číslo 18
vychází 25. 4. 2005

Rozhlasová publicistika

ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05, repríza ve 22.10

Gruzínská archivní vína

Pomalu sestupujeme do sklepa jednoho z nejcennějších archivů vín v Evropě. Jsme v gruzínském městě Cinandali, ve 170 let staré vinotéce. Ty nejstarší láhve jsou až z roku 1814 - celkem dvě. Zaprášené, je na nich plíseň a pavučiny. Normálně byste si jich ani nevšimli, ale jejich hodnota určitě za povšimnutí stojí.

Dohromady mají v této unikátní kolekci 16 000 lahví, pouze gruzínská a francouzská vína. Majitel vinotéky je na ně patřičně hrdý. "Tato vinotéka vždy měla čistě vědeckou hodnotu, nikdy se z této kolekce neprodala jediná láhev. Jezdili k nám vědci z celého světa a zkoumali, jak dlouho si může víno zachovat svou kvalitu, po jak dlouhé době po naplnění do láhve se dá ještě vypít. Naposledy jsme testovali vína z 20. století a zjistili jsme, že po chemické stránce je vše v pořádku. Ale přece jen jsme museli pár drobností odstranit," říká mi nynější správce unikátní kolekce.

Na mysli má hlavně výměnu korkových zátek u některých starších vín. Pochopitelně tím ztrácí celá láhev na své sběratelské hodnotě, ale u těch kousků, kde zůstala etiketa a zátka originální, se cena může vyšplhat pěkně vysoko. Samozřejmě, že majitele sbírky zajímalo, kolik by byli fanoušci vín ochotni zaplatit.

"Ukázalo se, že ta vína, která kdysi získala na světových degustacích zlaté medaile, by dnes stála okolo tří až pěti tisíc dolarů a přibližně osm set lahví takového vína v naší kolekci máme," chlubí se pan Ata a dodává. "Co se týká vína z 19. století, je velmi těžké říct, jaká je jejich odhadní cena. Velmi často nám hosté ze zahraničí a experti nabízejí astronomické částky za tyto výjimečné sběratelské kousky. Poslední nabídka byla dva miliony dolarů za celou sbírku. Ale my nikdy naši kolekci neprodáme," slibuje majitel.

Nemyslete si ovšem, že když utratíte například sto tisíc korun za sto let starou láhev červeného gruzínského vína, dočkáte se neopakovatelného zážitku. Takové víno by vám nejspíš nechutnalo. Z láhve by vám vyteklo něco na způsob marmelády. Podobné archivní víno si můžete dát akorát tak na poličku.

"Zkoušeli jsme víno z roku 1902. Podíl alkoholu zůstal téměř stejný - 11,9 procenta, ale protože nikdo za tu dobu neměnil korkový špunt, víno bylo jeho pachem absolutně znehodnocené. Je třeba si však uvědomit, že kvalita archivních vín, velmi starých, se posuzuje zásadně jinak než u vín mladých, těch, co běžně pijeme," vysvětluje mi Ata Georgubiani, zatímco stoupáme ze sklepa, kde je stále 14 stupňů Celsia, zase na dvůr. Chce mi ukázat jednu gruzínskou zvláštnost.

"Tomuto se říká kveuri - je to vyrobené ze speciální hlíny, pak se to zakope až po okraj do země a naplní vínem. Mělo to několik funkcí: jednak se tak víno skladovalo při poměrně nízké teplotě, ale hlavně se chránilo před zloději a nájezdníky, se kterými Gruzie v historii bojovala," vysvětluje mi Ata význam velkých amfor se špičatým dnem. A pak už se dlouho nezdržujeme teorií kultury gruzínského vína a přecházíme k praxi. Gruzínské víno je skutečně vynikající, a jestli vám můžu, s dovolením, poradit, pak sáhněte po červeném a nejlépe po druhu saperavi nebo mukuzani. To je gruzínská vinná elita

PETR VAVROUŠKA