číslo
16 |
|
Tipy ČRo |
|
Středa 20. 4. 2005 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 12.10 hodin Všechno je jinak V pravidelných poledních populárních koncertech, nazvaných Pasticcio (jde o název používají se běžně již v klasicismu), se občas snažíme posluchače překvapit drobnostmi méně známými, byť jinde ve světě patří k evergreenům. Přesto, jak víme z ohlasu posluchačů, jsou více vítány melodie velmi známé, které provází rozhlasové vysílání už řadu desetiletí. Jedná se o trvalky populárních koncertů, avšak u nejedné z nich se zapomíná na její původ i zvláštní okolnosti jejího vzniku. Platí to i o slavných drobnostech uvedených v dnešním Pasticciu. Tak například slavná hudba brilantní předehry k opeře Wolfganga Amadea Mozarta Figarova svatba je záležitostí právě jen tohoto úvodního okamžiku. V opeře se s ní už nesetkáme. Beethovenovu klavírní drobnost Pro Elišku hraje mnoho mladých pianistů. Málokdo však ví, že jde o drobnou Bagatelu a moll, která, ač jedna ze skladatelových nejznámějších invencí, nemá své vlastní původní opusové číslo. A ne každý ví, že slavné Andante cantabile Petra Iljiče Čajkovského je vlastně volná věta jeho Prvního smyčcového kvartetu. Posluchači si ji tak oblíbili, že se uvádí zcela samostatně. Můžeme ji dokonce slyšet i v úpravě pro celý smyčcový orchestr. A světoznámou 2. Uherskou rapsodii pustil Ferenc Liszt do světa pouze v klavírní verzi. Zinstrumentoval ji jeho kolega Hector Berlioz. A u Liszta nebyla Druhá, nýbrž Dvanáctá. A tak pouze vstup Figara z Rossiniho Lazebníka sevillského a árie Violetty z 1. dějství Verdiho Traviaty zastávají jednoznačné postavení, byť v opeře pouze vyjadřují náladu a do vlastního děje zásadně nezasahují. BOHUSLAV VÍTEK |