číslo 20
vychází 9. 5. 2005

Názory, komentáře

HORIZONTY BLÍZKÉ I VZDÁLENÉ

O čínských tričkách a evropské ústavě

Proti čínské invazi na evropský textilní trh se Evropská unie nejprve pokoušela bránit jednáním s čínskou vládou. Číňané odpověděli asi v tomto smyslu: Inu, to máte těžké. Když máme koupit třeba jen jeden váš Airbus A380 - a vy přece chcete, abychom kupovali Airbusy, ne? - tak musíme prodat 20 milionů triček. Airbusy A380 vyrábí společně hned několik evropských zemí: Francie, Británie, Německo... Menších dodavatelů bude asi řada. Nepůjdou-li Airbusy na odbyt, bude muset letecký průmysl propouštět, a nezaměstnaní pak možná nebudou mít ani na ta čínská trička. Nebo na české košile.

Ve stejném dubnovém týdnu, kdy se Evropská komise pokoušela nějakou dohodou s Pekingem zachránit evropský - a tedy i český - textilní průmysl před čínským obchodním dumpingem, šest tisíc britských dělníků automobilky MG Rover napjatě čekalo, zda je čínská automobilka ze Šanghaje nezachrání před nezaměstnaností. Nezachránila. Rozhodla se nekoupit britskou továrnu přesto, že o tom do té doby s Brity vedla jednání.

Když si otevřu třeba Financial Times - a to dělám denně - narazím skoro pokaždé na jeden až pět článků, které se nějak zabývají Čínou. Vývoj v Číně a rozvoj Číny bychom měli velmi pozorně sledovat i my, přestože nemáme krachující automobilku ani nevyrábíme Airbusy. Ale třeba Škoda Auto už je na Číně konkrétně zainteresovaná, v Aeru Vodochody, tuším, také nezní slovo Čína cize a v českém textilním průmyslu zní dokonce velmi silně. Bohužel poplašně.

Čínu je záhodno brát v potaz, nejen když jde o obchod, ale i když přemýšlíme o Evropě. Což dnes znamená o evropské ústavě. Ať si myslíme cokoli o jejím dopadu na svrchovanost naší země, nemůžeme přehlížet fakt, že ústava má být významným nástrojem k tomu, aby Evropa (jako kontinent i jako množina zemí sdružená v EU) byla teritoriem schopným odolávat tlaku globalizovaného světa. Čínské invazi v oboru textilu otevřelo dveře Evropy přijetí Číny do Světové obchodní organizace (WTO) letos v lednu. Asijský kolos tím získal právo na to, aby jeho export neomezovaly žádné dovozní kvóty ostatních členských zemí WTO. I Spojené státy se musely najednou bránit čínskému nástupu na textilní trhy. Tady máme příklad toho, co je globalizace ve své základní, tedy obchodní podobě. Dnes už nelze pouštět ze zřetele, že Čína představuje pětinu lidstva, že její hospodářský růst je pětkrát rychlejší než průměr hospodářského růstu v EU a že objem čínské ekonomiky se od roku 1989 ztrojnásobil a její skladba se silně zkvalitnila.

A v souvislosti s tím není radno pouštět ze zřetele, že v globální hospodářské soutěži nepomůže Evropě transantlantické spojenectví, neboť i to se v obchodní sféře mění v konkurenci. Když tohle uznáte, možná už přijmete bez dalších důkazů fakt, že společná síla a společná vůle, ale i společná strategie se pro evropské země stávají existenční nutností. Rozdrobená Evropa je zítra či pozítří porobená Evropa!

Můžete namítnout, že té cestě ke společné síle, společné vůli a společné strategii ve světové aréně udělají (podle prognóz z konce dubna) konec spíš francouzští voliči než čeští. Je to možné, ale francouzský příklad by u nás stejně neměl odpůrce ústavy inspirovat. Francouzi nesouhlasí s ústavou přesně z opačných důvodů než její čeští odpůrci. Vyčítají ústavě přílišné prosazování "liberalismu", zatímco čeští euroskeptici ji obviňují z prosazování sociálního ochranářství. My bychom o případném francouzském odmítnutí evropské ústavy měli vědět hlavně to, že bude - mimo jiné - protestem proti loňskému rozšíření Evropské unie. Mnoho Francouzů bylo odjakživa proti tomu, aby "jejich" Evropa zahrnula také chudé "východní" země, ale nedostali příležitost říci to v referendu. Tím NE, které možná řeknou 29. května, to budou chtít dohnat. Budou doufat, že jejich NE umožní revizi loňského rozšíření. Levicoví odpůrci ústavy, jako je socialista Laurent Fabius, to říkají otevřeně. Chtějí dvourychlostní Evropu! A prý ani Chirac, "který také nikdy nebyl přesvědčeným Evropanem, nebude nešťastný, dopadne-li to tak", naznačuje teď zlomyslně francouzský tisk.

Jak k vytvoření dvourychlostní Evropy přispěje odmítnutí Evropské ústavy? Bez ústavy, tedy bez nových nástrojů řízení, nebude Evropa pětadvaceti zemí schopna dalšího jednotného vývoje. Ustrnout ale znamená nastoupit cestu k bezvýznamnosti na světové scéně. V té původní Unii to politici vědí a někteří z nich už teď počítají s tím, že - nebude-li ústava ratifikována - odhodí zvolna nevítanou "přítěž" a pohnou se opět razantně kupředu. Nevstoupí-li v platnost nová pravidla hry obsažená v ústavě, bude pro ně snazší spojit se k rychlejší integraci v užším kruhu těch schopných, odhodlaných a "vyvolených" a ponechat na okraji ty, kteří účelnost hlubší integrace, než je ta dnešní, neuznávají.

Do užšího kruhu - či jak se pevnému jádru evropského společenství bude říkat - nebude vstup volný. Nebudeme-li v něm hned, budeme opět pár let přešlapovat přede dveřmi.

ZDENĚK VELÍŠEK, ČT