číslo 16
vychází 11. 4. 2005

Tipy ČRo

Neděle 24. 4. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.05
Repríza 28. dubna, ČRo 2, 14.30)

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 513

Stavitel chrámů Kilián Ignác Dienzenhofer

Kryštof Dienzenhofer sňatkem se svou první ženou Annou, vdovou po zednickém mistru, vyženil v Praze dům, který dodneška stojí. Nachází se v úzké slepé uličce za dnešní Nostickou jízdárnou. S tímto domem sousedila jezuitská zahrada. Dům nebyl velký a lze předpokládat, že Kryštof Dienzenhofer jej nejenom opravil a dobře udržoval, ale asi i rozšířil. V přízemí měl pokoj, kuchyni, spižírnu a kvelbík, byla u něj stáj pro dva koně a dvorek s vlastní studnou, v podzemí se nacházel sklípek. V prvním patře byl na stranu do ulice pokoj a vedle komora; do dvora za domem směrem k Čertovce komůrka a dva malé kvelby. Ve druhém patře, postaveném jenom nad přední částí domu do ulice, byl pokoj, komůrka a kuchyně.

Takto popsáno (popis jsme si vypůjčili z knihy Milady Vilímkové Stavitelé paláců a chrámů) nevypadá obydlí páně Dienzenhoferovo vyloženě skromně. Ve skutečnosti to však byl spíš domek než dům a žila v něm čím dál početnější rodina. Paní Anna si do manželství s Kryštofem Dienzenhoferem přivedla dva syny, manželům Dienzenhoferovým se postupně narodilo dalších pět dětí. Dcera Kateřina, synové Martin, Kilián Ignác a Jindřich a jako poslední dítě přišla na svět dceruška Marie Anna. Děti vyrůstaly na březích Čertovky, v prostředí docela přírodním na okraji Malé Strany a současně v blízkosti vznosných šlechtických paláců - Nostického a o něco vzdálenějšího Valdštejnského. Jakého vzdělání se dostalo dcerám, to pochopitelně nevíme, na vzdělání synů však otec Kryštof zřejmě nešetřil. Sám se vypracoval, jak se říká, od píky, a byl si dobře vědom toho, jakou má vzdělání cenu. Kiliánu Ignácovi (1689-1751) se dostalo studií na malostranském jezuitském gymnáziu, nějaký rok strávil studiem filosofie, zřejmě ve staroměstském Klementinu. Zednickému řemeslu se začal učit u svého otce. Nezbytnou součástí takového učení je praxe - a tu Kilián Ignác měl. A jakou! Tu nejlepší. Pomáhal při dostavbě dominikánského kostela svaté Maří Magdaleny na Malé Straně, ale učil se i na chrámu svatého Mikuláše, který byl v době, kdy dospěl do učednických let, hlavní otcovou stavbou. Jak se mu ale povedlo spojit náročné studium na latinských školách se čtyřmi učednickými lety, na to je těžké odpovědět. Kilián Ignác se ještě nadto vydal na cesty: pracoval ve Vídni, Benátkách, Miláně, Florencii, v Římě i Neapoli. Kolik let v cizině strávil, to přesně nevíme, jisté je, že se koncem roku 1715 vrátil domů a od následujícího roku pomáhal otci vést stavbu břevnovského kláštera. Právě z té doby pochází návrh východní fasády presbytáře zdejšího kostela svaté Markéty, kreslený bezpečně jeho rukou a popsaný jeho elegantním písmem. V Břevnově pracoval jako vedoucí stavby a získal si absolutní důvěru zdejšího opata. Otec Kryštof už tehdy začal churavět a vedení podniku přecházelo čím dál tím víc na syna. Kilián Ignác byl vděčným synem, který otcovu autoritu respektoval. O tom svědčí i jeho podpis s připojenými slovy: "aedilis filius". Tedy: "syn stavitele".

JOSEF VESELÝ