Středa 20. 4. 2005 Český
rozhlas 3 - VLTAVA - 12.10 hodin
Všechno je jinak
V
pravidelných poledních populárních koncertech, nazvaných Pasticcio (jde o
název používají se běžně již v klasicismu), se občas snažíme posluchače
překvapit drobnostmi méně známými, byť jinde ve světě patří k evergreenům.
Přesto, jak víme z ohlasu posluchačů, jsou více vítány melodie velmi známé,
které provází rozhlasové vysílání už řadu desetiletí. Jedná se o trvalky
populárních koncertů, avšak u nejedné z nich se zapomíná na její původ i
zvláštní okolnosti jejího vzniku. Platí to i o slavných drobnostech
uvedených v dnešním Pasticciu.
Tak
například slavná hudba brilantní předehry k opeře Wolfganga Amadea Mozarta
Figarova svatba je záležitostí právě jen tohoto úvodního okamžiku. V opeře
se s ní už nesetkáme. Beethovenovu klavírní drobnost Pro Elišku hraje mnoho
mladých pianistů. Málokdo však ví, že jde o drobnou Bagatelu a moll, která,
ač jedna ze skladatelových nejznámějších invencí, nemá své vlastní původní
opusové číslo. A ne každý ví, že slavné Andante cantabile Petra Iljiče
Čajkovského je vlastně volná věta jeho Prvního smyčcového kvartetu.
Posluchači si ji tak oblíbili, že se uvádí zcela samostatně. Můžeme ji
dokonce slyšet i v úpravě pro celý smyčcový orchestr. A světoznámou 2.
Uherskou rapsodii pustil Ferenc Liszt do světa pouze v klavírní verzi.
Zinstrumentoval ji jeho kolega Hector Berlioz. A u Liszta nebyla Druhá,
nýbrž Dvanáctá. A tak pouze vstup Figara z Rossiniho Lazebníka sevillského a
árie Violetty z 1. dějství Verdiho Traviaty zastávají jednoznačné postavení,
byť v opeře pouze vyjadřují náladu a do vlastního děje zásadně nezasahují.
BOHUSLAV VÍTEK |