číslo 20
vychází 9. 5. 2005

Hudba

TIP TÝDNE

Radůza: Jsem nemožná individualistka

Sobota 21. května, Písničky z druhého břehu, ČRo 2 - Praha, 21.04

Úspěch písničkářky Radůzy, jejíž nové album V hoře vyšlo v dubnu, je důkazem, že kvalitní původní tvorba může oslovit "davy" i bez podbízení v televizních estrádách a masivní mediální podpory. Je však třeba pevné vůle, sebevědomí a trpělivosti.

"Antihvězdu" české hudební scény objevila Zuzana Navarová už zkraje devadesátých let doslova na ulici - konkrétně na Karlově mostě, kde se Radůza živila jako pouliční zpěvačka. Následovaly koncerty se skupinou Nerez a první sólové album - kazeta Blues, k níž se dnes Radůza moc nehlásí ("je fakt příšerná"). Slibně nastartovanou kariéru pak zpěvačka na pár let přerušila: "Prostě jsem chodila do školy, vydělávala si na studia a o moje koncerty nebyl zájem."

Zpět na pódia se Radůza vrátila až s prvním CD Andělové z nebe, na které v roce 2003 navázala albem ...při mně stůj, jenž vedle velmi pozitivního kritického ohlasu, podtrženého několika cenami Akademie populární hudby, zaznamenalo také výrazný komerční úspěch. Mnozí asi očekávali, že se Radůza patřičně mediálně "prodá". Jenže ona se rozhodla zůstat i nadále tak trochu stranou - přestože na její dveře bezesporu zaklepal leckterý televizní dramaturg, nejeden mocný producent, o smečce novinářů se silným žaludkem nemluvě.

Musela jste odmítat hodně nabídek?
Nemusela. Mohla a odmítala. A cítím se dobře. To je pro mě to nejdůležitější a dělám co můžu, abych se cítila dobře pořád.

Existuje hranice, za kterou při propagaci například nového alba nehodláte jít, média, s nimiž nechcete mít nic společného?
Řídím se čistě svými sympatiemi a momentální náladou. Je to sice z obchodního hlediska dost praštěné, ale díky tomu mě hraní pořád baví. I když hraju opravdu často.

Není za vaším vztahem k showbyznysu i jistá introvertnost, sklon k samotářství?
Asi ano. Už to, že hraju sama je projevem samotářství. Dokonce i ráda jezdím sama na výlety a na dovolenou. Pochopitelně jen na zapadlá a osamělá místa.

Jako téměř každý začínající muzikant jste si před lety prošla i vy obdobím, kdy vás přirovnávali k nejrůznějším písničkářkám z domova i zahraničí. Hlásíte se vy sama k některým "inspiračním zdrojům"?
Nejvýrazněji mou tvorbu ovlivnil můj dědeček, který mi celé dětství hrával na foukací harmoniku odrhovačky svého mládí. Samozřejmě, že se do mých písniček promítají vlivy všeho, co jsem kdy slyšela. Ale žádný vzor nemám. Mně vždycky všichni připadali tak dobří, že jsem se jim ani nesnažila přiblížit.

Platíte za zpěvačku a harmonikářku, občas ale harmoniku vyměníte za kytaru. Ovládáte i hru na jiné hudební nástroje?
No, já neovládám dostatečně ani tu harmoniku ani tu kytaru, ale sem tam se ještě pokusím na něco brnknout nebo do něčeho fouknout.

Tvrdívala jste, že se vám nejlépe koncertuje v malých sálech, před rokem jste ale hrála před stovkami lidí na festivalu v Riegrových sadech. Zdálo se, že velké auditorium vašim písničkám neškodí...
Jenže po tom koncertě v Riegráku jsem se normálně složila. Hraní pro velké publikum je nesmírně vyčerpávající a já bych to čtrnáctkrát do měsíce nevydržela. A mně jde hlavně o to, abych si to užila já. Pak si to mohou užít i posluchači.

Zmíněný festival byl zvláštní i tím, že šlo o "předvolební" akci Balbínovy poetické strany. Jaký je váš vztah k politice, byla byste ochotná vystoupit ve prospěch některé nerecesistické strany?
Nevím o tom, že šlo o předvolební koncert Balbínovy poetické strany. O věci veřejné se zajímám jako soukromá osoba a jako Radůza nechci vystupovat ani ve prospěch recesistické strany.

Jaký je váš názor na projekty typu Česko hledá Superstar?
Je to také cesta. Když mi bylo šestnáct, přihlásila mě teta také do nějaké soutěže. Ale já nikdy nevyhrála ani Táborového slavíka.

Svá alba točíte zpravidla v prvních měsících roku. Je to náhoda nebo oblíbený pracovní postup?
Ono se to tak hodí. Leden a únor jsou pro muzikanta taková okurková sezóna. Obvykle je málo hraní a bývá špatné počasí, hůř se cestuje, takže je to příjemné zavřít se pěkně do teplíčka a tam si brnkat.

Vaše nové album V hoře je ještě velmi čerstvé. Je v něčem jiné než ty předchozí?
Já mám pocit, že jsem se zase o kousek posunula, že je vidět nějaký vývoj a z toho mám radost. Z celého cédéčka mám radost!

Na vašich albech pravidelně hostují členové Koa, kapely před časem zesnulé Zuzany Navarové. Budete s nimi spolupracovat i koncertně?
Naposledy jsem s nimi hrála na křtu svého nového alba a moc dobře jsme se u toho bavili. Ale kluci mají vlastní repertoár, a jako zpěváci si vystačí. Takže myslím, že zůstane u náhodných dýchánků čistě pro naši radost.

Prvně vás lidé zaznamenali coby "předskokanku" Suzanne Vega na jejím pražském koncertě. Hrála jste i před Mikem Oldfieldem či americkým písničkářem Smogem. Není už čas mít svého "předskokana"?
Když já mám tolik písniček a všechny si je chci zahrát a hraní mě tak baví! Teda já jsem opravdu nemožná individualistka!

Blíží se léto. Uděláte si čas sama pro sebe, nebo budete spíš objíždět festivaly?
Moje potrhlá komerční politika mi velí nehrát a odpočívat, odpočívat, odpočívat. Takže nebudu hrát a budu odpočívat, odpočívat, odpočívat. Doporučuji!

MILAN ŠEFL

Písničky z nového alba Radůzy (na snímku) si můžete poslechnout v sobotu 21. května po 21. hodině na stanici Český rozhlas 2 - Praha