Sobota 7. 5. 2005 Český
rozhlas 3 - VLTAVA - 20.00 hodin
Blachutův Dalibor
opět zabouří
Třetí
Smetanova opera Dalibor (1868) překvapila po slunné Prodané nevěstě chmurnou
atmosférou pozdně gotického příběhu a neobyčejnou vášnivostí citu. Smetanovi
nabídl libreto Josef Wenzig, který sice česky cítil, ale byl německy
vychován a v německém jazyce psal. Jeho text přeložil Ervín Špindler, aby
mohl Smetana komponovat na verše v češtině.
Hrdina,
podle něhož je opera pojmenována, se vyskytuje v kronice Viktorina Kornela
ze Všehrd a pak v Palackého Dějinách národu českého. Je to statečný rytíř,
který se ujme utiskovaného lidu a je za to královskou mocí odsouzen v roce
1498 k smrti. Wenzig učinil Dalibora středem příběhu, v němž sehraje
důležitou roli sestra zabitého ploskovického purkrabího Milada. Tato citově
vášnivá žena se změní během jediné scény - stačí jí na to pouhých 22 minut -
z mrazivé mstitelky v milující, oddanou bytost, která pronikne do vězení v
přestrojení za hocha a pokusí se Dalibora osvobodit. Její plán selže na
osudné chybě: dříve než Dalibor unikne z cely, dostane žalářník, který se
domnělého chlapce ujal, děkovný lístek s penězi - a tím je lest předčasně
prozrazena. Hlavním motivem Smetanova díla je Daliborova touha uniknout z
vězení a vypořádat se po právu se svými nepřáteli. Byla to zjevná alegorická
narážka na tehdejší politickou situaci a Daliborova píseň o svobodě působila
na tehdejší české posluchače jako zřetelný protest proti rakouskému útlaku.
Stejné poslání plnilo dílo v období nacistické okupace i po roce 1968, kdy
na naše území vstoupila Sovětská vojska.
Smetanova Dalibora uslyšíme v historické nahrávce z roku 1950, kdy se v
titulní roli představil Beno Blachut, Miladu ztvárnila Marie Podvalová a
českého krále Vladislava ztělesnil Václav Bednář. Toto dílo zazní v
předvečer 60. výročí konce II. světové války. Zlaté generaci operních hlasů
Národního divadla v Praze je rovněž věnován nedělní pořad Krásné hlasy (8.
5.) na stanici ČRo 3 - Vltava.
IVAN
RUML |