číslo 20
vychází 9. 5. 2005

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 16. 5. 2005 ČT 2 - 21.30 hodin

Alzheimerova choroba nešetří nikoho

Alzheimerova choroba patří k nejobávanějším postižením - nemocný totiž začne ztrácet svou intelektovou kapacitu, vyhasínají slova i významy. Několik filmů bylo věnováno obtížnému a psychicky namáhavému soužití s takovými lidmi. Tvůrci si často vybírali hrdiny umělecky činné, všeobecně vážené; právě u takových je rozpad osobnosti nejnápadnější. Vyslovovali obdiv těm, kteří se o nemocné starali až do konce. ČT nedávno vysílala švédský film Píseň pro Martina, nyní zařadila anglicko-americký Příběh jedné ženy. Režisér Richard Eyre si zvolil skutečnou osobnost, spisovatelku Iris Murdochovou (1919-1999). Však se také film původně nazýval Iris. Pod tímto názvem se promítal i v tuzemských kinech; teprve při uvedení na videu se distributoři rozhodli pro "přitažlivější" přejmenování, které převzala i televize.

Ve vyprávění se prolíná truchlivá přítomnost s připomínkami šťastné minulosti. Film totiž vznikl podle vzpomínkových knih Irisina manžela Johna Baileye, profesora literatury na Oxfordu, jenž sice zůstává ve stínu své slavnější ženy, přesto nesmírně vděčný, že mu osud nabídl šanci prožít spokojený život právě po jejím boku. Když však vyvstane potřeba o Iris se postarat, plně se provalí jeho nepraktičnost, na náročný úkol přes všechnu obětavost a snahu přestává stačit.

Režisér zachycuje své hrdiny v průběhu několika desetiletí, popisuje jejich zprvu rozpačitý vztah, do něhož rozhodující podněty vnášela temperamentní Iris. Dokonce se odhodlal k riskantnímu kroku, když každého z protagonistů obsadil dvěma herci - jeden pro mládí, druhý pro stáří. Naštěstí podobu se podařilo vcelku dobře sladit, takže ani nijak rušivě nepociťujeme, že zestárlou Iris, kterou představuje Judi Denchová, ztělesňuje coby vnadnou a podnikavou dívku Kate Winsletová. Roli jejího neprůbojného manžela si rozdělili Jim Broadbent a Hugh Bonneville.

Film se zabývá především soukromím svých hrdinů, jejich sbližováním v mládí i starostlivou péčí ve stáří. Jejich umělecké či pedagogické působení (Iris přednášela i filozofii na universitě) sotva probleskne v několika zmínkách. Je to sice škoda, ale marná sláva, výpověď se soustředila přesně vymezeným směrem a nenechala se ničím rozptylovat. Iva Hejlíčková v časopisu Cinema sice napsala, že "po formální stránce je Eyreův snímek staromódně solidním, kultivovaným vyprávěním," buďme však vděčni za cennou lekci, kterou uděluje: člověk by měl nejen brát, ale také dávat; vždyť nikoli náhodou si při svatbě slibujeme, že budeme při sobě stát v dobrém i ve zlém.

JAN JAROŠ

Úterý 17. 5. 2005 PRIMA - 22.15 hodin

Těžko ho zabít

Agent Mason Storm odhalí spojení vysoce postavených politiků s mafií. Protože se nechce nechat zastavit v boji proti korupci, zločinci připraví krutou pomstu - skupina vrahů přepadne jeho rodinu a Masonova manželka je zastřelena. Také agenta považují za mrtvého.
Mason Storm však žije. Bude trvat velmi dlouho, než se pustí do hledání vrahů. Potom už jej však nic nezastaví.

Středa 18. 5. 2005 ČT 2 - 20.00 hodin

Cizí pěstouni nemohou nahradit mámimu náruč

Jistě si ještě vybavíme dokument Mateje Mináče Síla lidskosti - vypráví o tom, jak anglický úředník Nicholas Winton zachránil před nacisty několik stovek židovských dětí z protektorátu Čechy a Morava, jimž zařídil vycestování do bezpečnějšího zahraničí. Avšak záchrana židovských dětí probíhala i mimo československé území, odvozy byly organizovány v Rakousku a dokonce samotném Německu. O tom vypráví americký dokument Do cizí náruče.

Organizátoři záchranných misí (Winton nebyl jediný) řešili problémy nejen s nacistickými úřady, aby dětem povolily výjezd, ale také přesvědčovali různé evropské i zámořské státy, aby malé uprchlíky přijaly. Mnohdy narazili na nepochopení: například Spojené státy takovou žádost zamítly s tím (mimo jiné), že se příčí zákonům božím, aby děti někam jezdily bez rodičů.

Režisér Mark Jonathan Harris zpodobňuje konkrétní osudy: obnažuje trvalá citová traumata, prozrazuje i takové absurdity, že po vypuknutí války byly starší děti internovány jako příslušníci nepřátelského národa - neboť přece pocházely z Německa! Film zachovává lineárně plynoucí vyprávění, v němž se pravidelně střídají výpovědi pamětníků (nejen zachráněných dětí, ale i těch, kteří se o ně starali či zařizovali odjezd a ubytování v pěstounských rodinách) se zachovanými písemnostmi, s dobovými filmovými záznamy. Režisér nehledá nějaké formální ozvláštnění, právem se spolehl na průkaznost a emocionální sílu shromážděných faktů. Díky takovým lidem jako Nicholas Winton se zachránilo na deset tisíc dětí...

(jš)

Čtvrtek 19. 5. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Rodinná (a tak trochu reality) show

Režiséři Igor Chaun a Jan Sládek si na svá bedra naložili novou show České televize Pošta pro tebe. Její autoři slibují rodinnou zábavu s prvky žánru reality. Půjde přitom současně o talk show jedné z výrazných českých hereček současnosti Báry Kodetové.

Pošta pro tebe by měla být pořadem pro nejširší publikum napříč věkem, vzděláním i sociálním postavením. Její vyznění má být co nejvíce pozitivní - na obrazovce by se měly objevovat příběhy, které by měly vyústit do porozumění, pochopení, usmíření. Základem pořadu jsou emoce skryté v neopakovatelných lidských osudech, nečekaná setkání po letech, vyřešení dávných nedorozumění, hledání lásky, splnění tajných přání a snů, a to vše před zraky diváků. Každá show se skládá z několika samostatných příběhů, při stopáži šedesáti minut nejčastěji ze tří.

Vyvrcholením příběhu by mělo být setkání. Nabízíe jednu z možných cest, která k němu povede. Moderátor zpovídá iniciátora pozvání, dozvídáme se jeho příběh, koho pozval a proč. Následuje předtočená reportáž z doručení pozvánky na natáčení, příjemce dopisu přitom netuší, kdo stojí v pozadí. Pozvaná osoba přichází do studia. Dekorace je rozdělená posuvnou přepážkou, takže stále nevidí, kdo na něj ve studiu čeká. Moderátor se v průběhu rozhovoru snaží jemně naznačovat, kdo jej pozval. Na obrazovce vše sleduje iniciátor setkání. Poté se rozzáří obrazovka na straně pozvaného a on zjistí, kdo jej vlastně do pořadu přivedl. Dozví se, proč se s ním toužil setkat a co si od toho slibuje. Moderátor se poté pozvaného dotáže, zda nabídku k setkání přijímá. Pokud ano, stěna dělící účinkující se odsunuje a diváci se stávají svědky jejich setkání.

(top)

Pátek 20. 5. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Cesta do středu Země

Geolog a paleontolog Theodore Lytton jednoho dne dostane nabídku, jaká se neodmítá: krásná a bohatá dáma Alice Hastingsová jej požádá, aby podnikl záchrannou výpravu za jejím manželem Casperem. Ten totiž před sedmi lety zmizel v podzemních jeskyních na Novém Zélandu, kde chtěl hledat zlato. Theodore se na základě Casperových šifrovaných poznámek vydá na nebezpečnou cestu spolu s Alicí, synovcem Jonasem a pašerákem zbraní McNiffem. Hned na začátku se musejí vypořádat s kmenem domorodých lidojedů. A to ještě není nic proti tomu, co je čeká hluboko pod zemí...

Sobota 21. 5. 2005 NOVA - 20.00 hodin

Star Wars: Epizoda II - Klony útočí

V galaktickém senátu vládne neklid, protože několik tisíc slunečních soustav se chce odtrhnout od Republiky. Toto separatistické hnutí vede bývalý rytíř Jedi, hrabě Dooku, tajně řízený záhadným Darthem Sidiousem. To však znemožňuje rytířům Jedi udržovat v galaxii mír a pořádek. Na bývalou královnu Padmé Amidalu, která je nyní senátorkou, se na planetě Coruscant někdo pokusí spáchat atentát. Kancléř Palpatine navrhne, aby ji jako osobní stráž chránil Jedi Obi-Wan Kenobi. Ten se ke Padmé dostaví i se svým horkokrevným žákem, Anakinem Sykwalkerem, který bývalou královnu tajně miluje. Mladou ženu se pokusí otrávit nájemná vražedkyně Zam, ochránci však zasáhnou včas. Dřív než může Obi-wan po dramatické honičce zjistit, kdo Zam najal, je vražedkyně zavražděna otrávenou šipkou. Rada rozhodne, aby Obi-Wan pátral po neznámém nepříteli a Anakin doprovodil Padmé do bezpečí na planetě Naboo...
Režie George Lucas. Hrají Ewan McGregor, Natalie Portman, Hayden Christensen, Christopher Lee, Samuel L. Jackson, Ian McDiarmid a další.

Neděle 22. 5. 2005 ČT 1 - 15.25 hodin

Jak se zachováme ve vyhrocené situaci?

Mezi televizními inscenacemi, nepřipuštěnými kolem roku 1970 do vysílání, nalezneme i Podezření. Scenáristovi Jiřímu Hubači a režiséru Janu Matějovskému nepomohlo, ani když příběh zasadili na sklonek nacistické okupace - jaznozřivá studie lidského strachu, z něhož bují nedůvěra i mezi uvězněnými, příliš zřetelně postihovala dilemata, která zplodila nedávná okupace "spřátelenými armádami".

Černobíle natočený snímek vypráví o čtveřici mužů svévolně držených v opuštěné školní třídě a marně přemítajících o nejisté budoucnosti. Netuší, proč vlastně byli uvězněni, a čekání v nich jen prohlubuje stále více stísňující pocity rostoucího ohrožení. Autoři svému příběhu vtiskli ryze komorní rozměr, ostatně celý se odehrává v jediné místnosti. Spoléhají se na mnohotvárnou kresbu jednotlivých postav i dialogy, které mezi sebou vedou. A sugestivitu samozřejmě umocňuje svrchované herecké ztvárnění - v hlavních rolích se jeden vedle druhého blýsknou Rudolf Hrušínský, František Husák, Vlastimil Brodský a Pavel Landovský. Sotva kde jinde se sešla taková ohromující sestava.

Rozehrání téměř modelového příběhu je ukázkové. Nejprve tvůrci ve zkratce představí jednotlivé protagonisty. Husákův nemluva Wagner se nanejvýš zmůže na nesmělé protesty, Brodského zásadový idealista Adámek navrhuje odmítat jakékoli obvinění, je ochoten zapírat a třeba i lhát. Naproti tomu Landovský zbavil svého potměšilého sobce sebemenší solidarity. Ale nejsložitější povahu stvořil Hrušínský.

Jeho Hanousek je však jediný, kdo v patové situaci přichází s činorodým řešením, navrhuje, aby si zkusmo ohmatali případné vyšetřování a připravili se na očekávatelný směr výslechu. Chce, aby si vzájemně přiznali svá alibi - ale sám na sebe nikdy nic neprozradí. Sice halasí, že nelze přisoudit vinu někomu, kdo se ničeho nedopustil, ale současně sdělí pochybovačnému Adámkovi, že lidé jsou dobří, jen když musí. Během hry na vyslýchání se natolik vžívá do role vyšetřovatele, zvláště když důmyslně kladenými dotazy odhaluje rozpory ve výpovědích, až si začíná osobovat právo ovládat své druhy. Se zvrácenou radostí rozbíjí jejich obhajoby, nutí je přiznat černé svědomí, vyžívá se v ponižování, až je Brodského Adámek doslova zahnán do kouta a podezírán ze zločinu se stává terčem kolektivního násilí.

Hrušínský ztichlým hlasem, téměř nehybným výrazem tváře a střídmými pohyby modeluje svého Hanouska jako člověka navenek dobrosrdečného, byť přísného, který promlouvá s téměř otcovsky domlouvavým tónem. Pod tímto zevnějškem však stále častěji probleskuje děsivý, dravčí spár, který čeká jen na vhodné podmínky k probuzení. Improvizovaný výslech, který měl pomoci utřídit argumenty, paradoxně spustil zhoubný proces.

Podezření názorně ukazuje, jak i potenciální oběti ve svém středu mohou hledat někoho, na kom by si vybili pocit svého selhání či viny. To je poselství, které znělo varovně nejen před pětatřiceti lety, ale svou platnost si uchovává podnes.

JAN JAROŠ