číslo 20
vychází 9. 5. 2005

Názory, komentáře

TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

U příležitosti výročí

Potýkání obrazovky s nejrůznějšími výročími, svátky a pravidelně připomínanými událostmi patří po dlouhá desetiletí k pozoruhodným položkám televizního folklóru. Úporné výplachy diváckých mozků prostřednictvím pravidelně doplňované kolekce ideologicky vytříbených pořadů předurčených k uctění Vítězného února, VŘSR, slavných májových dnů a dalších historických milníků bolševické mytologie, jsou už jen dávnou vzpomínkou. Princip mechanického výběru titulů jednou pro vždy uznaných za vhodné pro reprízu při konkrétní příležitosti však na obrazovce přežívá s obdivuhodnou samozřejmostí. Televizní připomínka šedesátého výročí konce druhé světové války je názornou ukázkou.

Neměnnou jistotou je především příslušně petrifikovaná nabídka domácích filmů. Standardizovanou "válečnou" sestavu titulů (Nebeští jezdci, Nikdo nic neví, Smrt krásných srnců ad.) sice občas oživí nový přírůstek (viz Tmavomodrý svět), záhy se však i on bezpochyby stane pevnou součástí dramaturgického klišé. Proč se naopak do daného tematického schématu jen zcela výjimečně vejdou Ostře sledované vlaky, je záhada. Tím větší, že pokud se jim to výjimečně podaří, jsou vyobcovány do dopoledních hodin všedního dne. Jako letos na Nově...

Víc pozornosti než výroční filmové recidivy si teoreticky zaslouží obdobně motivované exkurze ČT do archivu vlastní produkce. V praxi se však i zde odehrává každý rok totéž. Vyšší počet opusů "s výročním certifikátem" přitom sice umožňuje delší přestávky mezi jednotlivými reprízami, nápadnější rozdíly v jejich kvalitě však tuto výhodu relativizují. I tentokrát.

S pravidelnou obměnou titulů přišla letos v obligátním jarním termínu opět na řadu i prověřená kvalita. Vedle opakovaného (a opět velmi příjemného) setkání se seriálem Byl jednou jeden dům patří do této kategorie zejména návrat jednoho z nejpozoruhodnějších válečných dokumentů, které v ČT vůbec vznikly - dvoudílného filmu Petra Hviždě Dukla - krev a mýtus. Půlnoční vysílací čas je zřejmě svéráznou odměnou a uznáním kvality.

Programové přízně nepřímo úměrné kvalitě se dostalo i nedávné dramatické reflexi posledních válečných dnů, s názvem Vůně vanilky. Soudě dle nasazení do atraktivního času prvomájového nedělního večera, měl být zřejmě právě tento film tím nejlepším z výroční výpravy do archivu. Povýšit podivnou variaci na Májové hvězdy střižené Maryšou na působivou uměleckou výpověď o době a lidech však nedokáže ani vysílací čas, ani zručná režie a vesměs dobré herecké výkony.

JAN SVAČINA