají Ice-T, Cyril O´Reilly, Kim Ojaová, Steve Hytner, Gil Gerard, Glynn Turman, Mary Elizabeth McGlynnová, Alex Cord a další. 

Středa 20. 4. 2005 ČT 2 - 20.00 hodin

Švýcarský chladný ráj

V rámci cyklu Evropský film vysílá Česká televize snímek Bernarda Šafaříka Chladný ráj z roku 1986. Natočen byl ve Švýcarsku (kam Šafařík emigroval v roce 1968) a reaguje na ne zcela přátelské chování švýcarských úřadů k uprchlíkům (podrobněji v článku na jiném místě této stránky). B. Šafaříkovi jsme před uvedením filmu položili několik otázek.

Zažíval jste něco podobného, jako hrdinové filmu?
Zaplať pánbůh ne, moje situace byla jiná. Já jsem do Švýcarska přišel v roce 1968, ještě před velkou vlnou emigrantů. V té době byli ještě Švýcaři k emigrantům přívětiví.

Kdy se to změnilo?
Na přelomu 70. a 80. let. Do politiky se tu dostávali "osmašedesátníci", většinou velmi levicového smýšlení. V uprchlících z východu viděli zrádce komunismu, který obdivovali, aniž by ho znali.

Jak film Chladný ráj vznikal?
Inspiroval mě novinový článek, který líčil rozdělení dvou milenců, uprchlíků. S Jaroslavem Vejvodou jsme začali psát scénář - příběh dvou mladých lidí: jihoameričanky a člověka z východu, v podstatě Čecha (nebo to může být Polák). Ti přijdou do Švýcarska pro azyl a dostanou se mezi mlýnské kameny azylového řízení.

U některých oficiálních míst jste pak měl s filmem problémy...
Ve Švýcarsku se na něj někteří dívali jako na kálení do vlastního hnízda. Dokonce se po domácnostech rozdávaly letáky proti tomuto snímku. Věc se dostala i do parlamentu: ministr vnitra se musel zodpovídat z toho, proč natáčení snímku pomáhalo město Basilej, když ve filmu vystupují "nehodní" policisté. Další věcí bylo, že Chladný ráj vysílala televize v hlavním vysílacím čase. Komise spolkového parlamentu pak řešila, jestli tím nebyla porušena koncese.

Jak vás tyto tahanice zasáhly osobně?
Díky filmu jsem získal mnoho obdivovatelů, ale také hodně nepřátel. To se pak projevilo například při žádostech o granty na další filmy.

Jak se na vyznění filmu díváte dnes?
Tenkrát jsem si myslel, že dělám něco omezeně aktuálního, že natáčím o přechodné záležitosti, která bude za pár měsíců passé. Nenapadlo mě, že tento "malý film" se bude dodnes promítat a že bude mít stále svou aktuálnost. Netušil jsem, že se dodnes budou mnohé země chovat k uprchlíkům špatně a už vůbec jsem netušil, že se tak bude chovat k běžencům moje vlast, tedy Česká republika. Chladný ráj je stále, bohužel, velmi aktuální i u nás.

TOMAŠ PILÁT

Čtvrtek 21. 4. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Hledání vztahu k sobě i svým bližním

O novém českém filmu Příběhy obyčejného šílenství, nyní uváděném v kinech, se občas tvrdívá, že slučuje dvě předchozí režisérova díla - jednak Knoflíkáře, jednak Samotáře. Ty ovšem Petr Zelenka nerežíroval, k nim napsal toliko scénář. Jeho podíl na konečném výsledku je ovšem nepřehlédnutelný, neboť David Ondříček, jenž se ujal realizace, Zelenkovu předlohu respektoval, byť ji domýšlel po svém.

Samotáři vznikli před šesti lety a řadí se do vlny filmů, které se věnují dospívající mládeži, jejímu tápání i bezradnostem při hledání svého místa. Autoři si vybírají hrdiny často svérázné, podivné a nakládají s nimi dosti svévolně, avšak do bezstarostné juchavosti dejme tomu takových Snowboarďáků mají daleko. Film v tragikomickém náhledu, jednou groteskně bizarním, jindy ponuře, obhlíží milostné vztahy, hledání vlastní identity. Obšírnou galerii rozličně modelovaných postaviček načrtává v širokém žánrovém rozptylu - od bohorovného cynismu dealera drog přes různě vykolejené psychiky až k soucitně vstřícnému postoji makedonské dívky.

Jednotliví protagonisté, ačkoli každý zápolí s osaměním v neopětovaných citech i s často selhávajícím svědomím, se přitom vymykají z hodnotících schémat - režisérův postoj zůstává rezervovaný, snaží se u každého hledat světlé stránky, zejména schopnost větší či menší sebereflexe, ať již autoři vkládají do konečného vyznění soucit či groteskno. Nakonec nachází vlastně pro každého pochopení, soucítíme s jeho stavem a potížemi. Každý se jakoby obklopuje jistým krunýřem, jímž chrání své zranitelné nitro, a jen zřídká dává najevo své rozpoložení, jako v případě rozhlasového moderátora, jenž se do éteru svěřuje. Jakýmsi prubířským kamenem se stává schopnost opětovat lásku - kdo rozsoudí, zda je to banální?

V konečném tvaru jako by střetávaly dva koncepční přístupy: Zelenkův smysl pro nadsázku (stačí si vybavit přítomnost zvídavých japonských turistů v "průměrné české rodině"), pro svérázné figurky srovnatelné s hrdiny Knoflíkářů, pro rozmluvy směšné svou banalitou, opakováním frází na jedné straně a naproti tomu Ondříčkova snaha vnést stylizující, až jakýsi halucinační rozměr do inscenační složky, opájet se obdobnou "zhuleností" jako jedna z postav, která s překvapením zjišťuje, že dění kolem sebe vnímá v jakémsi mlžném oparu, skrze nějž probleskují výpadky paměti. Takovému obluzení se ochotně přizpůsobují i herci, jejichž mnohé průpovídky (třeba o poznání národní hymny) vstoupily do diváckého povědomí: Ivan Trojan, Jiří Macháček, Saša Rašilov, Labina Mitevska, Jitka Schneiderová, Mikuláš Křen...

JAN JAROŠ

Pátek 22. 4. 2005 PRIMA - 19.55 hodin

Den nezávislosti

Komunikační systémy obranného systému země zachytily signály neznámého původu. Brzy nato je zjištěno, že se k zemi blíží velké množství obrovských objektů a hrozí jejich srážka s planetou. Nejprve se vědci domnívají, že jde o meteority, později však dojde k překvapivému odhalení: k zemi se blíží gigantické kosmické lodě, pilotované záhadnými mimozemskými tvory. Je tedy podniknut neúspěšný pokus o navázání spojení s mimozemšťany. Mezitím David Levinson, bývalý vědec, zjistí, že se mimozemšťani chystají napadnout planetu - v posledních dnech totiž strategicky rozmístili své lodě nad všemi nejdůležitějšími body pozemské civilizace.

Režie Roland Emmerich. Hrají Bill Pullman, Mary McDonnellová, Jeff Goldblum, Judd Hirsch, Margaret Colinová, Will Smith, Vivica A. Foxová, Randy Quaid a další. 

Sobota 23. 4. 2005 ČT 1 - 21.05 hodin

Opravdu přistál na Zemi mimozemšťan?

Řada filmů založila svůj věhlas na tom, že se pokoušela zhmotnit bludy ovládané vnímání svých hrdinů. A divák byl vědomě maten a udržován v nejistotě, protože ne vždy dokázal včas rozpoznat, čemu vlastně přihlíží. Tak byly už před čtyřmi desetiletími pojednány například ženské hrdinky ve filmech Hnus a Rosemary má děťátko, z nejnovějších položek připomeňme aspoň nedávno odvysílanou Čistou duši, kde protagonistu sužovaly návaly stihomamu. Nyní spatříme další snímek podobného ražení, Svět podle Prota.

Na psychiatrickém oddělení se ocitne muž bez dokladů (Kevin Spacey), jenž o sobě tvrdí, že pochází z vesmíru a že na Zemi přicestoval na světelném paprsku. Ošetřujícího lékaře (Jeff Bridges) sice znepokojí, že pacientovy výpovědi mají určitou, byť jakkoli podivnou logiku, že ovlivňuje ostatní chovance, a domnívá se, že po nějakém utrpěném šoku vymazal celou svou minulost a uchýlil se k převzetí nové, "bezpečnější" identity. Vytrvale pátrá po mužově minulosti, z drobných náznaků, z náhodně zajištěných předmětů (například tužky) vyvozuje střípky dávných událostí. Ale přesto nemůže přehlédnout, že je stále méně zjevné, kdo koho vlastně léčí.

Záhadný muž totiž vykazuje nepopiratelné léčebné pokroky, daří se mu zdánlivě beznadějná psychická postižení usměrňovat k optimističtější prognóze, i samotného lékaře, jenž trpí rozpadlým rodinným zázemím, se snaží přivést k pochopení příčin i nápravě. Právě nejistota ohledně hrdinovy skutečné identity, věčně kolísající mezi utvrzením a pochybnostmi, vytváří základní rozměr vyprávění. Režisér Iain Softley, jenž se inspiroval sci-fi romány Gene Brewera, se totiž obešel bez výpravných efektů, nestraší nějakými příšerkami, spoléhá na sugestivně rozehraný komorní příběh, který se opírá o trefně napsané dialogy. Právě obratné žonglování s nejednoznačností filmu zajišťuje působivost, která jistě nezeslábne ani na televizní obrazovce.

JAN JAROŠ

Neděle 24. 4. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Žil jsem s cizinkou

Televizní film, jehož scénář režisér Dušan Klein volně zpracoval podle stejnojmenného románu Emila Vachka z r. 1938. Děj románu Žil jsem s cizinkou se odehrává koncem dvacátých let minulého století. Hlavním hrdinou je postarší, dobře situovaný muž, Karel Sahula. Do jeho idylicky spořádaného úřednického života neblaze zasáhnou anonymní dopisy, upozorňující na nevěru jeho mladší krásné ženy Jiřiny. Všechny tužby a sny jsou pryč, pro Sahulu nastává období niterného trápení a bolesti. Po Jiřinině smrti se Sahula usilovně snaží odhalit motivy jejího počínání. Posléze seznává, že svůj život promarnil s cizinkou.

Hlavní role Viktor Preiss a Vilma Cibulková.