číslo 18
vychází 25. 4. 2005

Zpět na obsah         

Tipy ČRo

Neděle 8. 5. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.05
Repríza 12. května, ČRo 2, 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 515

Spolehlivý nepřítel: Zase ti Turci!

Princ Evžen Savojský (1663-1736) bojuje s TurkyOd doby třicetileté války uplynula řada desetiletí, podařilo se zažehnat pár povstání, žádné pořádné spiknutí se dlouho nekonalo - a kde dokazovat svou statečnost a zmužilost než na poli válečném? Evropa byla - a to vlastně až donedávna - takřka permanentním válčištěm. Ledva dohasl plamínek bojů na jednom jejím konci, už se hbitě foukalo na konci druhém. A když ti či tamti dali pokoj, vždycky tu byl spolehlivý nepřítel: Zase ti Turci!

Ani v 18. století nájezdy Turků na Evropu neustaly. Po jejich drtivé porážce u Vídně sice ztratily na síle a hranice s Portou se výrazně posunuly směrem od středu Evropy na jihovýchod, Balkán však zůstával i nadále horkou půdou. Rakouská monarchie svedla s Turky dvě války, první úspěšnou, druhou méně, nicméně - když se vláda Karla VI. chýlila ke konci, zůstávali Turci v podstatě už natrvalo za řekami Sávou a Dunajem.

I když ztratila, zůstávala habsburská říše pořád ohromná. Země Koruny české - Čechy, Morava a do roku 1740 i celé Slezsko - tvořily sotva sedminu habsburského mocnářství. Pohled na mapu říká, že soubor habsburských zemí nedržel pohromadě. Nerozpadal se sice, jenom spolu země vždycky nesousedily. Roztříštěnost říše zvyšovala její zranitelnost. Její obrana vyžadovala takové náklady, až to vyvolávalo chronickou finanční krizi státu. Na druhé straně měla monarchie přístup ke třem mořím: k Jaderskému, Středozemnímu a ziskem Belgie i k Atlantiku. Původně vnitrozemský stát se proměnil v námořní velmoc. Habsburci začali budovat přístavy (například Terst v dnešní Itálii), stavěli válečné i obchodní loďstvo, dokonce se pokusili o expanzi na koloniální trhy. Území říše se významně rozrostlo za velké války s Tureckem na konci 17. století - podařilo se jí dobýt nazpět většinu Uher s výjimkou jižní krajiny pod Temešvárem. A bylo připojeno Sedmihradsko. V dalším válečném konfliktu s osmanskou říší v letech 1716 až 1718 se rakouská monarchie dočasně zvětšila o balkánská území (část severního Srbska a Bosny, a také o západní Valašsko a temešský Banát na území dnešního Rumunska). Právě tehdy dosáhla habsburská monarchie svého největšího územního rozsahu.

Na začátku 18. století měla habsburská armáda za sebou už půl století profesionalizace. Erární pluky patřily ovšem pořád soukromým majitelům. Ti rozhodovali o výzbroji i o uniformách. Přece jenom se však pokročilo se sjednocováním výstroje a výzbroje. Musel to být do té doby dost bizarní pohled na vojenské jednotky, jejíž jednotliví členové byli oblečeni podle toho, co si zrovna ukořistili. Právě proto vydala z popudu Evžena Savojského dvorská válečná rada dispozici, která přikazovala, aby pěšáci začali nosit alespoň jednotný kabát ze sukna světlešedé barvy. Byl to první krok k uniformě, závazné pro celou armádu.

JOSEF VESELÝ