číslo 16
vychází 11. 4. 2005

Televize
a film

FILM

Skřítkovská dovádění jsou bez koncovky

Tomáš Vorel se srdnatě vydal na cestu grotesky, přesněji - vrací se přibližně tam, odkud s Pražskou pětkou, zejména s povídkou Výlet na Karlštejn, kdysi nadějně vyšel. Do svého nového filmu Skřítek, k němuž napsal i scénář, "dosadil" tajemného skřeta z oné povídky, přizval osvědčený manželský pár z filmu Cesta z města a zabydlel děj dalšími postavami a figurkami. Pokud možno tak, aby takřka každá generace, dokonce i četné socioprofesionální skupiny, v něm našly sobě podobné. Tedy typický film "pro celou rodinu". Vorel vše postavil na komediálních situacích, k nimž, jak víme od Chaplina a jiných velmistrů němé éry, řeči netřeba. Však také tvůrce svým hrdinům řeč odebral; nechává je těkat, rejdit, konat, vyjadřovat se citoslovci, skřeky a dalšími zvuky a ovšem pohyby a gesty. Příběh i jeho mravní poslání jsou ostatně snadno pochopitelné i bez dialogů. Sledujeme poněkud bezradné přežívání rodiny ve víru velkoměsta, kde otec (Bolek Polívka) v masokombinátu podlehne svůdné řeznici a matka (Eva Holubová) se z toho, ale patrně i z hektického provozu hypermarketu, kde pracuje jako pokladní, zblázní. Syn v teenagerském věku je rebel hodný svého věku a navíc neumí odolávat vábení lákavých městských nástrah, malá dcera utíká před školními potížemi - jak jinak - do světa fantazie.

První třetina filmu působí vskutku svěže, expozice je nápaditá a svižná, gagy k popukání, triky nečekaně vtipné, mravní naučení se nesměle klube. Zdá se, že nic nebrání dobré zábavě. Jenže, bohužel, po čase tempo polevuje, situace už nejsou tak nečekané a tudíž působivé, tušíme, jak to bude dál; a taky mravní naučení z filmu najednou až nepříjemně trčí jako poslání ze staré neumělé veršovánky. Zjišťujeme, že se bavíme méně, než se na diváky grotesky sluší, a že nás už moc nebere plakátově hlučné (byť bezeslovné) odsuzování "konzumní" společnosti a macdonaldovského životního stylu. Dokonce i ty zvuky vyluzované z úst hrdinů, které původně zněly docela fajn, ke konci už spíš unavují. Dobrých gagů ubývá, vtipu rovněž. Jako by se unavil i režisér a vytrvalostní běh, jehož rytmus si určil sám, už nedokázal dotáhnout do konce. Škoda, protože potenciál na to měl - alespoň pokud jde o prvotní nápad, kreativní kameru Marka Jíchy i herecké výkony Bolka Polívky, Evy Holubové, Tomáše Vorla jnr., kteří jsou výteční až do konce.

AGÁTA PILÁTOVÁ