číslo 20
vychází 9. 5. 2005

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika

FONOGRAM

V letošním roce si připomeneme stodesáté výročí narození všestranného českého hudebníka, po jehož stopách se tentokrát vydáme k počátkům historie české populární hudby. Některé z nejlepších písniček tohoto autora uslyší posluchači ČRo 2 - Praha v úterý 17. a 24. května vždy krátce po 21. hodině.

Miloš Smatek

Hned do několika oblastí české kultury se zapsal skladatel populárních písniček, operet, filmové hudby a později též angažovaných pochodových skladeb a kantát Miloš Smatek (*1895). Melodie v rytmu moderních tanců komponoval od počátku dvacátých let minulého století, jeho snad nejznámější skladbu Artista natočil na gramodesky značky Homokord anonymní německý taneční orchestr Club-Kapelle v rytmu shimmy-foxtrotu již v lednu roku 1922. Šlo tedy o patrně první populární skladbu českého autora, natočenou na gramodesky zahraničním tanečním orchestrem (jméno jejího spoluautora Karla Pečkeho není na etiketě této gramodesky uvedeno).

Miloš Smatek získal základní vzdělání ve Vídni, kde také později studoval na konzervatoři mimo jiné u skladatele Josefa B. Foerstra. Ve Vídni debutoval jako kontrabasista a byl angažován u tamějších předních orchestrálních těles. Po absolvování vojenské služby přesídlil do Prahy a v sezóně 1919-20 byl krátce angažován v České filharmonii.

V té době už ho ale plně zaujaly moderní tance, účastnil se života bohémy a navázal přátelství s předními osobnostmi moderního kabaretu (mj. s K. Hašlerem a S. Rašilovem). V roce 1920 působil jako kapelník orchestru divadelního kabaretu Revoluční scéna, který založil režisér a dramatik E. A. Longen v suterénu pražského hotelu Adria na Václavském náměstí. Když byla koncem roku 1921 provozovateli tohoto kabaretu odňata licence, začal Smatek spolupracovat se skladatelem a dirigentem K. Pečkem a také K. Hašlerem, který tehdy vedl svůj kabaret Lucerna. V polovině dvacátých let působil Smatek jako dirigent divadelních orchestrů smíchovské Arény, karlínského divadla Varieté a v letech 1924-28 s přestávkami vedl orchestr divadla Rokoko, kde tehdy často vystupovala ve svých fraškách dvojice komiků Ferenc Futurista a Jára Kohout.

Smatkovo velice rozsáhlé skladatelské dílo - a dlužno říci, že i různorodé a kvalitativně poměrně nevyvážené - zahájily nenáročné operety (na některých z nich spolupracoval právě s K. Pečkem). Populární bylo ve své době především dílko Napoleonův trubač a koncem dvacátých let pak Královna rulety. Z dalších titulů jmenujme ještě operety Slečna Tralala, Není valuta jako valuta, Irčin románek a Divá Bára. Na libreto spisovatele Q. M. Vyskočila a své manželky - scénáristky, spisovatelky a herečky slovenského původu Eleny Krčméryové - Smatek složil operu Čachtická paní, která se v roce 1931 dočkala uvedení ve Slovenském národném divadle v Bratislavě.

Od počátku třicátých let se Smatek věnoval hlavně filmové hudbě. Jen do roku 1945 najdeme jeho jméno pod více než čtyř desítkou filmových titulů. Z těch nejznámějších jmenujme například filmy Písničkář (1933, s K. Hašlerem), Jedenácté přikázání (1935) nebo Jánošík (1936).

První gramodesky, na jejichž etiketách se u anonymního německého tanečního orchestru objevilo jméno dirigenta Miloše Smatka, přišly na český trh na krátkou dobu v roce 1930 a měly značku Tri-Ergon. Tato série v Berlíně natočených snímků určených pro český trh a vydaných v řadě objednacích čísel T 6000 neměla velký rozsah - podařilo se podchytit pouze několik málo orchestrálních nahrávek polek a valčíků, případně dobových šlágrů (Majzl polka, Šábes polka, Carmencitta) zpívaných tenoristou Vladimírem Tomšem. Tyto nahrávky vznikly v několika málo bezprostředně po sobě následujících frekvencích. Nejmenovaným orchestrem na českých snímcích pro tuto etiketu byl německý taneční soubor kapelníka Gézy Komora.

V dubnu roku 1930 a v září roku 1931 vznikly v Berlíně též gramodesky značky Polydor s českými nahrávkami, které vyšly v sérii objednacích čísel T 40800 a T 42700. Podle označení na etiketách orchestrální doprovod zajistil na těchto snímcích "Polydor orkestr: Dirig. M. Smatek". Vzhledem k tomu, že jako zpěvák účinkoval na těchto nahrávkách pouze a výlučně barytonista Jaroslav Zlonický, jehož manželka v Praze vlastnila obchod gramodeskami, lze přepokládat, že zmíněné snímky byly natočeny z iniciativy rodiny Zlonických. Taneční orchestr patřil nejspíše kapelníkovi Paulu Godwinovi, který pro německou gramofonovou firmu DGG (patřila jí exportní etiketa Polydor) natočil od poloviny dvacátých let stovky snímků. Ze zajímavějších nahrávek pro tuto značku jmenujme například Smatkovy skladby Tebe když srdéčko pobolívá, Tahiti, Artista nebo Trojka.

Dalším artiklem, který vedl obchod paní Zlonické, byly kufříkové gramofony značky Melodycord. Není proto divu, že v roce 1931 najdeme jméno M. Smatka též jako dirigenta souboru označeného jako Melodycordjazzorchestr, a to právě na gramodeskách značky Melodycord - jednalo se o zakázkovou etiketu, jež byla výrobkem německé firmy Artiphon. Kromě Jaroslava Zlonického (zpíval pro tuto značku desek také pod pseudonymem Zoltán Emery) najdeme v české řadě snímků zahájené objednacím číslem 1300 ještě několik málo nahrávek se zpěvem tenoristy pražského Národního divadla Karla Hrušky, koncertního pěvce Bořka Rujana a v jednom případě i textařky a zpěvačky Slávky Grohmanové. Zmíněný Melodycordjazzorchestr dirigovaný M. Smatkem patřil holandskému houslistovi a dirigentovi Eddy Walisovi.

Další značka gramodesek, kterou si v roce 1931 paní Zlonická objednávala u německé firmy Kalliope, byla etiketa Electro-Cordy. Český repertoár nahrával pro tuto značku v Berlíně (pochopitelně opět se zpěvákem J. Zlonickým) orchestr označený na etiketě jako Cordy taneční orchestr řízený M. Smatkem. Pod uvedeným názvem se skrýval studiový taneční orchestr gramofonové firmy Kalliope patřící kapelníkovi Samu Baskinimu.

Orchestrální nahrávky výše zmíněných kvalitních německých orchestrů řízených M. Smatkem dopadají na všech zmíněných značkách gramodesek velice dobře. U zpívaných snímků na etiketách Polydor a Electro-Cordy bohužel výsledný dojem většinou kazí unylý zpěv J. Zlonického.

V té době už ale Smatkovo okouzlení moderními rytmy odeznívalo. Počátkem třicátých let ještě vyšlo několik jeho starších populárních písniček na gramodeskách značek Ultraphon a Esta (Dej mi klíček od ložnice, Trojka, Modrá zahrada, Kde je jaká panna nejbližší) a na dvou snímcích pro etiketu HMV z roku 1931 jeho studiový orchestr doprovodil zpěv Karla Hašlera. Svou další hudební činnost však tento skladatel začal orientovat na vážné práce komorní a orchestrální. Po roce 1945 se pak zaměřil na úplně jiný typ tvorby - podle citace z publikace Československý hudební slovník (1963-5) "...v nejnovější době sympatickým rysem je jeho odhodlané zapojení do služby přítomnosti thematikou i výrazem..." V této době vznikla Smatkova díla s názvy Pozdrav Sovětskému svazu, Brigádnická suita, Pochod tankistů, Pionýrská abeceda či Na pomoc Koreji. Zemřel 4. září 1974.

GABRIEL GÖSSEL